Až do víkendu panovala kolem druhé přímé volby prezidenta nuda. Jen jsme si mohli opakovat, co přinesla kampaň před pěti lety, a děsit se, co za kýble špíny přijde letos. Ukázalo se totiž, že volba všemi občany není žádnou výhrou v loterii. Místo kultivace politiky a zvyšování politické odpovědnosti občanů jsme zaznamenali pavlač a prohlubování příkopů ve společnosti.

Měli jsme tu dosud jednoho mazaného ústavního experimentátora na Hradě, v podhradí dva umírněné intelektuály bez přímé politické zkušenosti plus kompars tvořený ctihodnými jmény, která to chtějí zkusit, i podivíny, kteří z nějakého privátního důvodu míní exhibovat v záři reflektorů.

Dalo se předpokládat, že se odehraje lítý dvoukolový zápas. Miloš Zeman o část sympatizantů přišel — družbou s Andrejem Babišem, chováním vůči Bohuslavu Sobotkovi, svévolným nakládáním s ústavou, ale i zhoršujícím se zdravotním stavem (poněvadž reality show, k nimž patří i přímá volba prezidenta, si vyžadují hlavně junáky).

Vypadalo to, že šanci jej porazit bude mít nekontroverzní, vzdělaný uchazeč se životními zkušenostmi a sociálním cítěním. Takto se prezentují jak mírný favorit Jiří Drahoš, tak další v pořadí Michal Horáček. Ani s jedním by si země nejspíš neuřízla ostudu. Oba jsou s to oslovit neradikální voliče napravo, ve středu i nalevo.

Za Milošem Zemanem jdou naopak stoupenci pevné ruky, autoritářského vládnutí, nacionálnějšího pojetí politiky, ale také ti, co si jej oblíbili už v devadesátých letech coby schopného rétora a prvního levicového premiéra. Zeman se leda mohl zaleknout zvažované kandidatury Tomia Okamury, který by mířil na podobný elektorát. Sešli se, vyříkali si to a Okamura se na startovní listinu nenapsal — ostatně je relativně mladý a má dost času.

Zato ale přibylo jméno Mirka Topolánka. Tento zrecyklovaný „svěží vánek“ předsedal vládě i ODS, v té však přestal platit členské příspěvky. Občanští demokraté vlastního kandidáta nepostaví a o Topolánkovi řekli něco v tom smyslu, že je fajn. Explicitnější nebyli. Nejspíš ze dvou důvodů. Jednak stoupající modrá hvězda Václav Klaus ml. kdysi kvůli Topolánkovi vystoupila ze strany a dodnes mu jako „ideovému hrobaři ODS“ nemůže přijít na jméno.

Naopak Andrej Babiš je nadšený, že opět může dělat svaly, poněvadž mu Topolánek evokuje „korupční minulost ODS“. Občané si bývalého předsedu vlády možná také vybaví jako parťáka odsouzeného Marka Dalíka, účastníka nahatých dýchánků u italského premiéra Berlusconiho nebo prostořekého Valacha se vztyčeným prostředníčkem.

Přesto má Topolánek několik trumfů. Zná politiku — oficiální i zákulisní — a ví, jak na Zemana. Jde o člověka s názorem, kterého si dokážeme někam zařadit. Dokáže být zábavný, což je pro tuto reality show důležité. A také má kontakty do penězi vystlaného světa byznysu (nejen díky dosavadnímu angažmá v energetice).

↗

Lze si představit, že pro hodně kovaných pravicových voličů bude Topolánek jasnou volbou. S tím souvisí i většinové sympatie z ODS nebo podpora, kterou Topolánkovi vyslovil šéf TOP 09 Miroslav Kalousek (jakkoli jiné přední tváře topky se za Topolánka postavit odmítly).

Zatímco Zeman má elektorát solidně stmelený a nalevo mu chybí konkurence (Jiří Paroubek se kupodivu nepřihlásil a Zemanovi může helfnout spousta těch, co skončí v prvním kole), v táboře vyzyvatelů se začíná rýsovat panika. Topolánek se stal zdatným soupeřem Drahoše i Horáčka. Zatím bych ještě stále sázel na emeritního předsedu Akademie věd, který vzbuzuje dojem prezidenta důstojného, reprezentativního, spolupracujícího s jakoukoli demokratickou vládou. Jenže co když ve finále kampaně, především v mediálních debatách, zúročí své přednosti Topolánek?

Kdyby do druhého kola postoupil proti Zemanovi on, spousta voličů si vzpomene nejen na ostudy mapované bulvárem, ale hlavně na reformní pokusy Topolánkova kabinetu zejména v oblasti veřejných financí a veřejných služeb. Na levicové voliče na rozdíl od Drahoše nedosáhne a těžké to bude mít i u středových voličů, pro něž nejsou cizí termíny etika a estetika. Mají si vybírat mezi Zemanem a Topolánkem? To radši v lednu odjedou na lyže.

Bylo by hodně konspirativní podezírat Mirka Topolánka, že přes svá ostrá vyhlášení na adresu současného prezidenta ve skutečnosti usiluje o prodloužení zemanovské éry. Každopádně dopadnout to tak může. Topolánek si pofouká ego, zvýší rating a sklidí slušný výsledek, ovšem prezidentem bude dál Miloš Zeman. Předčil by i Ludvíka Svobodu, jehož kdysi kvůli mizernému zdravotnímu stavu sesadili samotní komunisté.

Jsou to samozřejmě všechno jenom hypotézy. Minule na poslední chvíli odpadl favorit Jan Fischer. Nečekaný Zemanův soupeř Karel Schwarzenberg se nechal uškvařit na Benešových dekretech, které se zničehonic — typická „účelovka“ — staly klíčovým tématem.

Počkejme si, co přijde letos. Tedy vedle prezidentova angažmá při sestavování vlády. I když i ono samotné je slušnou příležitostí ukázat se na veřejnosti. K tomu připočtěme výjezdy po krajích, setkání s občany a knihu, na niž visí obrovské poutače. Za Zemana ji sepsali pánové Ovčáček a Panenka a vychází těsně před volbami. Z Hradu však jistě uslyšíme, že součástí kampaně není a do rozpočtu kontrolovaného Úřadem pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí nespadá…

Copak si konečně nezasloužíme prezidenta bez kulišáren, afér a slovní pyrotechniky? Nemohli by se zasloužilí lídři z divokých devadesátek a počátku tisíciletí konečně laskavě odebrat zalévat rajčata a chovat holuby? Rýsující se zombie horor prestiž politiky zvedne jen stěží.