Nesamozřejmá podpora
Ivan ŠtampachPolitiku nelze utvářet podle černobílé logiky. Politika, která není také uměním vyjednávat a hledat společně přijatelná řešení, je vlastně jen na krůček vzdálená od občanské války, komentuje Ivan Štampach.
Troufl jsem si vyslovit námitky proti některým aspektům Drahošovy předvolební kampaně a bylo to vyhodnoceno jako „kopanec“. Chvílemi jsem měl dojem, že styl argumentace zemanovského a protizemanovského tábora, do nichž se přes polovinu českého obyvatelstva rozešlo (ostatním je zřejmě jedno), není příliš rozdílný. O jedné mé pražské kamarádce se někdo omylem domníval, že dala hlas Zemanovi, a vyzval ji, aby táhla do Vsetína, odkud možná pochází.
Že volit mstivého, nekulturního hrubiána, který podporuje temné nacionalistické vášně a ukazuje se vedle rasistických xenofobů, by bylo vážné morální provinění, na tom se shodnu s Tomášem Halíkem, i když sám obvykle nepracuji s tématy hříchu a viny. V tomto případě však pokládám za zjevné, že by šlo o podporu zla.
Komu svěřit úkol vrátit na Pražský hrad civilizovanost, gentlemanství, korektnost, nadhled a eleganci, to nebylo předem jasné. Mělo to co dělat s tím, co hodlá hypotetický budoucí prezident prosazovat. Je sice faktem, že ekonomickou a sociální politiku formuluje spíš parlament a vláda, prezident však do ní nezávisle na vládě vstupuje například jmenováním Bankovní rady České národní banky, a tato nominace zástupcem občanů je demokratickou příležitostí omezit absolutní moc anonymního kapitálu.
Jestliže jste minule volila Miloše Zemana, nesete svůj malý podíl viny na mnoha odpornostech, mnoha podlostech a mnohé zlovůli, co napáchal a pomáhal páchat — namátkou na oslabení a rozkladu ČSSD, na návratu Václava klause ze smetiště dějin, na tom, že jsme se nedočkali levicové vlády, na vzestupu Andreje Babiše a posilování pravicových stran, na růstu nenávisti ve společnosti a na postupu fašismu z opovrhovaného okraje politiky do jejího hlavního proudu. Nejenže to neznamená, že jste skrz naskrz špatná, ono to neznamená ani, že jste nemohla Miloše Zemana volit v dobrém úmyslu a v dobré víře.
Horší je, pokud ho volíte tentokrát, po zkušenostech s jeho hnusovládou. Jen hlupáci opakují staré chyby, lidé moudří dělají nové. Ani takové hloupé opakování starých chyb ovšem neznamená, že opovržení a odsudek zasluhuje nejen vaše volba, ale i vy osobně. Člověk může mít mozek vymytý Parlamentními listy a volit zlého mstivého pyšně sebestředného intrikána Zemana na protest proti povýšenosti liberálních intelektuálů jako moje maminka a bratr, a pořád zůstávat dobrým člověkem. I dobří lidé dělají zlé věci.
Víte, jak by bylo na světě krásně, kdyby zlé věci dělali jen lidé doopravdy zlí?
Že si bývalý předseda Akademie věd nevystačí s Danielem Münichem z Akademie (CERGE–EI), ale přibral si k němu tři další ekonomy, každého odjinud, včetně Lukáše Kovandy z Klausova CEVRO, ukazuje, že Jiří Drahoš poctivě usiluje o to stát se prezidentem opravdu všech.
Jestliže opravdu i "dobří lidé dělají zlé věci" - a k tomu se ještě samozřejmě přičítají činy lidí zlých, kteří své zlé činy dělají ze zásady a z přesvědčení, jak je pak možno očekávat nějaký dobrý výsledek?
Je to opravdu velice těžké.