Volební právo se v českých zemích od dob císaře Franze Josefa I. příliš nezměnilo. Mám na mysli především neexistenci alternativních metod hlasování, takže v době konání voleb je v podstatě čtvrt milionu voličů zbaveno svého volebního práva. Z jednoho prostého důvodu, jsou totiž v zahraničí. Za některými kontinuálně se vyvíjejícími demokraciemi zaostáváme ještě v jiném ohledu, na kandidátkách a v politice vůbec je málo žen. Už jsme si v tomto směru vyjasnili mnohé, jeden ze závěrů přesto zopakujme: děje se tak i s přičiněním mužů. Přezíravost, ješitnost a povýšenectví mají své místo i v politice. Myslím si, že ženám se do politiky má pomáhat.

Takto to chápe i ministr Kocáb, který se pokouší o vznik příslušného zákona. Jeho kolega, ministr vnitra Pecina, přišel s návrhem, že politické strany, které budou mít na kandidátkách třicetiprocentní zastoupení žen, získají za každý parlamentní mandát o deset tisíc korun více. Příspěvek na mandát dnes činí devět set tisíc korun. O návrhu ministra vnitra musíme přemýšlet minimálně ze dvou úhlů: zaprvé — je desetitisícová odměna dostatečně motivační, zadruhé — nemůže se třeba dotknout žen, že jsou takto prodávány, když odměnou jsou peníze?

K tomu druhému, myslím si že nikoliv. Zvýšený příspěvek na mandát by se týkal obou pohlaví, čímž snad výtka prodejnosti mizí. K prvnímu: občanští demokraté po přepočtu hlasů na mandáty získali ve Sněmovně v roce 2006 osmdesát jedna poslanců. Pakliže by měl být za ně vyplacen motivační příspěvek, strana získá do rozpočtu od státu o osm set deset tisíc korun více. Připomeňme si ještě, v témže roce obdržela ODS od státu téměř čtyři sta milionů korun. V této souvislosti je necelý milion za poskytnutí rovných příležitostí při vstupu do politiky směšnou částkou. O motivaci nemůže být ani řeč. Návrh se týkal i voleb do krajských zastupitelstev. Čtvrtmilionový příspěvek by měl být opět zvýšen o deset tisíc korun. Po krajských volbách 2008, v nichž dominovala sociální demokracie, by si takto přišla na téměř tři miliony korun. Suma vyšší, ale opět nedostatečná.

Pokud by se příspěvek na parlamentní i krajský mandát zvýšil dejme tomu o padesát tisíc korun, o motivaci už bychom hovořit mohli. Proč je metoda „cukru“, tedy peněz, důležitá? Realita je taková, že zejména velké politické strany na volební kampaně vynakládají stamilionové částky. Ty z větší části získávají od státu a samy určitě pro zkrácení státních příspěvků za mandáty, činnost a úhradu volebních nákladů hlasovat nebudou. S marketingově orientovanými kampaněmi nic nenaděláme, ty jsou opravdu typickým projevem činnosti politických stran dneška. Mimochodem, například ODS utratila za kampaň v roce 2002 přibližně sto dvacet milionů korun, o čtyři roky později to bylo již třikrát více.

Samozřejmě musí být takový návrh propracovaný a nestačí pouze závazek, že strany poskytnou ženám třetinovou účast na kandidátkách. Při „vstřícnosti“ a vynalézavosti našich politiků by také mohly zaplňovat pouze nižší patra listin. Musí zde být zmíněn požadavek, aby například každé třetí či čtvrté místo na listině obsadil kandidát opačného pohlaví, spolu s tím, aby kandidáti opačného pohlaví byli střídavě na prvních dvou místech kandidátky. Ale to jsou již technické připomínky, o nichž by se mělo řádně diskutovat.

Je dobře, že návrh byl předložen, i když některá média upozorňují na fakt, že kvůli desetitisícovému příspěvku na mandát jsou ženy prodávány lacino. Viz třeba „Pecina nabízí stranám odměnu 10 000 korun za ženu“ (Lidovky.cz), „1 žena = 10 000,- Kč“ píše jedna pražská zastupitelka. Nevadí, že to bylo tímto způsobem pochopeno. Raději totiž být špatně pochopen, nežli nedělat nic.