Zřejmě nejrespektovanější televize světa, britská BBC, proslulá svou objektivitou, nedávno vydala svým redaktorům metodický pokyn, aby při informování o klimatických změnách už do vysílání nezahrnovali popírače klimatických změn. Je to důležitý příklad toho, že pravdivost zprávy by měla mít jasnou přednost před její vyvážeností.

Měla by to být lekce i pro naše novináře, kteří často o tématu nic nevědí, bojí se, aby něco nezkazili, a tak se snaží být „objektivní“, nechávají znít dva názory, aniž by přemýšleli, zda jim jedna ze stran nelže. Problém je v tom, že novinář často není veden k hledání pravdy, ale k udržení alibistického zdání „vyváženosti“; pokud není svým médiem za manipulace přímo placen.

Množství zpráv v takto pokřiveném zrcadle české žurnalistiky pak vypadá takto: tvrzení A — lež, tvrzení B — pravda dostanou na chlup stejný prostor. Musíme být objektivní, hájí se médium. Čtenáři, diváku, vyber si, nebo si to nastuduj, abys zjistil, kdo mluví pravdu a kdo ne. Ale ani čtenář, natož divák nebude studovat téma a odvádět práci za redaktora. Čtenář rezignuje — na čtení i na pravdu.