Past na Zemana nesklapla

Byť letošní Miloš Zeman představuje jen stín toho dávného, je v politické debatě jako doma. Zvlášť když se drží scénáře. To jej pak může vyplašit jen téma nečekaně nastolené protivníkem.

Jenže Jiří Drahoš působil nezkušeně i tam, kde mohl být pečlivě připravený. To nelze svést jen na nezkušenost s tímto formátem diskuse. Kdo chce uspět, musí buď přesvědčit o své detailní znalosti konkrétních okruhů, nebo musí zasypat soupeře tvrdými údery a diváka vtipnými bonmoty. Drahoš se u většiny otázek zatvářil seriózně, aby nakonec skončil jen u plytké odpovědi, kterou mnohokrát nedokončil, protože jej uťal ruch v publiku nebo netrpělivý soupeř.

Zeman se pokoušel hledat Drahošova slabá místa správně, od migrace po církevní restituce. Sám ale neuspěl, když měl doložit, co konkrétního — nad rámec hezkých řečí — kdy učinil. To by prezident ranař měl. Jenže, moment, on přece Drahoš není kandidátem těch, co si přejí prezidenta ranaře… Nebo se něco změnilo?

Hlavní Drahošovou slabinou není, že vnáší do kampaně těžko podatelná témata, jako jsou fake news a pokusy tajných služeb ovlivňovat volby (občané neradi slyší, že se o hlavní roli musejí s někým dělit), ale nejasná strategie.

Zdá se, že chce uspět na Zemanově polovině hřiště. Ale ohánět se tím, že v zásadě má stejné názory jako Zeman, jen se liší v detailech a provedení, je docela riskantní. Nahrává tím interpretaci, že Zeman je zkušenější a v mnohém kompetentnější, pouze trochu neukázněný.

Přitom tak to není. Zeman nectí pravidla a řadě věcí rozumí jako koza petrželi. Ovšem umí to šikovně halit. Na tuto citlivou strunu Drahoš nezahrál. Soka nechal vyklouznout i tam, kde mohl dávno ležet na lopatkách: v kdysi dávno proneseném hodnocení intelektuální úrovně voličů.

Hlavně však Drahoš nepůsobil jako ideová alternativa k Zemanovi. Můžeme v něm mít hlavu státu, za jejíž styl, projevy a spolupracovníky se nebude nutné stydět. Vzhledem k pozici prezidenta v českém ústavním systému to není málo. Těžko se však divit těm, kdož mají od prezidenta nějaká politická očekávání, že půjdou radši za kovářem než za kovaříčkem.

Silnou stránkou Jiřího Drahoše zůstává, že není Miloš Zeman. To ale nakonec může být málo. V éře reality show získává náskok sebeproblematičtější kandidát už jen tím, že je svůj.

LUKÁŠ JELÍNEK, politolog, sloupkař Deníku Referendum

Remíza

V prvním vzájemném duelu mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem se dle mého soudu nevyskytl žádný zlomový okamžik, který by mohl zásadně změnit to, jak je příznivci a odpůrci obou kandidátů vnímají. Zeman se pokusil ke konci debaty o ofenzivu v otázce migrace, ale nepovedlo se mu přimět Drahoše k neuváženému prohlášení. V tomto smyslu byla tedy debata spíše názorovou remízou.

Pokud jde o „umělecký dojem“, Zemanovi se v tomto formátu mnohem hůře dařilo zakrývat jeho celkovou zchátralost, než tomu je v pečlivě aranžovaných vystoupeních na TV Barrandov, a než tomu bylo před pár dny v TV Nova. Drahošovi by v další debatě pomohlo, kdyby dokázal působit uvolněnějším dojmem a byl schopen využívat i humoru.

Mým hlavním dojmem z celé debaty je pocit studu z estrádního pojetí, které zvolila TV Prima. Bylo navíc doprovozeno slabým moderátorským výkonem, včetně nadšených hlášení o sledovanosti, a názorově pokřivenými, tedy návodnými „reportérskými“ vsuvkami Kláry Doležalové. Bohužel se zdá, že značná část jakéhokoliv českého publika nemá v současné době navíc, než aby se chovala jako v politicko-bulvárním pořadu České televize „Máte slovo“.

JIŘÍ PEHE, politolog a komentátor

První prezidentský duel prohrála TV Prima

Televize Prima se pyšnila výsostným postavením, kdy jako jediná komerční stanice měla šanci odvysílat skutečnou debatu, nikoliv monolog Miloše Zemana. A nutno říci, že svou šanci naprosto promarnila.

Samotný název Česko hledá prezidenta v divákovi umocnil pocit toho, že nás čeká opravdová show obdobná těm hledající pěvecké talenty. Je sice pravda, že jsme byli svědky falešných tónů nebo špatného výběru repertoáru obou soutěžících.

Řekněme si ale zcela narovinu, že pouze jednomu z nich, současnému pánovi Hradu, tento formát nahrával. A je otázka, zda šlo o náhodu. Totiž vedle formy i obsah byl poměrně tendenční. Zeptejme se, čí cílové skupiny mobilizují témata jako protikuřácký zákon, držení zbraní, církevní restituce, migrace nebo zásahy proti nenávistným komentářům na internetu. Jsou to témata, která by měl zrovna prezident naší země řešit? A vůbec může je nějak ovlivnit?

Ne náhodou se tak Miloš Zeman mohl pohodlně uvelebit ve svém křesílku, žoviálně vtipkovat a s naprostou grácií vracet Drahošovy nepatrné výpady. Jiří Drahoš působil jako nervózní David, který se snaží zdolat mocného Goliáše, přičemž při každém svém nervózním „útoku“ očividně čekal silný protiúder. A ty tradiční politik Zemanova formátu vracel neúprosně.

Nejvíce patrná marnost Drahošova výstupu byla u tématu migrační krize. On i jeho tým poradců si musel být vědom toho, jaké argumenty Zeman použije. Měl možnost analyzovat dosavadní dva televizní výstupy současného prezidenta.

A i přesto působil nejistě a nebyl schopen využít veškeré své trumfy a důrazně si je prosadit. Záchvěv naděje byl vidět pouze v momentě, kdy Drahoš poukázal na Zemanův pozitivní vztah k přijímání kosovsko-albánských uprchlíků v devadesátých letech.

Avšak pro úplnost je třeba dodat, že malý „David“ Drahoš nečelil jen Zemanovi, ale také moderátorům TV Prima. Klára Doležalová ve svých rádoby efektních vstupech nemohla být více tendenční. Jako v případě komentáře ohledně směrnice EU o zbraních, která nedokáže zabránit džihádistům, ale nám obyčejným slušným občanům odepírá možnost žít sladký život divokého Západu.

A Karel Voříšek? Jaká měla být jeho úloha v celém pořadu? Ukřičený dav, kterému chyběly snad jen pochodně, zklidnit nedokázal. Nadto se mu podařilo zařadit spolu s Korantengem a Soukupem do klubu „novinářů“, které si Miloš Zeman vodí jako na vodítku.

Suma sumárum nesledovali jsme politickou debatu, která by byla věcná a vyvážená. Jenže, není naší bláhovostí toto od komerční televize očekávat?

DANIELA VAŠÁTKOVÁ, politoložka