Smutek, zlost a rozhořčení z výsledku prezidentské volby obrací zraky poražených na viníky. Často je slyšet, že Zemana zvolila lůza. V logice člověka poučeného o detailech veřejného působení Miloše Zemana to snad ani spontánně nelze vidět jinak. Zvláště přičteme-li k tomu rozjitřené emoce.

Miloš Zeman soustavně lže, přetvařuje se, byl spouštěčem či spoluautorem několika temných politických období našich porevolučních dějin, ponižuje slabé a zranitelné, chová se nedůstojně, stahuje nás směrem k Rusku, Číně, autoritářství… Snadno se tak může zdát, že kdo jej chce za prezidenta, musí být nutně pitomec, analfabet, zabedněnec, anebo stejně zlý člověk jako on. Prostě lůza. Jenomže jak všichni víme, před každou spontánní reakcí, poháněnou emocemi, je dobré se zhluboka nadechnout a počítat do desíti.

Hlubší analýzy chování tuzemských voličů se nyní obracejí směrem k Moravskoslezskému kraji. K mé domovině. Tam leží část viny za naši nadcházející — jak předpokládá liberální a vzdělaná společnost — temnou a demokracii nadále podrývající pětiletku. Proč můj rodný kraj preferuje Zemana?

↗

Ani mnozí voliči Miloše Zemana nejsou z výsledku — jak se u nás na severu říká — nakřivo. Těsná výhra prý nevěstí nic dobrého. Foto Jakub Patočka, DR 

Kolega Jakub Patočka se vydal již před parlamentními volbami do Karviné ponořit se do tamních politických nálad. Jeden z jeho postřehů poukázal na v jádru až vtipné a málo srozumitelné rozpory. Romský mladík kolegu uklidňoval: „Okamury se nebojte, pane. To je hodný člověk.“ Jordánec v prodejně kebabu na náměstí se pak velice divil otázce, zda někdy na vlastní kůži pociťuje rasismus: „Né, nikdy.“ Připomeňme, že volby v Karviné vyhrálo se čtyřiceti procenty ANO, na druhém místě skončil s téměř sedmnácti procenty Tomio Okamura se svou SPD. Pak se snažte lidem porozumět.

Marek Šálek z časopisu Reportér se na Karvinsko vypravil nořit do mysli tamních obyvatel před prezidentskou volbou. Jeho reportáž je obsáhlá a odpracovaná.

Poukazuje na některé důležité aspekty, z nichž nejvýznamnější je drtivý ekonomický propad regionu oproti době, kdy ještě velká část místních fárala v dolech za nadprůměrné mzdy a rekreace ROH ve Vysokých Tatrách zdarma.

Tady už zkrátka dobře bylo, a i když i dnes mají lidé v zásadě kde pracovat, ohodnocení je bídné, neudržitelné, až ponižující. Ne že by tento problém neznali i lidé v jiných koutech republiky. Zde se ale navíc musejí vyrovnávat se sentimentem za ztracenými lepšími časy.

Socio-ekonomické brýle jsou na analýzu místních samozřejmě funkční nástroj. Vysvětlují nostalgii za politikou, k níž se liberální třída nechce v žádném případě vracet, tedy i to, proč zde Andrej Babiš posekal elektorát dlouhodobě nejpopulárnějším sociálním demokratům. Pomáhají rovněž pochopit zdejší specifické vztahy mezi muži a ženami, ale o tom možná jindy.

Nicméně vítěze dělá vítězem kvalita protivníka. A to tady platí pro sociální demokraty i Jiřího Drahoše. „Co pro nás po revoluci udělali?“ ptají se často místní s poukazem na ČSSD. „Nic,“ odpovídají si sami.

Tolik nadějí se vkládalo do místního Zaorálka. A co se stalo, když odešel do Prahy? Stal se z něj Pražák. A Jiří Drahoš? Profesor a ředitel Akademie věd prezidentem?

„Tady většina lidí vůbec nezná Akademii věd a neví, co to je. Když Drahoš říkal, že ji vedl několik let, a proto je způsobilý k úřadu prezidenta, to můžu říct potom taky, že dvacet let vedu hospodu, tak můžu být prezident,“ komentuje jeden místní hospodský.

Moravskoslezský region má své problémy a bolestivá témata. Lidé zde — ostatně jako všude — čekají na kouzelníka, který mávne proutkem a vše bude v pořádku. Nechtějí slyšet, že jejich situace nemá jednoduché řešení.

I to pomohlo svorně Babišovi se Zemanem, kteří umí nabídnout lákavá a srozumitelná hesla. Miloš Zeman ví, co místní štve, a umí to uchopit tak, aby je pohladil pěkně po srsti.

Utrousit jedovatou slinu na adresu Zdeňka Bakaly a přimíchat k tomu i Bohuslava Sobotku, člověka, který už svou konstitucí a vlídnými rysy v tváři nemůže místním připadat jako chlapisko, které by dokázalo cokoliv prosadit, je jistota. Že ale Zeman své sliby nenaplňuje a život se odebírá nadále tak nějak od desíti k pěti, už zůstává ztraceno v toku všedních dní.

Rázovitý lid a rázovitý prezident

Socio-ekonomické brýle ale neprozradí vše. I s nimi zůstává moravskoslezská rázovitá duše zbytku republiky poněkud nesrozumitelná. Miloš Zeman je mnohým místním sympatický, protože je jim v něčem podobný.

Svou svérázností, tím, že se rád a hodně napije, že umí promluvit ostře a vulgárně. Imponuje jim, když ponižuje takzvaně do sebe zahleděné, nepraktické, v bublině žijící intelektuální elity — a že umí plivnou do tváře Pražákům.

Žádné ořezávátko. Dovedou si představit, že by si s ním sedli k jednomu stolu v hospodě. Spíš než elegantní a defenzivní profesor Drahoš by zde zřejmě zaujala jeho temperamentní manželka.

I u nás na severu samozřejmě lidé o Zemanovi pochybují. Nikoliv však převážně z etických, mravních a estetických důvodů. Říkají si, že už je starý, neměl by dále úřadovat, chtělo by to změnu…

Profesor Drahoš pro ně byl ovšem natolik nesrozumitelným a nevěrohodným reprezentantem oné změny, že raději zvolili známé zajeté koleje. Byli tací, kteří v prvním kole dali svůj hlas Marku Hilšerovi: třeba proto, že byl nejmladší a možná jim připomínal naději vloženou ve vlastní děti; každopádně nejvíc vybočoval ze zaběhnutého stereotypu starého hradního pána. Ve druhém kole ale tito voliči zůstali doma, případně se vrátili do náruče Zemanovi.

Voliči Miloše Zemana nejsou specifický živočišný druh. Je to rozmanitá skupina lidí, z nichž většina má ze svého úhlu pohledu dobré, v každém případě ale oprávněné důvody pro svůj výběr. Taková už je demokracie.

Naběhnout na ně pět minut po sečtení hlasů s tím, že volí za Á blbě a za Bé, že tak volí proto, že jsou chudí, staří a hloupí, je selhání intelektuála. V takovém světle to není zdaleka jen Zeman, kdo štěpí společnost.

Že jsme vstoupili do postfaktické doby, kdy se otěže šíření informací a jejich kvality napříč společností vymykají stále více kontrole, je jedna z hlavních zpráv obou posledních voleb. A nemusí v tom hrát roli ani žádní Rusové. Vznikl prostor, který může zneužít kde kdo.

Co je dnes chaos a zmatek, může být zítra těžko napravitelný rozval společnosti. Vedle toho však platí, že abychom informace předávali a získávali, nepotřebujeme za každou cenu nějaký nosič. Mluvme s lidmi sami. A sami se jich ptejme. Prospěje to všem.