Něco tady „smrdí“. Asi to bude největší byznysová konference o Green Dealu

Radek Kubala

V Praze se bude brzy konat byznysová konference o ochraně klimatu, kterou sponzorují fosilní korporace. Účast Hospodářských novin, České televize, Evropské komise, ministrů i podíl UMPRUM je morálním, politickým i profesním selháním.

Už sama účast Shellu, korporace, jejíž historie je plná klimatických zločinů a jejíž praxe i plány jsou zcela neslučitelné s jakýmkoli řešením klimatické krize, dělá z celé události zavrženíhodné propagandistické divadlo. Repro DR

V posledních dnech se internetem i éterem šíří štědře zaplacená reklama na konferenci s názvem Green Deal Summit, kterou pořádají Hospodářské noviny. Organizátoři tvrdí, že se jedná o největší byznysovou konferenci v České republice na téma Zelené dohody pro Evropu.

Už na první pohled oko vycvičené citlivostí na greenwashing — lakování špinavého byznysu nazeleno — pozná, že na téhle konferenci něco „smrdí“. V tomto případě nejen v přeneseném významu. Jsou to sponzoři konference z řad prominentních fosilních korporací. Proč se na této habaďůře podílí i Česká televize, ministři Fialovy vlády, Evropská komise a univerzita UMPRUM?

Realita klimatické krize je už natolik zjevná, že v posledních letech donutila fosilní korporace významně změnit komunikační i politickou strategii. Zatímco posledních třicet let aktivně vystupovaly proti všem opatřením na ochranu klimatu, nyní již pod tíhou veřejného mínění nemohou nadále tvrdit, že problém neexistuje.

Namísto placení popíračů klimatické krize, naverbovaných z řad lobbistů tabákových společností, tak začaly předstírat, že usilují o řešení, ačkoli jejich reálným cílem je zpomalit nutné společenské změny, které ohrožují jejich profit. Právě to popisuje obsáhlá studie vydaná v únoru letošního roku a podrobně citovaná v deníku Guardian. Fosilní firmy jen předstírají řešení, ale reálně jejich plány nejsou s cílem vyhnout se klimatickému rozvratu slučitelné. Právě proto se uchylují ke greenwashingu.

Analýza britského think tanku Influence Map pak ukazuje, že na greenwashingové aktivity fosilní firmy vynakládají ročně miliony dolarů. Všechny analýzy role fosilních korporací v klimatické politice dospívají ke shodnému závěru: úspěšná klimatická politika, navíc má-li být sociálně spravedlivá, se neuskuteční ve spolupráci s velkým byznysem, ale navzdory němu.

Klimatické zločiny sponzorů konference

Mezi vzpomínanými firmami ve studiích je i Shell, který je také hlavním partnerem již zmiňované byznysové konference. Podle studií patří Shell mezi firmy, které vypustily v historii nejvíce emisí skleníkových plynů. Do budoucna navíc plánuje rozšiřovat těžbu fosilního plynu.

Na svědomí má firma i několik zločinů, z nichž zřejmě nejhorších je totální zničení delty Nigeru těžbou ropy. S tím se pojí také podíl na justiční vraždě spisovatele Kena Saro-Wiwy a dalších osmi ogonských aktivistů, kteří proti praktikám Shellu úspěšně protestovali.

Shell taky patří k firmám, které aktivně zatajovaly fakta o klimatické krizi. Už na začátku devadesátých let natočili zástupci této firmy dokument, který před hrozbou klimatického rozvratu varuje. Nicméně ten zůstal v archivu a firma se namísto informování veřejnosti začala soustředit na to, jak na měnící se planetě ochránit své zisky.

Už jen přítomnost Shellu mezi sponzory by měla každého slušného a morálně smýšlejícího člověka vést k odmítnutí jakékoliv účasti na této události. Mezi dalšími partnery však najdeme i jiné fosilní giganty. Například ČEZ, který má za sebou dlouhou historii těžby a spalování fosilních paliv, zejména uhlí a s tím spojenou devastaci severních Čech.

Společnost ČEZ má v byznysu natolik špatnou pověst, že její uhelné elektrárny nechce pojistit žádná komerční pojišťovna, a proto si je nechává pojišťovat u podivné organizace OIL, kterou vytvořily nejšpinavější firmy z celého světa.

Komerční banka pak patří k pokryteckým finančním institucím, které o klimatu rády hovoří, nicméně loni poskytly gigantickou půjčku jedné z největších fosilních firem v celé Evropě — Křetínského EPH. Peníze z této půjčky skončí podle analýz převážně v Křetínského uhelném byznysu, ačkoliv Komerční banka ráda tvrdí opak. Její mateřská organizace Société Générale pak podle dat Urgewaldu a Bank Tracku utopila mezi léty 2019 až 2021 až sedm a půl miliardy v uhelném byznysu.

Automobilový partner (sic!) konference KIA pak patří k předním výrobcům SUV automobilů, jejichž čím dál větší oblíbenost je druhou největší příčinou nárůstu emisí oxidu uhličitého v posledním desetiletí. Jinými slovy, konference má stejný charakter, jako kdyby obří sympozium o rakovině plic sponzorovaly tabákové společnosti. Zasluhovala by si proto přejít mlčením, kdyby ji ovšem nelegitimizovalo hned několik významných institucí českého veřejného prostoru.

Podpora médií i politiků je jejich profesním i osobním selháním

Vzhledem k výše řečenému je zcela nepochopitelné, že greenwashing těchto korporací legitimizují svou účastí na konferenci tuzemská média, politici, Evropská komise i akademický svět. Konferenci uspořádaly Hospodářské noviny, které přitom dlouhodobě patří z hlediska pokrytí tématu klimatické krize k těm lepším médiím. Podobně Česká televize, která je mediálním partnerem konference, patří ke klimaticky zodpovědnějším médiím.

Bratříčkování s fosilním byznysem však výrazným způsobem znevěrohodňuje jejich novinářskou práci k tématu klimatické krize. Dá se přirovnat jen k farizejskému psaní médií Mafry o Andreji Babišovi nebo serveru Info.cz o Číně. Rozhořčování hvězdy České televize Světlany Witovské nad dezinformační scénou, které vídáme v posledních týdnech na Twitteru, je vysloveně trapné vzhledem k tomu, že bude sama sedánek dezinformátorů z fosilní scény moderovat.

Účast na konferenci je však také selháním ministrů Fialovy vlády a Evropské komise. Že na takové konferenci vystoupí ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, který stejně jako jeho předchůdci hájí zájmy velkého byznysu, se dalo očekávat, byť ne přejít bez kritiky. Že na konferenci vystoupí ministryně životního prostředí Anna Hubáčková a ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek, je ovšem jejich nepochopitelným osobním i politickým selháním.

Buď se účastní z nevědomosti, nebo nám tím dávají najevo, že budou také prosazovat zájmy fosilního byznysu. Těžko říct, která varianta je horší. Účast Franse Timmermanse, místopředsedy Evropské komise pro Zelenou dohodu, pak už jenom dokládá, jak moc se tento člověk vzdálil sociálně demokratickým ideálům, ke kterým se formálně hlásí. Že je Zelená dohoda pro Evropu do velké míry v područí korporací, víme už dávno.

Účast UMPRUM (Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze), která celé konferenci poskytuje zázemí, je už tak jen smutným dokladem o stavu českého akademického prostředí. Zůstává mi záhadou, proč mlčí všichni moralisté, kteří tak často rádi volají po nezávislosti a nepolitičnosti akademického prostředí. Asi se to nevztahuje na situace, kdy si akademické prostory pro sebe nárokují korporace, aby předstíraly pravý opak toho, co reálně činí.

A ještě jedna věc. Tahle konference skutečně není pro každého, protože vstupenka sem stojí jedenáct tisíc. Pečlivě vybraní zástupci ekologických organizací sice dostali několik volných vstupenek, ale pro obyčejné lidi trpící v posledních týdnech energetickou krizí je vstup takřka zapovězen. Už i tím se všichni výše zmínění aktéři podílejí na budování představy, že klimatická krize je tématem pro elity. A že spravedlnost v něm nemá své místo.

Ceny vstupenek mají ale i svou druhou stránku. Všichni účastníci konference osobně i všechny instituce, které se na ní podílejí, by měly zveřejnit, jaké jsou jejich honoráře a odměny. Bylo by pak také na místě vysvětlit, proč se domnívají, že se nejedná o formu korupce.

Hodí se připomenout, že tento způsob uvažování vedl k lidovému odporu Žlutých vest ve Francii. A vzhledem k napjaté situaci v české společnosti, zmítané drahotou a energetickou chudobou, je pravděpodobné, že se propagace klimatu jako elitářského tématu politikům i médiím brzy vrátí v podobě úspěchů autoritářů Babišova a Okamurova stylu.

Snad ale není tak daleko doba, kdy budeme na fosilní korporace pohlížet s despektem, jejž zasluhují ve stejné, ba snad i větší míře, nežli korporace tabákové. Ropa, uhlí a plyn budou v muzejích obývat sekce pojednávající o největších selháních lidské civilizace. Už dnes si ale jednotliví aktéři veřejné debaty vybírají, na jaké straně budou stát. A je třeba bez vytáček říct, že všichni, kdo se na oné „konferenci“ jakkoli podílejí, se vědomě staví na stranu zla.

advertisment