Volební právo se v českých zemích od dob císaře Franze Josefa I. příliš nezměnilo. Mám na mysli především neexistenci alternativních metod hlasování, takže v době konání voleb je v podstatě čtvrt milionu voličů zbaveno svého volebního práva. Z jednoho prostého důvodu, jsou totiž v zahraničí. Za některými kontinuálně se vyvíjejícími demokraciemi zaostáváme ještě v jiném ohledu, na kandidátkách a v politice vůbec je málo žen. Už jsme si v tomto směru vyjasnili mnohé, jeden ze závěrů přesto zopakujme: děje se tak i s přičiněním mužů. Přezíravost, ješitnost a povýšenectví mají své místo i v politice. Myslím si, že ženám se do politiky má pomáhat.

Takto to chápe i ministr Kocáb, který se pokouší o vznik příslušného zákona. Jeho kolega, ministr vnitra Pecina, přišel s návrhem, že politické strany, které budou mít na kandidátkách třicetiprocentní zastoupení žen, získají za každý parlamentní mandát o deset tisíc korun více. Příspěvek na mandát dnes činí devět set tisíc korun. O návrhu ministra vnitra musíme přemýšlet minimálně ze dvou úhlů: zaprvé — je desetitisícová odměna dostatečně motivační, zadruhé — nemůže se třeba dotknout žen, že jsou takto prodávány, když odměnou jsou peníze?