Šíří se nová podoba falešných zpráv: kopie respektovaných webů

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Internetem se stále častěji šíří dezinformační články, vypravené tak, jako by byly publikovány uznávanými zpravodajskými stránkami. Odborníci na problematiku dezinformací varují, že se jedná o součást obecnějšího trendu. Internetová propaganda se podle nich stává stále sofistikovanější.

Za řadou takových podvodných článků z posledních několika měsíců, předstírajících jako by vyšly na webech jako The Atlantic, Al-Džazíra, The Guardian nebo belgický Le Soir, stojí podle všeho hackerské skupiny podporující zahraniční politiku Kremlu. Autoři podvodných článků vytvořili za účelem šíření dezinformace vysoce sofistikované kopie uznávaných zpravodajských webů, navíc umístěných na doménových adresách co nejpodobnějších těm skutečným. Kupříkladu falešná kopie stránek Guardianu byla umístěna na doménu, v níž bylo běžné latinské i nahrazeno zvláštním ı bez tečky, znakem, vyskytujícím se v turečtině.

Diskreditace Macrona i gruzínské konspirace. Vše v ruském zájmu

Kupříkladu únorový falešný článek, předstírající že byl publikován belgickým deníkem Le Soir, tvrdil, že prezidentská kampaň francouzského neoliberála Emmanuela Macrona je financována Saúdskou Arábií. V červnu se pak objevil článek z falešné Al-Džazíry, obviňující Saúdy z podplácení ruských novinářů. A ve stejné době rovněž článek z podvodné kopie izraelských novin Haaretz informoval, že rodina ázerbájdžánského diktátora Alijeva investovala v Izraeli stovky milionů dolarů.

Falešný článek z Guardianu — jež se objevil počátkem minulého týdne — byl zase postaven na smyšlených citacích bývalého ředitele britské zahraniční rozvědky MI6 Johna Scarletta. Ty měly dokazovat, že takzvanou růžovou revoluci, jež v roce 2003 svrhla gruzínského autokrata Eduarda Ševarnadzeho, zorganizovaly za účelem oslabení Ruska západní tajné služby. Guardianu se však rychle podařilo dosáhnout zrušení podvodné domény a Facebook odstranil všechny odkazy na ni.

Ben Nimmo, odborník na dezinformace při americkém liberálním think-tanku Atlantic Council, však v Guardianu varuje, že rychlé odhalení podvodné podstaty článků nemusí mít žádný vliv na jejich šíření v ruskojazyčném prostředí, pro které byly zřejmě vytvořeny. Upozorňuje rovněž na to, že jakkoli se podvodníci od února v napodobování respektovaných webů zlepšili, stále je prozrazuje komolení angličtiny. „Neumějí používat anglický člen the, což je typické pro lidi, jejichž mateřštinou je ruština,“ říká Nimmo.

„Rodilí mluvčí angličtiny tak rychle přijdou na to, že se jedná o dezinformaci, ti ale ani nemusí být jejím primárním cílem. V ruskojazyčném prostředí se také tyto podvodné články mnohem více šíří. Proto si myslím, že jsou zaměřeny především na občany Ruska,“ doplňuje Nimmo. Překlady falešných článků z Al-Džazíry, the Atlantic a Haaretzu se krátce po původní publikaci objevily na ruském webu Pravosudija.net. Podle Nimma není možné určit, kdo přesně za falešnými články stojí, jejich obsah ale nasvědčuje tomu, že jde o podporovatele zahraničněpolitických zájmů ruské vlády.

Je těžké lidi přesvědčit, že jde o podvod

Jakkoli se v poslední době Facebook prostřednictvím informačních kampaní i zjednodušování procesu nahlašování falešných článků snaží záplavě dezinformací čelit, podle expertů jako Nimmo se jedná o nesnadný úkol — dezinformační techniky se totiž rychle vyvíjejí. Novinka v podobě věrných kopií respektovaných zpravodajských stránek je toho příkladem.

A i pokud se již podaří falešné články z webu odstranit, nepravdivé informace se často šíří dál. Ruská provládní televizní stanice REN takto kupříkladu odvysílala reportáž, v níž smazání dezinformačního článku z falešného Guardianu vykreslila jako stažení opravdového článku skutečným Guardianem.

Sám Guardian poukazuje na to, že metoda publikace nepravdivých informací v zahraničních médiích a jejich následného převzetí domácím zpravodajstvím, předchází dobu internetu. Je znám přinejmenším jeden případ z roku 1983, kdy KGB nejprve zajistila publikaci konspirací o tom, že za šířením AIDS stojí americké tajné služby, v jednom z indických komunistických časopisů. Pak teprve ji převzala média v Sovětském svaze a také další média po světě sympatizující se Sověty.

„Stačí, aby evidentně falešnou informaci převzalo jedno standardní médium, a nepravdivý příběh se tak prakticky podaří vyprat. A jakmile se to stane, je strašně těžké lidi přesvědčit, že se jedná o podvod,“ uzavírá Nimmo.