Vyhraje někdo jiný?
Petr PospíchalJiří Drahoš má prakticky jistých sedmačtyřicet procent hlasů. Nejnákladnější je získat poslední čtyři nutná k úspěchu. Co pro to může udělat on sám a co pro to mohou udělat jeho příznivci?
Pozice Miloše Zemana před volbou prezidenta vypadala docela skvěle. Diktoval tempo události okolo jmenování vlády, dostával se do médií snadno a využíval staré pravdy, že i negativní reklama je reklama. Měl náskok, který vždy patří k obhajobě funkce a obrovské množství nadšených příznivců.
Každý ho zná, takže nemusel nikomu vysvětlovat, co si o čem myslí. Nemůže se na něj nic špatného najít, protože o něm všechno víme. Umí se postarat o to, aby se o něm denně mluvilo.
Spojence měl úspěšné, alespoň tedy v nedávných volbách do Sněmovny. Přístup k penězům a zejména ke službám, jež je výhodně a nezjistitelně nahrazují, měl snadný. Po prvním kole se v jeho prospěch do kampaně nakonec zapojily i korunovační klenoty, ještě má prý následovat podpůrné prohlášení císaře Karla IV. a citace v jeho prospěch ze Zlaté buly sicilské.
Jeho soupeři to od počátku měli těžší. „Já jsem“ - to musel každý z oněch veřejně málo známých denně mnohokrát opakovat. Každý z nich byl tím, čemu říkáme občanský kandidát, své zázemí si musel postavit sám a nemohl využít struktur a lidí žádné politické strany. Při současné pověsti politických stran to ale nakonec bylo dobře.
Miloši Zemanovi, přerostlému monstru z archetypálních příběhů o dobru a zlu, se jeho strategie odvděčila ve správném poměru k jeho přezíravosti, nakonec se mu podařilo najít soupeře, který se mu patrně vzpříčí v ústech. Hledal se prostě Někdo jiný.
Není úplně podstatné, jak se jmenuje, protože téměř každý je lepší než. Nevadí, že o něm málo víme, protože od něj nečekáme, že nás bude oslňovat svojí jedinečností, nápaditostí, šarmem, učiněnou andělskostí či přesně těmi názory, které bychom vyslovovali my sami, kdyby se nám v noci zdálo, že jsme se ocitli mezi kandidáty.
Jiří Drahoš, nejúspěšnější účastník soutěže Hledá se Někdo jiný, má nyní historickou příležitost stát se Anetou Langerovou mezi politiky. Co se musí stát, aby tuto příležitost nepromarnil? Co by měl udělat, aby si nemohl vyčítat, že něco opomenul nebo nedomyslel?
Myslím si, že pro budoucnost České republiky bude lepší, stane-li se prezidentem Jiří Drahoš. I pro mne to ale je spíše Někdo jiný, než vysněný kandidát, s nímž bych se dokázal silně identifikovat. Zkusím se tedy na týden zbývající do druhého kola volby podívat ze tří různých úhlů: Jakou podporu může Jiří Drahoš získat od voličů svých spřízněných konkurentů z prvního kola volby? Co má a také co nemá dělat a říkat? Čeho se mají vyvarovat jeho příznivci?
Pro koho je Drahoš druhou volbou?
Od prvního kola volby uplynul už celý týden. Voliči jednotlivých kandidátů z prvního kola nejsou homogenními skupinami, kteří by spojili svůj osud s kandidátem, jejž volili, aby teď byli k dispozici pro splnění jeho pokynů.
Přesměrování voličů bude fungovat jen v míře, v jaké bude pro voliče přirozené a obsahově přiměřené. Jinak řečeno, zájem na tom, aby vyhrál Jiří Drahoš, má jen část voličů Fischera, Horáčka i Hilšera. Třebaže je to část převažující, nemusí jich být tolik, aby to stačilo k Drahošovu vítězství, a výzkumy to potvrzují.
Pavel Fischer byl pro určitou vrstvu voličů vysvobozením z dilematu, nemuseli řešit otázky, které jsou pro ně odtažité a mohli vsadit na křesťanskou víru jako na specifický identifikační znak. K tomu, aby se rozhodli volit Pavla Fischera, nepotřebovali tito voliči žádnou silnou emoci, jejich identifikace byla příznaková a u většiny spíše pasivní.
Fischer se ke konci kampaně snažil budovat i kulturní pouto se svými voliči, dařilo se mu to až v posledních dnech před prvním kolem volby a rozšířilo to okruh jeho voličů zhruba o třetinu. Zemitěji založení křesťané z jeho voličů nemusejí mít pro druhé kolo blíže k Drahošovi než k Zemanovi a mohou tak druhé kolo raději ignorovat, než vybírat mezi kandidáty, k nimž mají obdobně kulturně daleko.
Katolický klérus jim jejich rozhodování neusnadní — zatímco primas Duka se nevyjadřuje jmenovitě, jeho větší souznění se Zemanem je celkem zřejmé. Intelektuálně působící plzeňský biskup Tomáš Holub a tradičněji působící pražský světící biskup Václav Malý výslovně podporují Drahoše, jejich slova ale nemusejí do moravských silně katolických oblastí — které byly hlavní voličskou základnou Fischera - zasáhnout, a to ani komunikačně, ani obsahově.
Přesto očekávám, že nepříliš robustní nadpoloviční většina voličů Pavla Fischera nakonec bude Jiřího Drahoše volit. Zbylí se z větší části druhého kola volby nezúčastní, pro Zemana jich bude hlasovat jen zanedbatelná část.