Prahu nyní oblehly či vizuálně okupují billboardy s volební reklamou, jaká dosud neměla obdoby: „Stop imigrantům a Drahošovi. Tato země je naše. Volte Zemana.“ Soudnému člověku by se mohlo i zdát, že takovou reklamu si zaplatili nějací odpůrci Zemana, kteří ho v pražském prostředí chtějí před druhým volebním kolem ještě oslabit.

Znění billboardu je možná ještě více nesmyslné než zlé, ačkoli skrytá nenávistnost jako by byla přímo Zemanovým výplodem: „Imigrant“ je v našich poměrech něco jako nepřítel a škůdce, démon všeho možného zla, ještě zlejší než vrah malých dětí či ďábel. Imigrant na rozdíl od čerta ale existuje, takže jako nositel zla je autentický, skutečnější, ukazují nám ho i v televizi.

Drahoše nám také teď ukazují v televizi, takže přiřadíme-li ho k Imigrantům, představuje nám podobné zlo jako imigranti, ba možná větší, protože ho tu máme, zatím jsme se mu neubránili, zlověstně nám dýchá na záda a ještě se sápe po funkci prezidenta! To snad ani není možné. Bude-li tedy nad Drahošem vlát prezidentská standarda, jsme v područí imigrantů.

Asi takový asi je zemanovský výklad osobnosti profesora Drahoše pro lid obecný, který by jinak nevěděl, kdo z nich dvou, Zeman versus Drahoš, ztělesňuje dobro, a kdo zlo. Jde-li o to pohádku o zlém Drahošovi vystihnout jedním heslem, pak „imigranti“ znamenitě poslouží.

Heslo „tato země je naše“ působí pouze na city, protože jinak nesděluje vůbec nic. Ukazovací zájmeno „tato“ je nepatřičné, protože už rovnou žijeme v „naší“ zemi, protože náš vztah k této zemi vyjadřuje právě přivlastňovací zájmeno „naše“. „Tato“ je jako kterákoli jiná, například i „tamta“. Správněji by tedy heslo mělo znít: „naše země je naše“. K tomu by se už jen slušelo dodat: A Zeman je Zeman. Což kupodivu na rozdíl od „naše země je naše“ přec jen sděluje i cosi podstatnějšího, dokonce mnohem podstatnějšího, nad čímž se pozastavme.

Přemýšlím nad tím, proč někteří lidé (doufejme, že jich nebude mnoho) vlastně volí Zemana. Těch důvodů nemůže být mnoho, a jeden z nejpádnějších je právě asi to, že „Zeman je Zeman“. Mám i jednoho kamaráda, který se svěřil, že bude volit Zemana. Probůh proč, zeptal jsem se ho. Protože je to správnej řízek, odpověděl. To, proč je Zeman správnej řízek, jsem se sice už nedozvěděl, ale faktem je, že Drahoš správným řízkem není. V tom za Zemanem velmi zaostává, ale snad má Drahoš i u prostého lidu jiné přednosti, které převažují, snad.

Musel jsem však uznat, že volí-li někdo prezidenta jako správného řízka, pak Zeman je ze všech kandidátů nejlepší, kam se hrabe chudák Hannig. Ještě snad Jandák kdyby kandidoval. Na druhé straně mě však napadlo, že ti, kteří chtějí mít na Hradě správnýho řízka, vlastně musí volit Zemana, protože toliko Zeman je Zeman, v tom je on opravdu nenahraditelný. Zemanovi voliči nevolí prezidenta, ale Zemana, k čemuž volby prezidenta vlastně zneužívají — to by se mělo konat jindy, Zeman by se mohl volit například na Silvestra.

Druhý silný důvod, proč volit Zemana je, že by se touto, myslím naší, zemí mohlo rozhostit jakési obecné líto, obecná lítost, kdyby prezidentem nebyl. Když i on sám řekl, že by mu to bylo líto, začalo ho být líto nakonec i mně, který se nelítostně rozhodl ho nevolit. Omlouvám se, ale pro mě to tak silný důvod není, i když teď, jak to píšu, zase mě ta lítost nad ním trochu přepadá, ach jo…

Lítost vůbec je silnou Zermanovou stránkou, zejména nelítost, nelítostnost v jeho podání podle mého stojí při něm po celou dobu jeho prezidentování blíže než jeho žena, a je excelentní. Také to, jak si strašnou životosprávou až nelítostně poničil zdraví, jsme mohli sledovat téměř v přímém přenosu. Jeho nelítostné chátrání vzbuzovalo naši lítost a soucit, byl nám na jedné straně příkladem pro obžerství, které sice tělo ničí, ale inteligence zůstává více méně zachována, a na druhé straně i výstrahou, takže dokonce i já, když jsem ho onehdy viděl v televizi a ohříval si při tom klobásu, tak jsem ji raději ještě polostudenou rozkrájel kočkám. A teď na tom „našem“, tedy jeho, billboardu: jak nelítostně, krutě a zlobně stírá svého rivala! Na škále nelítosti tím dospěl k vrcholu! Takže pokud jde o nelítostnost, nějaké důvody, proč ho volit, tu jsou.

Jiné už ani nevidím. Co konkrétně udělal tak prospěšného pro tuto, tedy naši, zemi? Vskutku jí pomohl státem garantovanými obchodními pletkami s Čínou? (Už se těším, jak budeme i letos na naší radnici vyvěšovat tibetskou vlajku.) Jak nadějné je pro nás jeho uznání anexe Krymu Ruskem? Čím pomohl nám obecně, a čím svým voličům? Nebo jak jel za Putinem pro dokumenty o nevyjasněné smrti Jana Masaryka, jsa přesvědčen, že Jan spáchal sebevraždu. (Šak taky nic nepřivezl.) Koho z nás se zastal, kromě Babiše a Kajínka, a koho naopak urazil? Jakou naději dal prostým lidem, které považuje za své voliče? Ano, statečně nás ubránil před imigranty. Byl nositelem nějaké vize? Skutečně má sociální cítění?

Jeho projevy jsem sledoval s podobnou obavou jako kdysi projevy Husákovy. A vesměs se jim chtěl i vyhnout, neslyšet, s jakou rétorickou povýšeností někoho uráží nebo jedny staví proti druhým.

Napadá mě, jestli se právě svou rafinovanou vulgární prostořekostí a svou nezaměnitelnou dikcí nezařadil mezi oblíbené baviče „této země“ na škále od Suchánka a Genzera po Čtvrtníčka a Šteindlera. Originální figura prezidenta — baviče, klauna smutné postavy a závažného postavení, podobně jako Havel byl originální prezident — spisovatel, dramatik… Co když lidu se zdá, že právě téhle komediální podoby, kdy prezident je si sám šaškem, je nám nejvíce zapotřebí. A do jeho smutné komedie i jeho umírání za dlouhého dne, kdy je nám ho líto, líto, neskonale líto. Tak jako každého klauna na konci sil. Třeba opravdu není tak zlý, jak se nám po celou dobu jevil. Ale to je na další prezidentování slabé.