V České republice přišla v souvislosti s vystoupením někdejšího premiéra Mirka Topolánka, který pracuje pro uhlobarona a oligarchu Daniela Křetínského, na přetřes otázka fosilního lobbingu. Reakce na sociálních sítích se podobala kopnutí do vosího hnízda. Není divu, fosilní lobby má na politické scéně větší moc, než si mnoho lidí umí představit.

Fosilní lobbisté ničí naši budoucnost

Loňské klimatické konference COP 27 v egyptském Šarm aš-Šajchu se zúčastnilo 636 zástupců fosilní lobby. Z jednotlivých zemí měla jediná větší delegaci: Saúdská Arábie. Zájmy fosilních gigantů bránilo víc lobbistů, než dorazilo zástupců zemí, které již dnes intenzivně pociťují dopady klimatické krize — způsobené do značné míry právě fosilním průmyslem. Příkladem budiž Madagaskar, jehož obyvatelstvo v důsledku klimatické krize trápí hladomor, nebo Pákistán, kde ničivé povodně loni v létě zasáhly desítky milionů obyvatel a způsobily škody v řádu bilionů dolarů.

V České republice zatím pociťujeme přímý dopad spalování fosilních paliv především v cenách energií. Ale důsledky klimatické krize budou i pro nás stále znatelnější a tragičtější. Přitom víme co dělat, abychom dopady zmírnili a ochránili před nejhoršími následky budoucí generace i sebe. Disponujeme potřebnými technologiemi. Finance by se našly — jde o politické rozhodnutí. Přesto se koná zoufale málo. Jak je to možné?