Prezident Miloš Zeman minulý týden v TV Barrandov prohlásil, že je třeba přestat Českou televizi pouze kritizovat, ale musí se s jejím stavem něco dělat. Prostřednictvím dvojího zamítnutí zprávy o jejím hospodaření navrhl vyvolat personální změny ve vedení televize veřejné služby. Tento výrok nestál jen tak osamoceně. Byl replikou na ostrý výpad moderátora Jaromíra Soukupa, který obvinil televizi z pomsty Ester Ledecké za to, že neposkytovala rozhovory.

Vzhledem k nedostatku pravomocí prezidenta ovlivnit chod média by možná šlo jen o anekdotu, kdyby Česká televize neležela v žaludku i premiérovi v demisi Andreji Babišovi nebo místopředsedovi Sněmovny Tomiu Okamurovi. Jejich politické funkce už umožňují podílet se přímo na realizaci tohoto přání. A tažení proti veřejnoprávní stanici nekončí. Soukup se jí věnoval i ve svém pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa. Z jeho hlediska by snad bylo možné hovořit o konkurenčním boji. Avšak podobné nálady u politiků jsou mnohem vážnější.

Mračna nad žurnalistickou obcí

Poslední dny jsou pro novinářskou obec vůbec obtížné. V pátek byl zavražděn slovenský investigativní novinář Ján Kuciak a jeho snoubenka. Kuciak rozkrýval aktivity italské mafie na Slovensku a přinesl informace o tom, že lidmi se zločinci spojenými byl obklopen dokonce i tamější premiér Robert Fico. Událost zasáhla i české novináře. A to proto, že s Kuciakem spolupracovala zakladatelka Českého centra pro investigativní žurnalistiku Pavla Holcová, která by měla dokonce nyní být pod policejní ochranou.

Jen sotva jsme si dokázali představit, že ve střední Evropě budeme pokládat svíčky k uctění památky novináře, který byl popraven kvůli svojí práci. Od přípravy vraždy Sabiny Slonkové na objednávku tehdejšího pracovníka ministerstva zahraničí Karla Srby nakonec uplynulo už šestnáct let. A tak i přes fyzické a verbální útoky na pracovníky veřejnoprávní televize a rozhlasu, k nimž v posledních letech dochází, zní podobný scénář velmi nepravděpodobně. Přesto byl novinář zavražděn.

Za další ránu do sebevědomí českých médií lze považovat, že téměř týden po zmíněných prezidentových slovech byl do Rady České tiskové kanceláře zvolen Sněmovnou Petr Žantovský, pověstný nejen svojí kontroverzní habilitací, ale především ostrou kritikou České televize a spoluprací s pochybnými médii, jako jsou Parlamentní listy.

Žantovský již jednou v podobně významné funkci byl, a to jako nominant ODS ve funkci člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v letech 2000 až 2003. Poté se opakovaně nedostal do Rady České televize, nebyl zvolen generálním ředitelem ČTK ani Českého rozhlasu. A nyní má tento bývalý poradce Václava Klause a držitel medaile Za zásluhy, již mu loni udělil Miloš Zeman, místo, z něhož reálně může ovlivňovat chod jedné z českých mediálních institucí veřejné služby.