Včera večer jsem se na odpočívadle u dálnice zastavil, abych si dal kafe. Na benzínce nikde nikdo, jen po chvíli se ukázalo, že ten stejný nápad měl i Michal Horáček.

Paní za pultem se na známého spisovatele postávajícího u automatu na kávu tvářila nemile, jejím kandidátem evidentně nebyl. Popravdě, ač je textařem stejně jako já (jen on mnohem lepším), tak jsem pro něj v prvním kole prezidentských voleb nehlasoval.

Stejně jsem ale v tu chvíli pocítil silnou potřebu vstát a jít mu poděkovat. Ve své kampani totiž hodně mluvil o symbolické síle činů a gest. I já věřím, že mají smysl a jsou často důležitější, než si myslíme.