Letošní historicky druhá přímá volba prezidenta nám umožňuje rozšířit zkušenost týkající se toho, jaký vliv má na celkovou povahu politických procesů a evoluci politického systému. Jakkoliv její první historická aplikace před pěti lety ovlivnila budoucí perspektivy jednání politických aktérů celkem zásadním způsobem, nelze konstatovat, že bychom letos vstupovali do vody již dokonale prozkoumané.

Letošní formát i průběh prezidentských voleb byl oproti těm prvním z roku 2013 v mnoha ohledech novátorský. Zásadním rozdílem je pochopitelně skutečnost, že zatímco před pěti lety jsme v první přímé volbě vybírali novou hlavu státu, letos se jedná o obhajobu stávajícího prezidenta. Že budou letošní volby něco jako „referendum o Zemanovi“, jistě čekali téměř všichni. Otázka spočívala v tom, kdo se stávajícímu prezidentovi postaví, respektive kolik to bude osobností a odkud se budou jeho případní protikandidáti rekrutovat.

Ve srovnání se situací před pěti lety je pro letošní prezidentské volby podstatné, že je prakticky téměř dokonale ignorovaly relevantní politické strany. Žádná ze stávajících devíti sněmovních stran nepostavila do prezidentských voleb kandidáta z vlastních řad. Učinily tak pouze marginální mimoparlamentní subjekty, z nichž jeden je dlouhodobým stranicko-politickým vehiklem současného prezidenta, a další tři jsou obskurní formace, využívající prezidentských voleb k vlastnímu (ne)úspěšnému sebezviditelnění.

Samostatná volební aréna

Otevřela se tak zcela svébytná volební aréna, téměř úplně nezávislá na relevantních politických stranách. Výjimku tvořily jen ústní deklarace podpory jejich vedení konkrétnímu kandidátovi či podpisy zákonodárců pod parlamentní nominace kandidátů. Ty ovšem neměly, zejména v případě poslanců, prakticky žádnou ideovou souvztažnost s pozicemi konkrétních kandidátů.

Charakter prvního kola prezidentských voleb však taktéž zásadně ovlivnila struktura výběru, kdy nejenže se voleb zúčastnili toliko kandidáti nezávislí na konkrétních relevantních stranách, ale taktéž oproti prvotním očekáváním byl jejich počet nakonec stejný jako před pěti lety, kdy významnou část kandidátů tvořili straníci. Výběr z devíti kandidátů logicky vyvolává potřebu rozhodnout se mezi nimi. Kritéria volby mezi nezávislými kandidáty pak logicky nemohla tvořit jen jeho osobní charisma, věk nebo zdravotní stav.