Šedesát procent oprávněných voličů rozhodlo o výsledcích letošních parlamentních voleb. A s tímto regulérně dosaženým výsledkem musíme nyní žít a nějak s ním pracovat. Je samozřejmě možné pokračovat v předvolebních sporech o to, kdo je nový mesiáš a kdo čisté zlo. Na dosaženém rozložení moci to ovšem příliš nezmění. Zvládnout další vývoj tedy předpokládá reflexi vzniklé situace.

Zvolené strany se nyní snaží proměnit volební výsledek v ovládnutí konkrétních pozic. Toto současné povolební poziční klání připomíná šachovou partii, ovšem v herní situaci, kdy je konkrétní převaha figur na šachovnici zřejmá. Z herní tísně se těžko dostane ten, koho volič svým rozhodnutím z významné části připravil o jeho figury. Není to jen parlamentní levice, ale i antibabišovský blok pravicových stran na hraně volitelnosti.

Prvním tahem této partie je nepochybně příprava ustanovení Sněmovny, které se chystá na 21. listopadu. Volební vítěz si řekl o ústavně významnou funkci předsedy Sněmovny. Její význam je o to větší, že může mít vliv na další vývoj této hry. Předseda Sněmovny má totiž v rukou případný třetí, poslední ústavní pokus o vytvoření vlády. První dva má v rukou současný prezident Zeman, který samozřejmě i přes pochybnosti o jeho kondici kalkuluje se svou volbou v lednu 2018.