Neříkejte voličům Miloše Zemana lůza
Zuzana VlasatáVoliči Miloše Zemana nejsou specifický živočišný druh. Je to rozmanitá skupina lidí, z nichž většina má ze svého úhlu pohledu dobré, v každém případě ale oprávněné důvody pro svůj výběr. Taková už je demokracie.
Smutek, zlost a rozhořčení z výsledku prezidentské volby obrací zraky poražených na viníky. Často je slyšet, že Zemana zvolila lůza. V logice člověka poučeného o detailech veřejného působení Miloše Zemana to snad ani spontánně nelze vidět jinak. Zvláště přičteme-li k tomu rozjitřené emoce.
Miloš Zeman soustavně lže, přetvařuje se, byl spouštěčem či spoluautorem několika temných politických období našich porevolučních dějin, ponižuje slabé a zranitelné, chová se nedůstojně, stahuje nás směrem k Rusku, Číně, autoritářství… Snadno se tak může zdát, že kdo jej chce za prezidenta, musí být nutně pitomec, analfabet, zabedněnec, anebo stejně zlý člověk jako on. Prostě lůza. Jenomže jak všichni víme, před každou spontánní reakcí, poháněnou emocemi, je dobré se zhluboka nadechnout a počítat do desíti.
Hlubší analýzy chování tuzemských voličů se nyní obracejí směrem k Moravskoslezskému kraji. K mé domovině. Tam leží část viny za naši nadcházející — jak předpokládá liberální a vzdělaná společnost — temnou a demokracii nadále podrývající pětiletku. Proč můj rodný kraj preferuje Zemana?
Kolega Jakub Patočka se vydal již před parlamentními volbami do Karviné ponořit se do tamních politických nálad. Jeden z jeho postřehů poukázal na v jádru až vtipné a málo srozumitelné rozpory. Romský mladík kolegu uklidňoval: „Okamury se nebojte, pane. To je hodný člověk.“ Jordánec v prodejně kebabu na náměstí se pak velice divil otázce, zda někdy na vlastní kůži pociťuje rasismus: „Né, nikdy.“ Připomeňme, že volby v Karviné vyhrálo se čtyřiceti procenty ANO, na druhém místě skončil s téměř sedmnácti procenty Tomio Okamura se svou SPD. Pak se snažte lidem porozumět.
Marek Šálek z časopisu Reportér se na Karvinsko vypravil nořit do mysli tamních obyvatel před prezidentskou volbou. Jeho reportáž je obsáhlá a odpracovaná.
Poukazuje na některé důležité aspekty, z nichž nejvýznamnější je drtivý ekonomický propad regionu oproti době, kdy ještě velká část místních fárala v dolech za nadprůměrné mzdy a rekreace ROH ve Vysokých Tatrách zdarma.
Autorka v závěru píše: "Mluvme s lidmi sami. A sami se jich ptejme. Prospěje to všem." Souhlasím.
Je pravda, že v některých oblastech hraje stále politickou roli jejich poválečná proměna. Komunisté zabodovali mj. tím, že dostali a zužitkovali příležitost vyřešit situaci cca milionu chudých, jimž otevřeli prostor a domy, které předtím obývaly (a musely opustit) skoro tři miliony obyvatel. Potomci těchto nových osadníků zůstávají stále ještě poplatní své rodinné zkušenosti. Ostatně nejinak třeba Pražané, kteří měli nemálo z předků na úřednických místech či u národních socialistů. Jinde zase ještě doznívá identita sociálně demokratická nebo agrárnická, byť hlasy tu dostávají nové strany.
Při prezidentské volbě nešlo jen o osoby kandidátů, nýbrž také o to, kdo je za kým sešikován. (Jen tak mimochodem, osobně si myslím, že EU neměla dávat peníze na rozvoj venkova, ale přímo do důchodů a dávek v nezaměstnanosti.) Žádný rozvoj (a zanikání) skutečného venkova (přežívajícího bez újmy hlavně v českých filmech), nemůže za stávajících podmínek změnit v dohledném čase mentalitu zdejších lidí, celkem normálně situovaných, avšak se specifickou "krajinou formování".
Upřímně řečeno, někdy mi vadí víc než přirozené rozdíly ve volebních preferencích, jaké existují snad ve všech zemích, spíše právě jejich celkový deficit. Naše nevelká země zkrátka mívá jedno počasí, jak o tom svědčí třeba všeobecný nástup ANO i propad ČSSD a komunistů.