Ne proti někomu, ale pro něco
Miroslav BalaštíkVe společnosti se nakumulovala ohromná pozitivní energie, kterou nesmíme nechat rozpustit v lítostech a frustracích.
Nestačilo to, ale zůstala obrovská naděje.
Uvažujme o voličích Miloše Zemana. Jsem přesvědčen, že naprostá většina z nich svým hlasem nechtěla dát najevo, že by se chtěli stát součástí Ruska, že by se jim stýskalo po komunismu nebo si mysleli, že se v Číně máme učit, jak řídit společnost. Dokonce ani ti uprchlíci nebyli tématem, které by určovalo volbu mezi Zemanem a Drahošem.
Ti, kdo dali hlas Zemanovi, to také neudělali proto, že by se měli špatně, že by trpěli a věřili, že se tím jejich život zlepší. Neudělali to ani proto, že by chtěli, aby trpěli jiní, že by se tím někomu chtěli mstít nebo dělat naschvál. A už vůbec ne proto, že by to byla negativní volba vůči Jiřímu Drahošovi, kterého mnozí z nich pravděpodobně ani neznali, a vůči hodnotám, které reprezentuje.
A tak se vůbec nezdá, že by i do budoucnosti bylo na čem stavět, v pozitivním smyslu.
Existuje kniha, která se tuším jmenuje "Morální kmeny", omlouvám se za idiotský preklad.
Podle slon.ru je to jedna z nejdůležitějších knih pro toto století.
Nenadchla mne, řešení, které nabízí, není řešením, ale naprosto geniálně definuje problém.
Na kraji neprostupnho pralesa existují čtyři pastevecké společnosti založené na chovu ovcí. Členové vsech těchto společností chtějí totéž, slušný život pro sebe a své blízké. Všechny ty společnosti fungují, ne bez problémů, ale fungují.
Pak ten prales vyhoří, příslušníci těch společenství se dostanou do vzájemného kontaktu. Skončí to válkou všech proti všem.