„Noviny se dnes nacházejí v hluboké krizi. Novináři jsou vražděni. Jsou zavíráni a omezováni při práci. Noviny upadají. Nedostává se jim peněz. Články jsou kratší. Mizí analytická žurnalistika. A v důsledku toho všeho se omezuje a zužuje veřejná debata,“ řekl jeden z hlavních hostů Inspiračního fóra Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, jehož část se zabývala budoucností žurnalistiky, britský historik, novinář a někdejší ředitel BBC World Service John Tusa.

Spolu s ním ve třech panelových diskuzích o stavu — zejména českých — médií debatovalo šest novinářů, tři novinářky a jeden sociolog médií. Ti se společně pokoušeli odpovědět na spolu související otázky: Kterak má slušná žurnalistika čelit rozmachu dezinformačních webů? Jak bojovat s fake news? Co si počít s klesajícím zájmem veřejnosti o tištěné noviny? Zda média pomáhají překonávat příkopy ve společnosti, nebo je naopak hloubí? A má-li žurnalistka vůbec nějakou budoucnost?

Výběr tématu se produkčnímu týmu jihlavského festivalu nepochybně vydařil. Zájem festivalového publika to jen potvrdil. Po stávající kondici novinařiny, podmínkách, ve kterých vzniká, i jejích neradostných vyhlídkách v časech dominance sociálních sítí se totiž dnes ptá stále více lidí, kterým není lhostejné společenské rozpoložení, do něhož média nikoliv nepodstatnou měrou vstupují, ovlivňují jej a přetvářejí.

↗

„Úkolem médií je říkat pravdu, ale názor si musí udělat každý sám,“ vysvětloval John Tusa. Foto Štefan Berec, MFDF Ji.hlava

Publikum Inspiračního fóra se bohužel mnoho nového, co by nebylo již tolikrát řečeno nebo napsáno, z promluv vystupujících novinářů a novinářek nemělo šanci dozvědět. „Žurnalistika nikdy nebyla tak důležitá jako dnes. Útoky na média jsou útokem na demokracii,“ říkal zahraniční reportér České televize a CNN Tomáš Etzler. „Média veřejné služby jsou pod stále větším tlakem,“ doplňovala redaktorka A2larmu Apolena Rychlíková. A šéfredaktor Reportéra Robert Čásenský varoval, že novinařinu čekají těžké časy.

Diskutující se shodovali, že žurnalistika je v krizi. Že ji ohrožují sociální sítě, kterým lidé dávají přednost, chtějí-li se něco dozvědět. Že těžko obstává v konkurenci dezinformačních webů. Nebo že si neumí poradit s poklesem důvěry veřejnosti. „Nedůvěra v novináře je dána tím, že lidé noviny přestávají číst. Nemají důvod se o ně zajímat. Raději se se chtějí utvrdit ve vlastních názorech,“ vysvětloval teoretik médií Václav Štětka.

Kde se onen propad důvěry v média zrodil, však zhusta zůstávalo bez odpovědi. Tu se jako jeden z mála pokusil nastínit Robert Čásenský. „Noviny si za to mohou samy. Většina médií v první přímé prezidentské volbě nepokrytě fandily Karlu Schwarzenbergovi. Proč by jim lidé měli věřit? Bohužel — jak ukázaly letošní volby — tak se vůbec nepoučila,“ uvedl. Jeho interpretaci ovšem obratem odmítl vydavatel Deníku N Ján Simkanič, s tím, že odpovědnost nenesou jen „liberální média“, ale především Mladá fronta, Lidové noviny, Parlamentní listy nebo televize Prima.

↗

„Média jsou pragocentrická. Chybí nám slušná regionální žurnalistika, sledování lokálních kauz a malé politiky,“ řekla Apolena Rychlíková. Foto Štefan Berec, MFDF Ji.hlava

Vystoupení Jána Simkaniče bylo pro způsob vedení diskusí nad českou mediální scénou příznačné. Z publika i z pódia totiž zaznívaly hlasy hledající viníka dnešní krize kdesi vně „slušné liberální společnosti“. Ukazovalo se nejen na noviny spadající do svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše nebo štvavý portál korupčníka Ivo Valenty, ale také na jejich čtenáře. Mudrovalo se: Proč čtou zjevné nesmysly? Proč věří lžím? Proč se nechovají více jako my, co tu spolu sedíme a debatujeme? A co je to vůbec za lidi?

Novinářky a novináři — s výjimkou redaktorek A2larmu Saši Uhlové a Apoleny Rychlíkové — nejevili valné chuti po větší empatii k těm, kteří média, v nichž pracují, nečtou. Chyběla ochota přiznat minulá pochybení a snaha poučit se z nich. Na pořadu dne byla leda letmá sebekritika ústící do ztracena, případně k soudružskému poplácání po ramenou za prokázanou odvahu a doposud dobře odváděnou novinářskou práci, kterou bohužel ne všichni ocenili. Zcela specifiky pak svou roli diskutujícího pojal Ján Simkanič, který prohlásil, že budoucnost novinařiny leží za pay-wallem. A že cestu ukazuje jím vedený Deník N.

Hlavní problém všech diskusních panelů dobře — bohužel zřejmě nechtíc — vystihla redaktorka Respektu Kateřina Šafaříková. „Saša Uhlová je takový hodný levičák a Respekt je hodné médium,“ řekla. Na jihlavském festivalu spolu slušně a věcně hovořili ti, kteří si — i přes občasné ideologické rozepře — rozumí. Chyběli naopak ti, o nichž se často mluvilo. Podle jedné z organizátorek Terezy Swadoschové neměli lidé z mediální skupiny MAFRA zájem vystoupit.

Inspirační fórum věnované budoucnosti žurnalistiky přivezlo festivalovému publiku z Prahy — případně z Velké Británie, nikoliv však z regionů — oblíbené novináře a novinářky. Připomínalo proto onu často kritizovanou bublinu sociálních sítí, jež slouží k utvrzování vlastních pozic a odmítání vnější kritiky. Samozřejmě, že tu a tam zazněly názory a promluvy, které dostávaly jménu celé akce. Bylo jich však poskrovnu. A že jediným z hostů, který není praktikujícím novinářem, ale zabývá se médii z teoretických pozic, byl Václav Štětka, jen dovysvětluje, proč debaty o novinařině vyzněly do prázdna.