„Sněmovna v březnu projedná Výroční zprávy České televize. I když jsme vůči České televizi často kritičtí a řekli jsme to i jejich řediteli u nás na klubu, požádám poslance hnutí ANO, aby se nepřipojovali ke KSČM a SPD a hlasovali pro schválení všech Výročních zpráv,“ tweetoval minulý týden premiér Andrej Babiš. Kdyby poslanci některou z Výročních zpráv dvakrát zamítli, padla by celá Rada České televize a otevřel se prostor pro její nové obsazení.

O takovém scénáři se mluvilo bezmála rok, když k frontálnímu útoku na veřejnoprávní televizi zavelel hradní pán Miloš Zeman. Svému servilnímu zpovědníkovi Jaromíru Soukupovi loni vyprávěl, že s Českou televizí je třeba něco dělat, a ne ji jen kritizovat. „A jedna z cest, jak se s ní dá něco dělat, spočívá ve dvojím zamítnutí Výroční zprávy. V takovém případě přijdou personální změny, které bych si velice přál,“ vysvětloval.

Zemanův plán ovšem mnoho nadšených stoupenců nezískal. Sněmovní volební výbor v průběhu minulého roku projednal všechny čtyři Výroční zprávy a doporučil je ke schválení. Proti se postavil jen popírač romského holocaustu Miloslav Rozner spolu se svérázným písničkářem Lubomírem Španělem. A prezidenta dolních deseti milionů nakonec nevyslyšel ani jeho oblíbený oligarcha.

Bylo by však chybou domnívat se, že nepřátelské převzetí kontroly nad veřejnoprávní televizí již není na pořadu dne. Politická divize Agrofertu si zřejmě uvědomila, že přímá zteč Rady by do ulic vyhnala znepokojené občany, což snažně budovanému zdání o dobré správě země nikterak nesvědčí. Zkrotit Českou televizi lze i kultivovanější metodou, pěkně krůček po krůčku.

Na počátku příštího roku skončí šestiletý mandát pěti radním, dalším pěti vyprší o čtrnáct měsíců později. Do konce volebního období může být patnáctičlenná Rada České televize znormalizována stejně umně jako Rada Českého rozhlasu, a to bez rámusu a demonstrací. Zcela postačí ve sněmovních lavicích nalézt dostatek těch, kteří si přejí veřejnoprávní televizi proměnit v televizi státní.

Úkolu se může zhostit třeba prověřená hlasovací koalice anonistů, okamurovců a do Ruska zahleděných národovců vydávajících se za komunisty. Minulé měsíce osvědčují, že poslanci těchto tří stran — navzdory deklarovaným rozličným ideologickým a hodnotovým východiskům — jsou s to nejen v tajných volbách postupovat ve — zcela jistě náhodné a žádnými zákulisními handly nepodmíněné — shodě.

Stačí si vzpomenout na zvolení obchodníka se strachem Tomia Okamury do vedení Sněmovny, bojovníka s chemtrails Radka Kotena předsedou jejího bezpečnostního výboru, příslušníka Pohotovostního pluku Sboru národní bezpečnosti Zdeňka Ondráčka předsedou komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo konspirátora a lžidocenta Petra Žantovského radním České tiskové kanceláře.

Netřeba ale malovat čerta na zeď. Není vyloučeno, že všechno — v rozporu s obecnými zvyklostmi — dobře dopadne. Sociální demokraté vedení předsedou Janem Hamáčkem ostatně vstup do vlády zdůvodňovali mimo jiné ochranou veřejnoprávních médií. Nadcházející dva roky jim dají hned deset příležitostí tato slova potvrdit. Dostanou šanci předvést vyjednávací um a schopnost nalézt takové kandidáty, kteří budou pro hnutí ANO i KSČM přijatelní a zároveň odhodlaní bránit nezávislost České televize.