„S Českou televizí je třeba něco dělat, ne jen kritizovat. Jedna z cest, jak se s tím dá něco dělat, spočívá ve dvojím zamítnutí výroční zprávy České televize. V takovém případě dochází k personálním změnám. A já bych si tyto změny samozřejmě velice přál,“ svěřoval se před několika měsíci Miloš Zeman svému osobnímu zpovědníkovi Jaromíru Soukupovi v pravidelném Týdnu nenávisti s prezidentem republiky.

Obavy z nepřátelského převzetí České televize se prozatím nenaplnily. Alespoň ne v podobě, po jaké volal Zeman coby věrný student lekcí o svobodě slova a nezávislosti médií respektovaného potápěče, krotitele divé zvěře a mistra světa v plavání pod ledem Vladimira Putina. Výroční zprávy totiž sněmovní volební výbor bez větších obtíží doporučil poslancům ke schválení.

Aliance popíračů romského holocaustu, národovců nostalgicky hledících do minulosti a nohsledů pána vší české řepky a drůbeže si zřejmě uvědomila, že síly netřeba. Frontální útok na Českou televizi by leda vyhnal další tisíce lidí do ulic a často vzývaný klid na práci pro lepší zítřky by vzal na čas za své. Zkrotit zvídavé novináře lze pěkně krůček po krůčku.