Volby prezidenta letos nabídly snad všechny myslitelné formáty debat. Viděli jsme společnou debatu všech, přesněji téměř všech kandidátů, viděli jsme souboje dvou kandidátů bez moderátora, sledovat jsme mohli dokonce debatu s moderátorem bez kandidáta. To vše před prvním kolem. Kolo druhé obohatilo paletu možností o debatu moderátora s jediným kandidátem. Zatím jsme viděli dvě, v obou byl tím jediným kandidátem Miloš Zeman. Další a poslední varianta, skutečný duel dvou rivalů s účastí moderátora, bude na pořadu dnes a pozítří.

Dva dosavadní Zemanovy duely s moderátorem byly na první pohled velice rozdílné. Debata na TV Nova s moderátorem Rayem Korantengem byla klasická v uspořádání, pouze moderátor a host, zatímco u Jaromíra Soukupa na TV Barrandov doprovázely diskusi souhlasné projevy publika, zjevně sympatizujícího patřičným směrem, totiž směrem k Miloši Zemanovi. Soukup zahájil několikaminutovým proslovem, jímž debatu zasadil do žádaných souvislostí (Miloš Zeman je T. G. Masaryk dnešní doby), Koranteng od počátku pouze kladl otázky.

Přesto měly obě debaty něco společného, a tím něčím byla poklidná atmosféra plná úsměvů, jakási pohoda, která odrážela zjevně velice dobré rozpoložení Miloše Zemana. Stávající prezident svým způsobem vystupování zřejmě nemálo sledujících přesvědčil, že je fyzicky, a především psychicky schopen vykonávat nadále svůj úřad. Oba duely dokázal s přehledem umluvit, byl energický a místy vtipný. Ze svého zjevného fyzického handicapu (chůze) dokonce dokázal udělat přednost, když Jaromíra Soukupa vyzval k tomu, aby si sedl do prázdného křesla připraveného pro Jiřího Drahoše, a doprovodil to bonmotem — „kdo stojí, ten káže, ale kdo sedí, ten si povídá“.

Zeman se především chytře vyhnul jakékoli kritice svého protikandidáta. Na Nově výslovně odmítl kritizovat Jiřího Drahoše coby nepřítomného, na Barrandově nezvedl rukavici hozenou Soukupem a nijak nekomentoval moderátorovo zklamání z toho, že Drahoš do diskuse nepřišel. Tím si předem připravil výhodnou pozici člověka s nadhledem, který nemá zapotřebí útočit na svého protivníka, a zároveň tím odpůrcům vyrazil z ruky argument, že trpí nutkavou potřebou stále útočit na druhé a dokazovat jim, jak jsou hloupí. V debatách tak rozhodně nepůsobil.

Pokud jde o věcná témata, v obou rozhovorech zaznělo jasné přihlášení se ke skandinávskému sociálnímu stát jako ideálu, obrazně řečeno orientace na sever namísto na západ či na východ. Zeman se tím mimo jiné snažil navodit dojem, že je v nitru stále sociálním demokratem, a dodat tak důvěryhodnosti vlastním slovům o tom, že nejtěžším okamžikem posledních let pro něj byl propad ČSSD na sedm procent v posledních volbách, což se ve světle jeho neustálých potyček s vedením sociální demokracie nezdá příliš uvěřitelné.

Na Nově mluvil Zeman o tom, že chce v případném druhém funkčním období nově akcentovat téma aktivního občanství. Jako jedinou konkrétní věc ale zmínil povinnou volební účast. Moderátor Koranteng nebyl schopen téma rozvinout do větší hloubky, a tak zůstalo u sporu o to, zda se za první republiky za neúčast u voleb vymáhala pokuta, či nikoli. V obou debatách obhájci prezidentského křesla většinou stačily první, často povrchní odpovědi. A když řekl něco věcně nesprávného, zůstalo to ve většině případů bez odezvy.

Stránky demagog.cz napočítaly v debatě na Nově celkem 9 nepravdivých a 10 zavádějících výroků oproti 11 pravdivým. Mezi nepravdivé výroky se zde dostala například slova o tom, že v americké Virginii poprvé rozhodl hlas jednoho voliče (ve skutečnosti se tak stalo již sedmkrát); podle Zemana „pendrekový zákon“ podepsaný Alexandrem Dubčekem umožnil násilné potlačení demonstrací 21. srpna 1969 (ve skutečnosti bylo opatření podepsáno až den po zásahu); ruský premiér Medvěděv se podle Zemana omluvil za článek o prospěšnosti srpnové okupace pro Československo (ve skutečnosti se Medvěděv od článku distancoval, neomluvil se).

Při vší úctě k práci demagog.cz, tohle asi nejsou nepravdy, které by většině diváků předvolebních debat mohly nějak výrazněji vadit, budou to stěží chápat jako něco víc než drobné nepřesnosti. Ve výčtu jsou sice i závažnější věci, asi nejvíce Zemanův mylný názor, že Ústavní soud shledal na EET jako závadné pouze to, že bylo zavedeno podzákonnou normou, a ne zákonem — ve skutečnosti ÚS vytkl věcná pochybení a tři články ustanovení přímo zrušil. Zde se dalo logicky pokračovat otázkou, zda toto selektivní hodnocení neslouží zatím fungující shodě Miloše Zemana a Andreje Babiše. Ale moderátor se na to nezeptal a protikandidát nebyl přítomen.

Miloš Zeman asi v obou debatách obstál především u svých stoupenců, ale zřejmě i u části nerozhodnutých voličů, kterým se představil v dobré řečnické kondici, v dobré náladě a v celkově umírněném, neagresivním stylu, kterým si jistě mohl získat sympatie. A to přesto, že místy předvedl pořádně velkou neznalost faktů, které by asi každý státník měl znát. Dozvěděli jsme se třeba, že africká Nigérie má „takových 400 milionů obyvatel“ (ve skutečnosti necelých 200 milionů), Švédsko pak 7 milionů (ve skutečnosti 10). Je ale otázka, kolika lidem, chystajícím se volit Miloše Zemana, taková mnohamilionová neznalost vadí, a kolik z nich vůbec pozná, že to byly zcela nesmyslné údaje.

Debata s jedním kandidátem ze dvou je zvláštní disciplína. Obě dosavadní debaty před druhým kolem tak byly jakýmsi bilančním rozhovorem s obhajujícím prezidentem, navíc s výhodou (na Barrandově) jasně pozitivně zaujatého moderátora a tleskajícího publika v zádech. Je už nyní asi zbytečné rozebírat, zda tento příznivý formát Zemanovi poskytl jeho protikandidát Jiří Drahoš tím, že se debat odmítl zúčastnit. Zajímavější bude sledovat, jak dopadne první skutečný přímý souboj dnes večer na Primě.