Patřím v letošní prezidentské volbě k voličům Jiřího Drahoše. Nikoli proto, že by splňoval moji představu o ideálním kandidátovi na prezidenta, ale proto, že jeho protikandidát Miloš Zeman je s touto představou v úplném rozporu.

Ze slibů Zeman nesplnil nic

Začínám krátkou bilanci Zemanových inauguračních slibů, když nastupoval do prezidentské funkce před pěti lety, a pak vysvětlím proč nemohu Zemana volit jako sociální demokrat. Bilance inauguračních slibů Miloše Zemana je jednoduchá. Zeman z nich nesplnil téměř nic.

V prvním svém slibu se zavázal, že uklidní a stabilizuje politickou scénu, svůj prezidentský úřad nabídne jako „neutrální pole“ pro dialog všech parlamentních stran a jako prezident bude hrát roli nikoli soudce, ale pouhého politického moderátora. Doslova řekl, že role soudce „prezidentovi rozhodně nepřísluší“. Nic z toho Zeman nesplnil.

Po pěti letech jeho hradního účinkování je naše společnost z hlediska její politické orientace hluboce politicky rozdělena na dva ostře oddělené tábory. A jak ukazují, a ještě ukáží, problémy se sestavováním nové vlády, žijeme v nejméně politicky stabilním období naší polistopadové historie.

Prezidentský úřad se nestal neutrální platformou pro dialog stran. Zeman jej brzy po nástupu do funkce začal využívat na podporu hnutí ANO a na oslabování Sobotkovy ČSSD. Ve skutečnosti nikdy nechtěl být pouhým moderátorem politiky. Naopak, vždy chtěl být jejím soudcem, rozdělující politiku na tu správnou a na tu nesprávnou podle toho, jak to vyhovovalo jeho osobním politickým zájmům a zájmům jeho spřízněného podnikatelského okolí.

Ve svém druhém inauguračním slibu se Zeman zavázal, že bude podporovat tzv. „ostrovy pozitivní deviace“, čímž myslel podporu tvůrčím osobnostem, jejichž práce významně přispívá k společnému blahu, ať už jde o podnikatele, starosty, vědce, umělce a další osobnosti politického a kulturního života. Tento slib Zeman naplnil jen částečně.

Zachoval tradici každoročního udělování vysokých státních vyznamenání, ale občas jí devalvoval, když některým lidem udělil vyznamenání nikoli podle jejich nesporných společenských zásluh, ale protože šlo o jeho kamarády či vlivné veřejné sympatizanty. Zeman sice hojně vyznamenával vědce a umělce, ale na druhé straně se nikdy otevřeně při sestavování vládního rozpočtu neozval, aby tlačil na větší státní finanční podporu vzdělání, vědy či nekomerční kultury.

Rád se ukazoval v prostředí velkého byznysu, ale jen zřídka otevřeně podpořil malé a střední podnikatele. Pokud jde o jeho kontakty s velkými byznysmeny, je pravda, že s nimi absolvoval několik cest do Číny a do Ruska za účelem podpory vzájemných investic. Ale výsledky těchto misí jsou dost skromné.

České investice v Číně přesahují mnohonásobně čínské investice v Česku. V diplomatických a obchodních kruzích kolují navíc zprávy, že potenciální možnosti vzájemných investic Zeman oslaboval svým kontroverzním chováním, kdy nerespektoval pravidla diplomatického protokolu v hostitelských zemích, a kdy kapitány českého průmyslu nechával při přímých obchodních jednáních s vysokými státními úředníky čekat za dveřmi. Zemanova podpora velkého byznysu se tak často ukazuje jen jako okázalé politické divadlo ve stylu „potěmkinových vesnic“.

Zeman až na jednu výjimku nesplnil ani svůj třetí inaugurační slib, že bude bojovat proti „ostrovům negativní deviace“. O jakou jde výjimku? Zeman totiž zařadil k „ostrovům negativní deviace“ nezávislá média, která si dovolovala kritizovat politiky, tedy hlavně Zemana, a slíbil, že jim to nebude tolerovat.