Past na Zemana nesklapla

Byť letošní Miloš Zeman představuje jen stín toho dávného, je v politické debatě jako doma. Zvlášť když se drží scénáře. To jej pak může vyplašit jen téma nečekaně nastolené protivníkem.

Jenže Jiří Drahoš působil nezkušeně i tam, kde mohl být pečlivě připravený. To nelze svést jen na nezkušenost s tímto formátem diskuse. Kdo chce uspět, musí buď přesvědčit o své detailní znalosti konkrétních okruhů, nebo musí zasypat soupeře tvrdými údery a diváka vtipnými bonmoty. Drahoš se u většiny otázek zatvářil seriózně, aby nakonec skončil jen u plytké odpovědi, kterou mnohokrát nedokončil, protože jej uťal ruch v publiku nebo netrpělivý soupeř.

Zeman se pokoušel hledat Drahošova slabá místa správně, od migrace po církevní restituce. Sám ale neuspěl, když měl doložit, co konkrétního — nad rámec hezkých řečí — kdy učinil. To by prezident ranař měl. Jenže, moment, on přece Drahoš není kandidátem těch, co si přejí prezidenta ranaře… Nebo se něco změnilo?

Hlavní Drahošovou slabinou není, že vnáší do kampaně těžko podatelná témata, jako jsou fake news a pokusy tajných služeb ovlivňovat volby (občané neradi slyší, že se o hlavní roli musejí s někým dělit), ale nejasná strategie.

Zdá se, že chce uspět na Zemanově polovině hřiště. Ale ohánět se tím, že v zásadě má stejné názory jako Zeman, jen se liší v detailech a provedení, je docela riskantní. Nahrává tím interpretaci, že Zeman je zkušenější a v mnohém kompetentnější, pouze trochu neukázněný.

Přitom tak to není. Zeman nectí pravidla a řadě věcí rozumí jako koza petrželi. Ovšem umí to šikovně halit. Na tuto citlivou strunu Drahoš nezahrál. Soka nechal vyklouznout i tam, kde mohl dávno ležet na lopatkách: v kdysi dávno proneseném hodnocení intelektuální úrovně voličů.

Hlavně však Drahoš nepůsobil jako ideová alternativa k Zemanovi. Můžeme v něm mít hlavu státu, za jejíž styl, projevy a spolupracovníky se nebude nutné stydět. Vzhledem k pozici prezidenta v českém ústavním systému to není málo. Těžko se však divit těm, kdož mají od prezidenta nějaká politická očekávání, že půjdou radši za kovářem než za kovaříčkem.