Po volebním úspěchu žen ve volbách v roce 2010 se na zastoupení žen na kandidátních listinách zaměřuje pozornost i nyní. Největší reakce zatím vzbuzuje kandidatura Miroslavy Němcové na pozici volební lídryně Občanské demokratické strany a teoreticky tedy i premiérky. Ovšem opravdu pouze teoreticky.

Předvolební průzkumy — jakkoli se v jiných aspektech liší — se shodují na tom, že ODS nebude tou stranou, která by dostala příležitost sestavovat vládu. Premiérky se tedy letos ještě téměř s jistotou nedočkáme.

Čím to ale je, že ODS nominovala dosud rekordní množství žen, a to dokonce i na přední místa kandidátních listin? A čím si lze vysvětlit dramatické rozdíly mezi podílem nominovaných žen za jednotlivé politické strany?

Základní vysvětlení nám může poskytnout sociologický koncept známý jako „skleněný útes“. Ten označuje situaci, kdy se ženy do vrcholových pozic dostávají v momentě krize. Úspěch je nejistý a o to větší je nebezpečí, že z tohoto útesu spadnou — bude pak na koho svalit vinu za neúspěch.

Pokud by náhodou uspěly, je to pro stranu či firmu také jen dobře. A právě v této pozici se ocitá Miroslava Němcová — jako historicky první žena vede ODS do voleb, ovšem s výsledkem velmi nejistým.