Policie odložila trestní oznámení na Oldřicha Lukáše, jenž před prezidentskými volbami rozesílal e-maily napadající Zemanova soka Jiřího Drahoše. Toto rozhodnutí je v souvislosti s přetrvávajícími diskusemi o roli dezinformací v ohýbání veřejného mínění pozoruhodné. Plzeňská policie navíc své rozhodnutí odůvodnila argumentem, že Lukáš nechtěl nikoho poškodit, a o pomluvu, nebo dokonce šíření poplašné zprávy tedy nešlo. Přitom zcela pominula společenskou škodu, již proliferace hoaxů a dezinformací způsobuje demokracii.

Demokracie jako osvědčování pravd

Svoboda projevu je mantrou liberální demokracie. Jejím prostřednictvím vyznáváme, že nikdo nemá ve svém držení pravdu. Ta mezi lidmi vzniká diskusí. Konstruuje se tak jako stavba. Neexistuje žádný nezpochybnitelný fakt. Vše je třeba osvědčit ve veřejné rozpravě. Pravdivost nějakého výroku o lidech či jejich světě je nutno ověřit, přičemž toto ověření spoléhá na metody a teorie, na nichž se daná společnost shoduje.

A to na rozdíl od čisté logiky, která se vznáší v ryze symbolické říši nezasažené pelem komplexnosti přirozeného světa člověka, a může si tedy dovolit luxus nezpochybnitelných, nutných vývodů. Čím blíže jsme realitě, tím složitější a neredukovatelnější je každý pojem, každý vztah, každý znak. Tím méně nutně soud vyplývá z výroků.

Jakkoliv tedy lze říci, že pravda existuje, neboť hic et nunc máme nástroje, jak ji určit (naučili jsme se ji nějak stavět), z dlouhodobého hlediska je třeba neustále osvědčovat nástroje pro její konstrukci. K tomu společnosti slouží názory, jež hodnotí, komentují a vysvětlují pravdy a vnášejí do shody konflikt. Modelují nové formy stavebnictví a architektury toho, jak vidíme svět.