Nestačilo to, ale zůstala obrovská naděje.

Uvažujme o voličích Miloše Zemana. Jsem přesvědčen, že naprostá většina z nich svým hlasem nechtěla dát najevo, že by se chtěli stát součástí Ruska, že by se jim stýskalo po komunismu nebo si mysleli, že se v Číně máme učit, jak řídit společnost. Dokonce ani ti uprchlíci nebyli tématem, které by určovalo volbu mezi Zemanem a Drahošem.

Ti, kdo dali hlas Zemanovi, to také neudělali proto, že by se měli špatně, že by trpěli a věřili, že se tím jejich život zlepší. Neudělali to ani proto, že by chtěli, aby trpěli jiní, že by se tím někomu chtěli mstít nebo dělat naschvál. A už vůbec ne proto, že by to byla negativní volba vůči Jiřímu Drahošovi, kterého mnozí z nich pravděpodobně ani neznali, a vůči hodnotám, které reprezentuje.

Zvolení Zemana je pouze důkazem luxusu, který polovině národa dovoluje se politikou vůbec nezabývat a přistupovat k ní jako k nezávazné volbě Superstar. Tedy vybrat toho nejznámějšího a nejzábavnějšího, aniž by se zabývali tím, co stojí za ním, jak se celých pět let projevoval, a jaké to může mít pro jejich život důsledky.   

Tahle politická negramotnost je pak důsledkem obecného pohybu západní společnosti, který zvolna odstřeďuje stále větší počet lidí z účasti na jejím vývoji. A současně vinou nezájmu (a podvědomých obav) elit se touto odstředěnou částí zabývat. Jestliže se pak tato část nedokáže ve společenském vývoji orientovat, zákonitě volí člověka, kterého znají a který vzbuzuje dojem, že jej má pevně v rukou a dokáže jej i řídit.

Uvažujme o voličích Jiřího Drahoše. Většina z nich jej nevolila proto, že by byl charismatickým vůdcem, že by strhával svým projevem, určoval politická témata a měl jasnou představu o směřování společnosti. Je to mimořádně slušný, inteligentní člověk, který celou svou osobností ztělesňuje hodnoty, jež sdílejí všichni jeho voliči.

Právě to a fakt, že stál včele renomované vědecké instituce a je respektovaným vědcem, byla jedinou kvalifikace pro prezidentskou volbu. A naprostá většina jeho voličů do června ani nevěděla, že existuje.

To, co kolem něj vytvořilo silné magnetické pole, které jej téměř vyneslo do prezidentského úřadu, nebyl tedy on sám, ale naopak politické uvědomění jeho voličů, jejich racionální zhodnocení situace a odpor vůči hodnotám, které ztělesňuje Miloš Zeman. Pokud je však téměř polovina voličů schopná takovéto úvahy, jež zahrnuje sebeuvědomění si a formulaci hodnot, k nimž se chce hlásit, pak je to pro naši demokracii mimořádně dobrá zpráva.

Tím spíše, že na rozdíl od volby Miloše Zemana to byla volba aktivní, to jest vyžadovala osobní zájem každého voliče, aby se s Jiřím Drahošem seznámil. Podařilo se tak nashromáždit obrovskou energii, kterou je třeba využít.

↗

Je nepochybné, že Jiří Drahoš jako kandidát během půl roku ostré kampaně vyrostl ve výraznou politickou osobnost, stejně jako další tři kandidáti z prvního kola, kteří jej podpořili. Foto FB Jiřího Drahoše

Je nepochybné, že Jiří Drahoš jako kandidát během půl roku ostré kampaně vyrostl ve výraznou politickou osobnost, stejně jako další tři kandidáti z prvního kola, kteří jej podpořili. Pokud by toto mělo zůstat nevyužito, pokud by oni mužové měli nyní sklapnout podpatky, zasalutovat a odejít, tak by si takovou podporu voličů, které se jim dostalo, nezasloužili.

Je řekl bych přímo jejich povinností onu nakumulovanou pozitivní energii, která nyní ve společnosti je, nenechat rozplynout v lítostech a frustracích, ale vyžít k dalšímu politickému angažmá. Stejně tak, jako je třeba si neustále připomínat, že volba Jiřího Drahoše nebyla „proti“ někomu, ale „pro“ něco.