Přežijí hlídací psi demokracie nadcházející volby?

Marie Heřmanová

V očekávaných parlamentních i prezidentských volbách můžou zvítězit kandidáti, kteří nechovají právě přátelský vztah k veřejnoprávním médiím. Na to, co se může stát, se stačí podívat do sousedního Polska nebo Maďarska.

Mezi zaměstnanci veřejnoprávních médií koluje prý takový vtip — jaký máš plán B? Tedy co budeme dělat, až nás po volbách zruší? Je to tak trochu černý humor, nicméně hodně trefný, protože favoriti nadcházejících parlamentních a prezidentských voleb se svou nechutí až otevřenou nenávistí k médiím veřejné služby nijak netají. Andrej Babiš sice nejde tak daleko, že by chtěl fyzicky likvidovat jejich zástupce jako Miloš Zeman, stačí mu na ně většinou křičet, že dělají kampaň. Koneckonců, on má média svoje vlastní, takže mu na tom zas tolik nesejde.

Jak bude vypadat česká mediální krajina po volbách a co se s ní jednotlivé politické strany chystají udělat, by ale rozhodně mělo zajímat nás všechny. Otřepané moudro o tom, že média jsou hlídací psi demokracie, totiž pořád platí, možná víc než kdy jindy — právě Andrej Babiš nám prakticky a názorně ukázal, jak to dopadá, když svou hlídací funkci ztratí.

O budoucnosti médií se přitom hojně diskutuje i mezi novináři samými, protože jiné než veřejnoprávní modely jsou v nelehké situaci taktéž — otázka, jak přežít, se totiž zdaleka netýká jenom politických tlaků, ale také těch finančních. Publikum si zvyklo na obsah na internetu zadarmo a následně firmy Facebook a Google vyfoukly všem velkým mediálním domům příjmy z inzerce — zaplatit dobrou novinařinu je tak poslední dobou nebývalý luxus.

Pokud se shodneme na tom, že demokracie své hlídací psy potřebuje, pak bychom se tedy všichni měli ptát, jak je udržíme při životě a zajistíme jim důstojné bytí. Když ale zkusíte nahlédnout do programu jednotlivých politických stran a pokusíte se zjistit, zda na to mají nějaký recept, dočkáte se ve většině případů jenom velmi vágních odpovědí — pokud vůbec nějakých.

Pokud se shodneme na tom, že demokracie své hlídací psy potřebuje, pak bychom se tedy všichni měli ptát, jak je udržíme při životě a zajistíme jim důstojné bytí. Repro DR

Co na to strany

×
Diskuse
JH
jak placení veřejných médií přímo ze státního rozpočtu pevným podílem stanoveným zákonem dává politikům lepší kontrolu nad jejich obsahem.
Koncesionářské poplatky jsou také stanoveny zákonem, a ten mohou politici změnit úplně stejně snadno. Můžete to nějak vysvětlit?
IH
October 19, 2017 v 10.54
Duševní integrita lidí je podstatná stejně jako jejich fyzické zdraví
Média mají na hlavě pěkný díl másla za zhrubnutí a rozklad společenské soudržnosti, za ztrátu uvážlivosti, za hněv nazývaný tekutým, za ztrátu sociálního cítění, za chybějící vnímání proporcí a priorit apod.

Převládá mínění, že je to daň za svobodu, neboť svoboda slova je požehnáním a musí zůstat tak, jak je.

Dovolím si paralelu zásobování informacemi, zásadními pro duševní život, s poskytováním jídla, jako jejich ekvivalentu pro život ve fyzickém smyslu.

Je jasné, že nelze zabránit tomu (snad jen působit osvětou), že lidé mohou jídlo špatně a dlouho skladovat, požívat nečerstvé, přidávat nevhodné, ba zkažené ingredience, sbírat nejedlé houby, vařit blafy, jíst jídla horká apod. Hlavně lidé ovšem jedí často nestřídmě. Za samozřejmost však máme, že v obchodech se prodávají potraviny prověřené a vhodné ke konzumaci a že také restaurace se musí činit, aby dodržely náročná kritéria pro přípravu jídel. Málokdo soudný řekne nahlas, že je takový postup proti zásadě ochrany spotřebitele, ba i svobody podnikání. A když to řekne, je mu to stejně málo platné.

Podobně by tomu mělo být i v oblasti sdělování informací. Také zde nemůžeme zamezit fámám a zjednodušováním, když si lidé sdělují poznatky mezi sebou. Ani čerpání informací ze zdrojů starých a ne dost kvalifikovaných. V případě médií, které podobně jako obchody a restaurace pracují pro zisk, by však mělo být na místě vyžadování podobné zodpovědnosti. Nestačí ověřovat pravdivost sdělení, na místě by bylo trvat i na specifické obdobě zdravotní nezávadnosti. (Možná, že i některé restaurace své pokrmy příliš koření a výrobci výrobky přeslazují a přesolují a je na čase zpřísnit stávající pravidla.

Veřejnoprávní sdělovací prostředky jsou podstatným prvkem v systému informování veřejnosti. Jsou však často natolik slabé, že se musí přizpůsobovat převládajícímu typu podnikatelského prostředí a způsobů.

Je samozřejmě možné žádat silnější postavení veřejnoprávních médií, neméně možné je však také požadovat kontrolu ve stylu restaurací, také přece soukromých, ohledně jejich produkce. Včetně adekvátních postihů za zjištěné prohřešky.
MP
October 20, 2017 v 9.53
Jaroslavu Hajkovi
Samozřejmě, máte pravdu. Financování veřejněprávních medií pevně určeným podílem na HDP, zakotvené na úrovni ústavního zákona, dává pochopitelně těmto médiím větší nezávislost na Poslanecké sněmovně než koncesionářský poplatek.

Co ale nechápu já, je, proč autorka článku tvrdí opak. Přesněji, zatím se mi nepodařilo vymyslet zdůvodnění, které by nevyplývalo buď z deficitu intelektu nebo charakteru.
October 21, 2017 v 7.59
Je to pravda jen teoretická,Tlak na omezení nezávislosti veřejnoprávních médii je velký a dá se čekat, že jakákokoliv změna financování bude parlamentní většinou využita. k získání vlivu na ně.

Požadovat současně silnější postavení a větší kontrolu veřejnoprávních médií je protimluv, pokud nenajdeme někoho, kdo by mohl media kontrolovat nezávisle na politických tlacích.

Kontrola restaurací ze strany hygienických stanic a jiných odborných státních institucí asi převážně na politických tlacích nezávislá je, ale ukázalo se v minulém vlolebním období, že kontrola placení daní ministerstvem financí politickým tlakům podléhat může.
MP
October 22, 2017 v 11.31
Jiřímu Kubičkovi
Změna způsobu financování z nepříliš obratného konsecionářského poplatku (který vznikl a byl nejvhodnější v době, kdy rozhlas měla jen menšina lidí) na parametricky definovaný povinný výdaj SR neposkytuje žádný nový prostor pro zneužití aktuální parlamentní většinou.

Samozřejmě, je otázka, zde by bylo při určité konstelaci sil v Poslanecké sněmovně takticky vhodné vůbec otvírat otázku financování veřejnoprávních medií, ale to je taktická otázka, zatímco MH kritizovala programový záměr.

silnější postavení a větší kontrolu veřejnoprávních médií je sice protimluv, ale protimluv, který vytvořila autorka článku. Napřed u Okamury referovala požadavek oné větší kontroly, aby pak napsala, že je to to samé u Pirátů. A čtenáři vyber si... jde o úmyslnou lež nebo o novinářské neumětelství?