Zemanismu nás nezbaví ani výhra Drahoše

Petr Bittner

Nehrajme si na dialog se Zemanovými voliči. Kdo chce skutečně zakopávat mysteriózní příkop mezi centrem a periferií, ať se začne hlasitě stavět za radikální sociální reformy. Hrát si na rovnost až před volbami je pozdě.

Pamatujete, jak policie našla Zemanovi dětské porno v zabezpečeném počítači? Stát se tohle Jiřímu Drahošovi, tak se druhé kolo vůbec nekoná. Mnozí se sice snaží tvářit, že vedou férovou bitvu — ze strachu, aby se nedotkli Zemanova tábora a uchovali si tak svou milovanou možnost přesvědčit své protivníky „v dialogu“. Žádný rovný souboj ale neprobíhá.

Komentátor Petr Bittner dokáže nahlodat přesvědčení i těch nejpřesvědčenějších. Podpořte jeho práci!
×

Morální převaha je jednoznačně na straně Jiřího Drahoše a nemá smysl ji relativizovat nějakým hraným porozuměním pro „objektivní a pochopitelné“ důvody volby Zemana. Naše politická preference je správná, přestože z hlediska stmelování společnosti zcela zbytečná. Můžeme si do své volby projektovat leccos, ale novou společenskou soudržnost nám z nebe nesnese.

Pokud Zemanovy voliče nepřesvědčilo nic z jeho dlouhého seznamu neuvěřitelných průšvihů od bezuzdného lhaní, přes obklopování mafiánskými tahači za nitky a opovrhování celými skupinami obyvatel až po prokazatelné posluhování východnímu kapitálu, rozhodně je nelze přesvědčit buddhistickou snahou o navázání přátelského dialogu.

Nepomůže to, stejně jako Zemanovým soupeřům nepomohly spanilé jízdy do mysteriózních míst naší vlasti zvaných „regiony“. Výjezdy kandidátů byly větší či menší inscenace, které měly ujistit jejich příznivce, či dokonce je samé, že se na regiony nezapomnělo. Kandidáti potom mohli ve svých státnických promluvách hovořit o sjednocené společnosti a uklidňovat, že mají hlasy obyčejných lidí. Jak praví má oblíbená anekdota od Sigmunda Freuda: „Proč mi říkáš, že jedeš do Lambergu, když skutečně jedeš do Lambergu?“

Říká se, že Zeman hloubí příkop v české společnosti. On přitom jen do už hotového příkopu zasazuje strom své popularity. Repro ČT

Léčit Drahošem rozdělení české společnosti je jako léčit náplastí vnitřní krvácení. Jeho výhra nás zemanismu nezbaví.

Zemanismus ve všech jeho inkarnacích se tu bude střídat s obdobími bezobsažné úlevy dál a dál, i kdyby Praha začala vypravovat do regionů minibusy s výměnnými pobyty. Pouhý vznešený dialog mezi symbolickým centrem a periferií totiž nezakope žádný příkop, jen ho zviditelní.

Pověstný příkop přitom démonizuje jak liberální elita, tak nová levice. První předstírají, že v sobě objevili porozumění a přestali se nad lidi z periferie povyšovat. Druzí tvrdí, že je chápali vždycky a že mluví přímo jménem těch „nejslabších“. Jenže jedněm chybí k dialogu druhá strana, a druzí snadno zapomínají, že ten příkop není zdaleka jen socioekonomický.

Člověk s plným pracovním úvazkem, vlastním domem a rodinou si může připadat ohrožen daleko víc než prekarizovaný student bez pravidelného příjmu. Ten se totiž v posledku cítí lépe připraven na budoucnost ve znamení dramatické nejistoty, kterou provází rozpad všech jistot od tradiční rodiny až po stabilní práci.

Takový příkop prezidentská volba nijak nepřekoná. Bez ohledu na její výsledek proto musíme posílit všechny složky boje za spravedlivější a soudržnější společnost. Ostatní pokusy jsou jen setrvačným projevem skromné nadřazenosti.

Musíme najít způsob, jak společně čelit negativním důsledkům globalizace, která na každou skupinu dopadá trochu jinak. Je téměř jisté, že v nastávajících letech (ať s novým, či staronovým prezidentem) skončí ekonomický růst a přijde další krize a s ní praskání hypotečních bublin, krachy podniků, propouštění a škrty.

Krize ukáže, že na určitou míry nejistoty není připraven nikdo. Zatímco jedni přijdou o práci, ale zůstanou bydlet ve svém, druzí budou sice dál svobodně fakturovat zakázky v social media managementu, ale sen o vlastním bydlení se jim zase o kus vzdálí.

Chcete zasypat příkopy? Vykašlete se na objíždění regionů, nijak jim svou přítomností nepomůžete. Vykašlete se na sebedojímavé přeříkávání hlubokých lidských příběhů. Vykašlete se na pořádání diskusí „mimo bublinu“…

Pokud chcete posunout naši zemi k vzájemnému porozumění, pokud chcete skutečně dosáhnout všeho, čím se v panice před obávaným výsledkem prezidentské volby holedbáte, staňte se radši každodenními osobnostmi v boji za radikální sociální reformy, které česká společnost — byť třeba v různých podobách — zoufale potřebuje.

Všechny ostatní snahy vždy nakonec přinesou dalšího „Zemana“. A když ne teď, tak za pět let.

    Diskuse
    JP
    January 25, 2018 v 13.3
    Zemanismus a osobnost
    "Zemanismus ve všech jeho inkarnacích se tu bude střídat s obdobími bezobsažné úlevy dál a dál" - ano, to je přesně to o co se nakonec jedná. A jen málokdo si to dokáže uvědomit.

    To je nakonec i ten důvod proč já osobně znovu a znovu odrážím výzvy pana Plevy abych šel volit proti Zemanovi - i případným odvolením j e d n o h o Zemana by tím nijak nezmizel zemanismus jako takový. Ten je zakotven hluboko v mentalitě této společnosti; a jedna jediná volba ho odtud nedostane.

    Kdysi v šedesátých létech minulého století - tedy už v létech určité kulturní liberalizace - byl natočen film o jednom (ovšemže socialistickém) podniku. Nevzpomenu si teď už na jeho název; ale hlavní roli v něm hrál Rudolf Hrušínský.

    Jako každý státní podnik té doby, i tento byl založen prakticky jenom na předstírání: každý předstíral že pracuje usilovně pro blaho lidu, ale ve skutečnosti si každý hrál jenom svou vlastní osobní hru. Ve všeobecném marasmu a šlendriánu si někdo pěstoval své libostné hrátky, jiný (Josef Bek) si zase krátil dlouhé chvíle neustále opakovaným vtípkem s kravatou na pružině. A ředitel? Ten který by měl celý ten šlendrián zarazit, a zjednat pořádek? - Tomu se jednalo jenom o jeho pohodlné ředitelské místo, nade vším ostatním zavíral blahovolně oči.

    Pak však došlo k nějaké kolizi; a jeden ze zaměstnanců (R. Hrušínský) se náhle dostal do situace, kdy vlastně ani nemohl jinak, nežli celý ten systém všeobecného předstírání nechat vybouchnout. I včetně ředitele. A - sám byl nadřízenými orgány dosazen na post ředitele, aby tedy sám ve všem zjednal pořádek.

    Jako první krok vyhodil všechny ty, kteří tam hráli tu hru na výkon, ale ve skutečnosti nedělali vůbec nic užitečného.

    A - potom v samotném závěru filmu přichází klíčová scéna. On má teď nové spolupracovníky, s kterými by měl provést tu důkladnou reformu poměrů - ale najednou vidí, že jsou to úplně ti samí!! Mají jiná jména, ale jsou to ty samé typy, ty samé osoby, flirtováním posedlá sekretářka stejně jako pitomoučký trik s kravatou předvádějící trubec.

    A ředitel Hrušínský vidí: všechno bylo marné. On sám nic nezmůže, i když je na tom nejvyšším postu. Ti lidé sami zůstali naprosto stejní; a s nimi i způsoby jejich chování.

    A tak dejme za pravdu Petru Bittnerovi: pokud chcete posunout naši zemi opravdu někam dále - staňte se radši každodenními osobnostmi.

    Nakonec rozhoduje kvalita každé jednotlivé osobnosti (a ve své sumě celého národa), jaký bude konečný výsledek. Ten "jeden nahoře" to opravdu nespasí.
    VP
    January 25, 2018 v 22.25
    Nejde o to, aby ten nahoře to spasil, ale aby to nahoře nekazil. Proto volíme antizemana, a volili bychom kohokoliv z dalších čtyř, aťsi se nám oni posmívají. Když padne šéf lupičů, neudrží se jednota ostatních lumpů. Potom i boj jedinců dole je snazší.
    Jak mě upozornil jeden čtenář, ten mnou zmíněný film se jmenuje "Hrdina má strach", a natočen byl v roce 1965.
    DU
    January 26, 2018 v 21.54
    Je potřeba institucionální reforma, nikoli sociální reforma
    Nic nevyřeší, bude-li sociální reforma. Klíčové jsou totiž instituce. A rozložení míry subsidiarity. Problém centrum-perfierie nevyřeší více osvícené moci centra, ani více transferů centra k perfierii. Ale více moci periferii, což ale není v zájmu centra.
    JN
    January 26, 2018 v 22.19
    Panu Poláčkovi
    Nikomu nevyčítám, že nejde volit, nebo že naopak jde volit Zemana. To je každého věc. Řekl bych - v demokracii je to prostě obvyklé.

    Co mi ale připadá zvláštní, že paušálně hodnotíte nějakou skupinu lidí (v tomto případě Čechy) podle toho, zda zvolí Zemana prezidentem, a pak se sám toho jednání (podle kterého onu skupinu hodnotíte) odmítnete účastnit. Myslím, že byste tedy neměl ani vynášet ta hodnocení. Celá záležitost je o to kurióznější, že i pro případ, kdyby snad Češi Zemana prezidentem nezvolili (a tedy by podle tohoto měřítka byli hodnoceni dobře), už dopředu souhlasíte s hodnocením, že "zemanismus" je v jejich mentalitě - tak jako tak - hluboce zažraný (takže i když zvolí někoho jiného, hodnoceni budou - tak jako tak - špatně).

    Jsou tedy Češi - tak jako tak (ať už volí kohokoliv a dělají cokoliv) - prostě "spodinou světa"? Čím se vlastně tahle "spodina" liší od Američanů, Rusů, Britů, Němců, Maďarů, Poláků, Syřanů, Turků, Kurdů, Iráčanů, Íránců, Jemenců, příslušníků tzv. Islámského státu, talibánců.., tedy od lidstva?

    MP
    January 26, 2018 v 23.33
    P. Nusharte,
    a má demokracie nějaké hranice?

    Představte si, že by v r. 1932 někdo řekl: Nikomu nevyčítám, že volil Hitlera. Je to každého věc. Je to demokracie...
    JN
    January 27, 2018 v 0.15
    Panu Plevovi
    Znám několik lidí, kteří volí Miloše Zemana. Chápu jejich důvody (o těch skutečných důvodech jejich volby se raději nikde nemluví - prostě se to obchází). Oni zase chápou skutečné důvody, proč já volím Jiřího Drahoše. (O těch se mluví, nicméně Petr Bittner je kritizuje. A pokud bych bral jeho kritiku mých důvodů mé volby - stmelování společnosti a možnosti dialogu s protistranou - opravdu vážně, tedy v tom smyslu, že zmíněné důvody jsou z hlediska volby mezi těmito dvěma kandidáty irelevantní, pak bych možná vlastně měl volit Zemana:-)

    Nicméně přestože já volím Jiřího Drahoše a oni zase Miloše Zemana, nehodlám kvůli tomu zničit a odepsat přátelský vztah, který mezi námi je. To je pro mě právě ta hranice demokracie (na kterou se ptáte), kterou kvůli naší rozdílné volbě nehodlám překročit.
    VP
    Problém je v tom, že neexistuje kolektivní vina, existuje však kolektivní dopad. Za jedinou škrtnutou zápalku nemohou obyvatelé celého lesa, všichni však na ni doplatí.
    Volby jsou už tím požárem.
    "Požár lesa je běžnou součástí suchozemských ekosystémů..."
    Pane Nusharte, ten "zemanismus" je samozřejmě univerzální.

    Není o nic méně ostudný v USA (kde nabyl podoby "trumpismu"), stejně jako není o nic méně ostudný v Turecku ("erdoganismus"), v Polsku ("kaczynskismus"), atd.atd.

    Všudy a vždy znovu je stejně ostudný ten postoj, kdy lidé svou vlastní odpovědnost za stav světa přesunou na nějakého populistu, který jim naslibuje jak bude bojovat o zájmy "dolních deseti miliónů", ačkoli se mu ve skutečnosti jedná jenom o jeho vlastní moc.
    + Další komentáře