Šedesát šest celých šest
Radovan BartošekPolitika založená na „fake news“ ma svůj základ v irácké válce. Nedivme se, že tolik lidí dnes rozumí politice jako střetu utilitárních lží. Liberální politika nemůže získat zpět důvěru bez revize vztahu k tak zvané válce s terorem.
66,6 % oprávněných voličů před dvěma týdny rozhodovalo o tom, zda si Miloš Zeman zaslouží pokračovat na Hradě i v další pětiletce. Vpravdě pekelný výsledek této volby všichni známe. Možná největší rozčarování v liberálních kruzích budí způsob, jakým se Zemanovi podařilo na poslední chvíli mobilizovat půl milionu nevoličů, kteří volbu rozhodli.
Podle Jiřího Drahoše nehrál Zeman fér a vyhrát tak vlastně ani nešlo. Tvrdé jádro drahošovců se s ním v tomhle shoduje: Zeman lhal, lhala i jeho nekampaň, lže Okamura o Letech, lže Ovčáček a lže i Babiš, který se navíc ve svých lžích točí jak korouhvička v uragánu. Připojit jej na alternátor, nemusíme snad ani dostavovat Temelín.
Všichni lžou
Právě toto poznání o prolhaném diskurzu je pro liberály zdrojem vůbec největšího rozčarování. Jak může být skoro třetina národa tak hloupá a věřit, že Drahoš podporuje invazi ilegálních krvežíznivých nájezdníků? Vždyť tu přece skoro žádní uprchlíci nejsou, hlavní vlna přílivu běženců ustala, a dokonce i sám pan profesor si osvojil tu správnou notu o obraně hranic! A stejně to tomu Zemanovi věří!
Rozpor mezi objektivně prokázanou nepravdou a neochotou přikládat pravdě a lži jakoukoli dialektickou váhu se zdá být nepochopitelný a absurdní. Étos konspiračních teorií a „postpravd“ se navíc rozšiřuje do všech oblastí společenského jednání. Kdekoli je nějaká autorita, je třeba ji jakýmikoli prostředky zpochybnit, napadnout a zadupat. Pokud by zítra Evropská komise přijala usnesení o tom, že každý člověk potřebuje dýchat kyslík, jistě by se našlo dostatek jedinců, kteří by se na protest udusili.
Proč se to ale děje? Bezradní hledači antizemana se snaží situaci interpretovat v několika zásadních rovinách. Zjednodušeně by je snad bylo možné rozdělit do tří kategorií. Tou první by byly technologie: Postmoderní svět pozdního internetu 2.0 je založen na decentralizaci autorit. Pravda je to, co se píše na Wikipedii a Wkipedii nepíší odborníci, ale většinový konsensus laiků.
O tom, že sociální sítě jsou ve skutečnosti silně asociální a že se nejlépe prodává reklama, která dál posiluje vaše návyky a konvenuje s vašimi přesvědčeními a hodnotami, místo toho, aby je testovala, asi není třeba se více rozepisovat. Využívají toho Rusko a snad i Čína. Režimy, které mají na nestabilním a slabém Západu vlastní geopolitický zájem a které cíleně podporují šíření dezinformací na internetu a ve společnosti.
Třetím vysvětlením, které se začíná ozývat čím dál častěji, je, že polovina naší populace je jednoduše hloupá, mravně zkažená a zlá, což je stav způsobený kombinací mizerného školství „z dob Marie Terezie“ a osobních charakterových vad a nedostatků těch „druhých“. Dialog s těmito lidmi je víceméně nemožný, do jejich „bublin“ nelze proniknout, jejich vize společnosti je neslučitelná s tou naší a vlastně jediný způsob, jak se politicky posouvat dopředu, je „druhou stranu stolu“ porážet v politickém souboji.
Zakopaný pes
S prvními dvěma tezemi lze do určité míry souhlasit. Rusko a Čína se prokazatelně snaží o systematické oslabování Evropské unie. A sociální sítě nepochybně vedou své uživatele k uzavírání se do myšlenkových ghett a ve skutečnosti působí jako výrazně antisociální prvek.