Šedesát procent oprávněných voličů rozhodlo o výsledcích letošních parlamentních voleb. A s tímto regulérně dosaženým výsledkem musíme nyní žít a nějak s ním pracovat. Je samozřejmě možné pokračovat v předvolebních sporech o to, kdo je nový mesiáš a kdo čisté zlo. Na dosaženém rozložení moci to ovšem příliš nezmění. Zvládnout další vývoj tedy předpokládá reflexi vzniklé situace.

Zvolené strany se nyní snaží proměnit volební výsledek v ovládnutí konkrétních pozic. Toto současné povolební poziční klání připomíná šachovou partii, ovšem v herní situaci, kdy je konkrétní převaha figur na šachovnici zřejmá. Z herní tísně se těžko dostane ten, koho volič svým rozhodnutím z významné části připravil o jeho figury. Není to jen parlamentní levice, ale i antibabišovský blok pravicových stran na hraně volitelnosti.

Prvním tahem této partie je nepochybně příprava ustanovení Sněmovny, které se chystá na 21. listopadu. Volební vítěz si řekl o ústavně významnou funkci předsedy Sněmovny. Její význam je o to větší, že může mít vliv na další vývoj této hry. Předseda Sněmovny má totiž v rukou případný třetí, poslední ústavní pokus o vytvoření vlády. První dva má v rukou současný prezident Zeman, který samozřejmě i přes pochybnosti o jeho kondici kalkuluje se svou volbou v lednu 2018.

Zvolit předsedu Sněmovny z jiné strany by předpokládalo zablokovat zvolení návrhu vítězného ANO a prosadit alternativu. To by se ovšem museli všichni ostatní o celém tom povolebním rozdělení pozic dohodnout, a ne hrát jen každý na sebe. Snaha „škůdce Kalouska“, který se do Sněmovny málem nedostal, je pak už zcela mimo realitu.

Volba čtyř nebo pěti místopředsedů Sněmovny ze zbývajících osmi zvolených parlamentních stran a rozdělení parlamentních výborů také předpokládá dohodu. Požadavek paritního zastoupení je vyloučen a poměrné zastoupení je také rébus, minimálně pro velké množství frakcí s malým počtem klubů. Pouhý antibabiš jako jednotící prvek shody všech hráčů nefunguje minimálně proto, že ho zjevně neocení ani volič.

Dalším tahem je krok prezidenta, který směřuje k ukončení vlády Bohuslava Sobotky. Dostat svého oponenta z exekutivní pozice je zjevně jeho sen, který se blíží naplnění. Hladké pověření volebního vítěze sestavením vlády to potvrzuje. Požadavek většinové podpory alespoň 101 hlasů nezazněl, protože ten by šance vzniku takové vlády výrazně zkomplikoval. V takové vládě pravicového oligarchy samozřejmě levice nemá co dělat, ale on se jí naštěstí na to nikdo ani neptá.

Tandem Zeman-Babiš

Andrej Babiš se netají tím, že Zemana záhy navštíví s návrhem menšinové vlády složené z jeho lidí a takzvaných expertů. A bude hrát hru na to, že kdo takovou vládu nepodpoří, brání užitečné práci pro lidi. Prvním takovým lákadlem má být rozhodnutí o navýšení všech důchodů o fixní částku. Dalším má být odvrácení nebezpečí rozpočtového provizoria. Proti tomu může stát otázka opětovného vydání Babiše trestnímu stíhání, to ovšem předpokládá novou žádost státních orgánů a její projednání imunitní výborem.

V případě komplikací s vyjednáním majority pro tuto vládu může vláda Andreje Babiše vládnout prostě bez důvěry. Ústavní „timing“ a případný druhý pokus hlídá prezident klidně až do své volby v lednu. A ten se netají tím, že i druhý pokus by dal Andreji Babišovi. Tedy na jedné straně se realizuje tandem Zeman-Babiš, na druhé straně se strany s neuspokojivým volebním výsledkem dostávají do tlaku nových předčasných voleb.

Protože je zjevné, že tandem Zeman-Babiš z této hry dostat nyní nejde, zbývá jen odpověď na otázku, zda vznikne vláda nestabilní, tedy že se přízrak předčasných voleb už na jaře 2018 poněkud oddálí. Anebo zda se podaří nějaká programová a poziční dohoda o vládnutí. Václav Klaus, obcházející jak pešek okolo a vzpomínající na časy opoziční smlouvy, dává tušit, kam může uvažování části elit směřovat. Šach mat. Divadlo o boji s establishmentem končí…

Levice v této situaci nemůže očekávat zázraky. Oslovit voliče, aby neutíkali po hnědé a dali šanci revitalizaci české levice, je důležitější. Aby ze strachu z budoucnosti ve světě globálního chaosu nevolili antibudoucnost. A řekněme si upřímně, pokud by povolební spory uvnitř levice měly eskalovat, riziko nových voleb v řádu měsíců by pro takovou šanci na novou šachovou partii mohlo představovat zásadní překážku.