Pamatujete, jak policie našla Zemanovi dětské porno v zabezpečeném počítači? Stát se tohle Jiřímu Drahošovi, tak se druhé kolo vůbec nekoná. Mnozí se sice snaží tvářit, že vedou férovou bitvu — ze strachu, aby se nedotkli Zemanova tábora a uchovali si tak svou milovanou možnost přesvědčit své protivníky „v dialogu“. Žádný rovný souboj ale neprobíhá.

Morální převaha je jednoznačně na straně Jiřího Drahoše a nemá smysl ji relativizovat nějakým hraným porozuměním pro „objektivní a pochopitelné“ důvody volby Zemana. Naše politická preference je správná, přestože z hlediska stmelování společnosti zcela zbytečná. Můžeme si do své volby projektovat leccos, ale novou společenskou soudržnost nám z nebe nesnese.

Pokud Zemanovy voliče nepřesvědčilo nic z jeho dlouhého seznamu neuvěřitelných průšvihů od bezuzdného lhaní, přes obklopování mafiánskými tahači za nitky a opovrhování celými skupinami obyvatel až po prokazatelné posluhování východnímu kapitálu, rozhodně je nelze přesvědčit buddhistickou snahou o navázání přátelského dialogu.

Nepomůže to, stejně jako Zemanovým soupeřům nepomohly spanilé jízdy do mysteriózních míst naší vlasti zvaných „regiony“. Výjezdy kandidátů byly větší či menší inscenace, které měly ujistit jejich příznivce, či dokonce je samé, že se na regiony nezapomnělo. Kandidáti potom mohli ve svých státnických promluvách hovořit o sjednocené společnosti a uklidňovat, že mají hlasy obyčejných lidí. Jak praví má oblíbená anekdota od Sigmunda Freuda: „Proč mi říkáš, že jedeš do Lambergu, když skutečně jedeš do Lambergu?“

↗

Říká se, že Zeman hloubí příkop v české společnosti. On přitom jen do už hotového příkopu zasazuje strom své popularity. Repro ČT

Léčit Drahošem rozdělení české společnosti je jako léčit náplastí vnitřní krvácení. Jeho výhra nás zemanismu nezbaví.

Zemanismus ve všech jeho inkarnacích se tu bude střídat s obdobími bezobsažné úlevy dál a dál, i kdyby Praha začala vypravovat do regionů minibusy s výměnnými pobyty. Pouhý vznešený dialog mezi symbolickým centrem a periferií totiž nezakope žádný příkop, jen ho zviditelní.

Pověstný příkop přitom démonizuje jak liberální elita, tak nová levice. První předstírají, že v sobě objevili porozumění a přestali se nad lidi z periferie povyšovat. Druzí tvrdí, že je chápali vždycky a že mluví přímo jménem těch „nejslabších“. Jenže jedněm chybí k dialogu druhá strana, a druzí snadno zapomínají, že ten příkop není zdaleka jen socioekonomický.

Člověk s plným pracovním úvazkem, vlastním domem a rodinou si může připadat ohrožen daleko víc než prekarizovaný student bez pravidelného příjmu. Ten se totiž v posledku cítí lépe připraven na budoucnost ve znamení dramatické nejistoty, kterou provází rozpad všech jistot od tradiční rodiny až po stabilní práci.

Takový příkop prezidentská volba nijak nepřekoná. Bez ohledu na její výsledek proto musíme posílit všechny složky boje za spravedlivější a soudržnější společnost. Ostatní pokusy jsou jen setrvačným projevem skromné nadřazenosti.

Musíme najít způsob, jak společně čelit negativním důsledkům globalizace, která na každou skupinu dopadá trochu jinak. Je téměř jisté, že v nastávajících letech (ať s novým, či staronovým prezidentem) skončí ekonomický růst a přijde další krize a s ní praskání hypotečních bublin, krachy podniků, propouštění a škrty.

Krize ukáže, že na určitou míry nejistoty není připraven nikdo. Zatímco jedni přijdou o práci, ale zůstanou bydlet ve svém, druzí budou sice dál svobodně fakturovat zakázky v social media managementu, ale sen o vlastním bydlení se jim zase o kus vzdálí.

Chcete zasypat příkopy? Vykašlete se na objíždění regionů, nijak jim svou přítomností nepomůžete. Vykašlete se na sebedojímavé přeříkávání hlubokých lidských příběhů. Vykašlete se na pořádání diskusí „mimo bublinu“…

Pokud chcete posunout naši zemi k vzájemnému porozumění, pokud chcete skutečně dosáhnout všeho, čím se v panice před obávaným výsledkem prezidentské volby holedbáte, staňte se radši každodenními osobnostmi v boji za radikální sociální reformy, které česká společnost — byť třeba v různých podobách — zoufale potřebuje.

Všechny ostatní snahy vždy nakonec přinesou dalšího „Zemana“. A když ne teď, tak za pět let.