Rozdělená společnost je nové nastavování zrcadla
Karel MusílekVolat po sjednocení společnosti bez adresování skutečných rozdílů je neúčinné. Ty tu totiž byly dávno před Zemanem, pouze je liberální elita ignorovala. Tak dlouho potlačovala jazyk třídní nerovnosti, až schytala označení kavárna.
„Honzo pojď, už to začíná.“
„Už nastavili zrcadlo? Já přijdu, až nastavěj zrcadlo.“
…
„Film Harpuna, který vám teď nabízíme, nastavuje nemilosrdně zrcadlo měšťácké společnosti…“
Ve filmu Vesničko má středisková Honza vtipně komentuje klišé televizních hlasatelek a hlasatelů normalizační televize. Každý další film nemilosrdně nastavoval zrcadlo. Skutečná zábava vypukne až potom, co se klišé odbude a začne film. Podobně bychom dnes mohli říct „já přijdu, až budou rozdělovat společnost“.
Heslo o rozdělování společnosti bylo stěžejním tématem letošních prezidentských voleb. Během kampaně se debatovalo, kdo a co za vytvářením sociálních příkopů stojí. Podle Respektu společnost rozděloval Miloš Zeman. Podle Haló novin Jiří Drahoš. Jinak tomu nebylo ani po volbách. Otázky Václava Moravce udělaly z rozdělení společnosti středobod povolební diskuse. Otázku, jak moc jsme rozdělení, dostal také každý host DVTV, který přišel lamentovat nad smutným výsledkem.
Popularitu si získali koncepty město proti vesnici, Praha proti regionům, vzdělaní proti nevzdělaným, kavárna proti obyčejným lidem. Co bylo před volbami údajnou podlou taktikou obviňovaných rozdělovačů, se po volbách stalo faktem, který se snažily co nejvýstižněji ilustrovat všemožné interaktivní mapky. Nijak překvapivě dospěli všichni ke shodnému závěru: společnost je opravdu rozdělená.
Nicméně i zde přetrvává určitá jednostrannost pohledu; sugeruje se tu totiž, že voličstvo M. Zemana je principiálně sociálně prekarizovaná část společnosti. Což je zčásti pravda; ale právě že jenom zčásti.