Patřím v letošní prezidentské volbě k voličům Jiřího Drahoše. Nikoli proto, že by splňoval moji představu o ideálním kandidátovi na prezidenta, ale proto, že jeho protikandidát Miloš Zeman je s touto představou v úplném rozporu.

Ze slibů Zeman nesplnil nic

Začínám krátkou bilanci Zemanových inauguračních slibů, když nastupoval do prezidentské funkce před pěti lety, a pak vysvětlím proč nemohu Zemana volit jako sociální demokrat. Bilance inauguračních slibů Miloše Zemana je jednoduchá. Zeman z nich nesplnil téměř nic.

V prvním svém slibu se zavázal, že uklidní a stabilizuje politickou scénu, svůj prezidentský úřad nabídne jako „neutrální pole“ pro dialog všech parlamentních stran a jako prezident bude hrát roli nikoli soudce, ale pouhého politického moderátora. Doslova řekl, že role soudce „prezidentovi rozhodně nepřísluší“. Nic z toho Zeman nesplnil.

Po pěti letech jeho hradního účinkování je naše společnost z hlediska její politické orientace hluboce politicky rozdělena na dva ostře oddělené tábory. A jak ukazují, a ještě ukáží, problémy se sestavováním nové vlády, žijeme v nejméně politicky stabilním období naší polistopadové historie.

Prezidentský úřad se nestal neutrální platformou pro dialog stran. Zeman jej brzy po nástupu do funkce začal využívat na podporu hnutí ANO a na oslabování Sobotkovy ČSSD. Ve skutečnosti nikdy nechtěl být pouhým moderátorem politiky. Naopak, vždy chtěl být jejím soudcem, rozdělující politiku na tu správnou a na tu nesprávnou podle toho, jak to vyhovovalo jeho osobním politickým zájmům a zájmům jeho spřízněného podnikatelského okolí.

Ve svém druhém inauguračním slibu se Zeman zavázal, že bude podporovat tzv. „ostrovy pozitivní deviace“, čímž myslel podporu tvůrčím osobnostem, jejichž práce významně přispívá k společnému blahu, ať už jde o podnikatele, starosty, vědce, umělce a další osobnosti politického a kulturního života. Tento slib Zeman naplnil jen částečně.

Zachoval tradici každoročního udělování vysokých státních vyznamenání, ale občas jí devalvoval, když některým lidem udělil vyznamenání nikoli podle jejich nesporných společenských zásluh, ale protože šlo o jeho kamarády či vlivné veřejné sympatizanty. Zeman sice hojně vyznamenával vědce a umělce, ale na druhé straně se nikdy otevřeně při sestavování vládního rozpočtu neozval, aby tlačil na větší státní finanční podporu vzdělání, vědy či nekomerční kultury.

Rád se ukazoval v prostředí velkého byznysu, ale jen zřídka otevřeně podpořil malé a střední podnikatele. Pokud jde o jeho kontakty s velkými byznysmeny, je pravda, že s nimi absolvoval několik cest do Číny a do Ruska za účelem podpory vzájemných investic. Ale výsledky těchto misí jsou dost skromné.

České investice v Číně přesahují mnohonásobně čínské investice v Česku. V diplomatických a obchodních kruzích kolují navíc zprávy, že potenciální možnosti vzájemných investic Zeman oslaboval svým kontroverzním chováním, kdy nerespektoval pravidla diplomatického protokolu v hostitelských zemích, a kdy kapitány českého průmyslu nechával při přímých obchodních jednáních s vysokými státními úředníky čekat za dveřmi. Zemanova podpora velkého byznysu se tak často ukazuje jen jako okázalé politické divadlo ve stylu „potěmkinových vesnic“.

Zeman až na jednu výjimku nesplnil ani svůj třetí inaugurační slib, že bude bojovat proti „ostrovům negativní deviace“. O jakou jde výjimku? Zeman totiž zařadil k „ostrovům negativní deviace“ nezávislá média, která si dovolovala kritizovat politiky, tedy hlavně Zemana, a slíbil, že jim to nebude tolerovat.

Po pěti letech máme v naší zemi mediální prostor zahnojený dezinformačními domácími a „pro-ruskými“ weby, které jen tak „náhodou“ všechny otevřeně podporující Zemana. Naopak se stále obtížněji prosazují objektivní nezkreslené informace. Komerční média, zdá se, definitivně propadla představě „postfaktického světa“. A redaktoři veřejnoprávních médií se stále více strachují o svoji nezávislost. Takže ano, svůj inaugurační slib bojovat s nezávislými médii si Zeman jistě může odškrtnout jako splněný.

Nicméně Zeman slíbil, že bude bojovat rovněž proti „kmotrovským mafiím“ a majetkové netransparentnosti. Když se podíváme na Zemanovo bezprostřední okolí, na netransparentní soukromé podnikatelské aktivity poradce Nejedlého a kancléře Mynáře, na hospodaření prezidentské kanceláře, o které se zajímá policie, na Zemanovy netransparentní způsoby financování volebních prezidentských kampaní a tak dále, můžeme se Zemanovu slibu bojovat s „kmotrovskými mafiemi“ jen vysmát. Ostatně každý, kdo si pamatoval Zemanovy kontakty na různá podnikatelská podsvětí (kmotr Mrázek), když byl premiérem a Miloslav Šlouf jeho šéfporadcem, musel se smát již ve chvíli, kdy Zeman tento závazek ve svém inauguračním projevu zmínil.

A soudný člověk se jen zalyká studem, když dnes hodnotí závazek prezidenta, že bude bojovat proti „neonacistickým bojůvkám“ „které občas řádí v ulicích našich měst“. Neonacistické a fašistické bojůvky v naší zemi doslova bují, a oč méně řádí v ulicích, o to více řádí na internetu a již zmíněných „proruských“ webech. A je to Miloš Zeman, jejich oblíbenec, kdo jim svoji robustní protimigrační a xenofobní rétorikou dodává munici.

Došlo to tak daleko, že dnešní společenská atmosféra místy připomíná „druhou republiku“, ve které se dostávaly ke slovu síly, které Masaryk a Čapek nazývali „patologickou sedlinou“. Plíživá fašizace společnosti je trendem posledních pěti let Zemanova hradního účinkování a Zemanovo spoléhání na fašizaci společnosti je zjevně integrální součástí jeho strategie za znovuzvolení prezidentem.

Sečteno, podtrženo, hodnoceno školní známkou, za nesplnění slibů z jeho prvního inauguračního projevu má Zeman nedostatečnou, a to může být ještě rád, že školní známkování je omezeno pěti stupni. A to je pádným důvod, proč Zemana letos vypoklonkovat z Hradu, či alespoň proč nepřikládat žádnou důležitost slibům, které nám nyní dává jako kandidát na prezidenta pro další pětileté období.

Zeman sociálním demokratem fakticky nikdy nebyl

Proč nemohu volit Miloše Zemana jako sociální demokrat? Protože je třeba skoncovat s mýtem, že i když Zeman vystoupil z ČSSD, zůstal „v podstatě“ sociálním demokratem. Tvrdím, že je to jinak. I když byl Zeman v letech 1992-2007 nominálním sociálním demokratem, „v podstatě“ jím nikdy nebyl.

Zemanovou hlavní motivací dělat politiku bylo hřát se na výsluní politické moci; důvěrní znalci jeho politických ambicí vědí, že nejlépe na tom nejvyšším, tedy prezidentském. Dosažení tohoto cíle Zeman podřizoval veškeré své politické názory a kroky. Když si čteme jeho veřejná prohlášení před členstvím v ČSSD, za jeho členství a po jeho vystoupení z ČSSD, máme dojem, že pod jménem Miloš Zeman se skrývají zcela rozdílné osoby.

Pokud jde o některé sociálnědemokratické názory a postoje, zastával je Zeman jako člen a předseda ČSSD či premiér sociálnědemokratické vlády, jakkoli již tehdy se s nimi v praxi dostával do zásadního rozporu. V dresu ČSSD kdysi prosazoval „participativní ekonomiku“, ale když dostal jako premiér politickou šanci ji zavádět, obětoval ji za opoziční smlouvu a poté už o ní nikdy nemluvil. Co by mu asi dnes řekli ekonomičtí oligarchové, v jejichž přítomnosti se rád ukazuje, či dokonce jeho oblíbení čínští soudruzi, kdyby na nich žádal, aby ve svých podnicích „participativní ekonomiku“ zavedli?

Lze tedy shrnout, že když Zeman v ČSSD skončil, již nikdy se veřejně ve prospěch sociálnědemokratických hodnot a stěžejních programových principů nevyjadřoval. Místo toho se od roku 2003, kdy neuspěl v prezidentské volbě, a vyložil si to jako „zradu“ svých stranických přátel, každému post-zemanovskému vedení ČSSD jenom mstil a její politiku, ať už šlo o politiku vládní či opoziční, všemožně zpochybňoval.

Požadavek zemanovské páté kolony v ČSSD, sdružené v platformě Zachraňte ČSSD, totiž aby se strana vrátila k Zemanovi, a aby se mu dokonce omluvila za „zradu“ jeho dědictví, je buď špatný vtip, nebo nehorázná drzost. Za co by se měla sociální demokracie Zemanovi omlouvat?

↗

Za účelem mstít se ČSSD dokonce založil vlastní politickou stranu. Foto SPO-Zemanovci

Za to, že Zeman v období opoziční smlouvy, zatáhl ČSSD do spletitých klientelistických sítí, ze kterých se dodnes nedokáže vymotat a které z ní postupem času učinily korupcí prolezlou stranu? Za to že za jeho vedení a s jeho plným vědomím ČSSD podepsala s pochybným advokátem Altnerem nevýhodnou smlouvu ve věci vlastnictví Lidového domu, která ji přivedla téměř na pokraj bankrotu?

Za to, že v roce 2001 zbaběle utekl z čela ČSSD, protože byl přesvědčen, že ČSSD v roce 2002 nevyhraje volby, že tuto prohru hodí na Špidlu a vrátí se do čela strany jako její „zachránce“? Za to, že když mu to nevyšlo a následně v roce 2003 neuspěl jako kandidát na prezidenta, utekl z Hradu zadním vchodem, propadl stihomamu, a začal se mstít všem tzv. „zrádcům“, mezi které si zařadil všechny, kteří se stavěli kriticky k jeho názorům?

Za to, že v lednu 2007 pomohl získat vládě Mirka Topolánka důvěru, když prostřednictvím pana Šloufa přinutil poslance ČSSD Melčáka a Pohanku pro tuto vládu hlasovat? Za to, že v roce 2008 podpořil Václava Klause na prezidenta proti sociální demokracií nasazenému Janu Švejnarovi?

Za to, že na podzim 2009 napadl prostřednictvím pana Melčáka rozhodnutí o předčasných volbách, aby znemožnil očekávané vítězství ČSSD a získal dostatečný čas na její oslabení v řádných volbách na jaře 2010? Za to, že za tímto účelem nechal založit SPOZ, stranu patologicky devótních zemanovců schopných vykonávat tu nejšpinavější politickou práci, ať už jde o očerňování a dehonestaci Zemanových politických soupeřů, devótní udržování Zemanova kultu, či netransparentní financování jeho prezidentských kampaní?

Za to, že se prostřednictvím intrik své páté kolony snažil v roce 2013, sesadit legitimního předsedu Sobotku z pozice leadera ČSSD v předčasných volbách? Za to, že v témže roce s touto pátou kolonou zinscenoval povolební puč s cílem převzít stranu před vyjednáváním o složení příští vlády pod vedením jemu povolného sociálnědemokratického premiéra?

Za to, že se Zeman ani v nejmenším nechoval nestranně jako prezident ve vztahu k Sobotkově koaliční vládě, ale od jejího počátku jednostranně podporoval Babiše a hnutí ANO, zatímco práci premiéra při každé příležitosti shazoval? Jinými slovy, za to, že pomáhal Babišovi utvrzovat ve veřejném mínění názor, že všechny úspěchy této vlády jdou za hnutím ANO, zatímco veškeré neúspěchy za ČSSD?

Tedy shrnuto: Za to, že Miloš Zeman od roku 2003 permanentně podkopává autoritu každého vedení ČSSD s cílem narušovat její jednotu, vyvolávat vnitřní spory o jeho kontroverzní „politické dědictví“, oslabovat její důvěru ve veřejnosti, její volební výsledky? Z tohle vše se má ČSSD omluvit?

Tohle mohou dnes opravdu chtít jen zaslepení stoupenci Miloše Zemana sdružení v platformě „Zachraňme ČSSD!“, kteří tím ovšem ve skutečnosti zoufale křičí „Zachraňme sebe!“ Přitom se modlí za Zemanovo vítězství, neboť, když prohraje, zhroutí se jeho mýtus jako domeček z karet a oni budou muset začít opět politicky a sociálnědemokraticky myslet, budou-li chtít být straně opět užiteční.

Přesto by bylo možné alespoň zvážit dát hlas dát Zemanovi v druhém kole letošní prezidentské volby s přihlédnutím k faktu, že Zeman je silný kandidát, kterého chce volit polovina voličů. Copak se tolik lidí může v Zemanovi mýlit?

Ano, jsem přesvědčen, že mezi jeho potenciálními voliči je většina těch, kteří se v něm mýlí a zároveň jsem přesvědčen, že Zeman to ví a cynicky s nimi s jejich důvěrou manipuluje. Protože jim nedokáže nic pozitivního nabídnout, nic, co by mu občané mohli věřit po letech lží a klamání, kterým zaplavuje veřejný prostor, začal politicky obchodovat s jejich obavami a strachem.

Pomohla mu k tomu migrační krize, kdy stupňuje strach z migrantů tak, že je naprosto skandálně nehumánním způsobem propojuje s teroristy a sebe sama pasuje do role ochránce a spasitele. Přitom nenabízí žádná řešení, která by mohl brát elementární politický rozum vážně, což ovšem Zemanovi vůbec nevadí.

Zeman jako každý zkušený politik ví, že komplexní příčiny migrační znemožňují nalézt nějaké jednoduché řešení, a tak si v tomto směru plácá, co se mu účelově hodí. O žádné pozitivní řešení mu ostatně vůbec nejde, hlavní je udržovat strach, protože jen ten mu umožňuje hrát podvodnou roli mesiáše a získávat politické body.

Že se tak Zeman stává přímo či nepřímo spojencem těch nejzrůdnějších obchodníků se strachem, že v této zemi uvolňuje prostor sirénám nacionalismu, etnického a kulturního rasismu, jež nás odcizuje od hodnot západní politické kultury, ke kterým se naše země stále formálně hlásí, je každému soudnému pozorovateli doma i v zahraničí stále jasnější. Pokud navzdory tomu zpanikařená a nacionalismem infikovaná část národa prodlouží Zemanovi prezidentský mandát na další období, musíme to respektovat, protože stále ještě žijeme v demokratické zemi.

Jak dlouho ale budou formální struktury české demokracie schopné odolávat poté, co se znovuzvolením Zemana prezidentem násobně opět povzbudí spodní společenské proudy umožňující vzlínání patologické sedliny? Jak dlouho bude Česká republika odolávat polskému a maďarskému scénáři společenského vývoje?