Po roce je tady Green Deal Summit, největší konference o Zelené dohodě v České republice, kterou pořádají Hospodářské noviny. Loni jsme prvnímu ročníku konference adresovali značnou dávku kritiky. Zejména kvůli korporátním sponzorům z oblasti fosilních paliv, mezi nimiž vyčníval ropný gigant Shell a automobilka KIA. Přestože si organizátoři evidentně vzali kritiku klimatického hnutí k srdci, důvod pro pozvednutí kritických hlasů zůstává.

Předně organizátoři konference se nevzdali špinavých sponzorů úplně. Mezi hlavními podporovateli akce stále vyčnívá největší tuzemský fosilní gigant ČEZ, stejně jako Komerční banka. Přitom obě tyto firmy účastí na této konferenci provozují takzvaný greenwashing, jinými slovy lakují svůj byznys na zeleno.

V případě ČEZu je situace jasná. Největší český energetický gigant patří k největším znečišťovatelům v regionu a firmám, které se desítky let podílejí na devastaci severních Čech těžbou a spalováním uhlí. Možná by někdo mohl nabýt dojmu, že se manažeři ČEZu chytli za nos a rozhodli se sehrávat ve společnosti příznivější roli. Sami se ostatně přejmenovali na čistou energii zítřka.

Ve skutečnosti však ČEZ přiblížil konec uhlí na rok 2033 pod tlakem trhu, finančních institucí, ale i občanské společnosti. Když se v loňském roce ekonomická situace obrátila a uhlí začalo profitovat, rozhodl se ČEZ pokračovat ve svých plánech na rozšíření lomu Bílina až do roku 2035, tedy déle, než je lhůta, dokdy deklaruje konec svých uhelných elektráren.

Čistá energie zítřka se tak ve světle dění kolem Bíliny ukazuje jako strategie, jak před veřejností vypadat zeleně, ačkoliv uvnitř funguje obvyklý špinavý byznys. Stejně tak si ČEZ vylepšuje jméno na konferencích, jako je Green Deal Summit.

Podobně je na tom však i hlavní sponzor summitu Komerční banka. V rámci kampaně Zastavme špinavé prachy jsme vyzvali společně s dalšími pěti sty lidmi Komerční banku, aby přestala spolupracovat s EPH Daniela Křetínského. Tato firma patří podle analýz mezi tři největší firmy vypouštějící největší množství oxidu uhličitého v celé Evropě. Navíc v Německu zdržuje konec uhlí a plánuje opravdu masivní expanzi plynové infrastruktury.

Société Générale, pod kterou Komerční banka formálně spadá, má sice v byznysu jednu z nejlepších klimatických politik. Nicméně v ní má takovou díru, že se do ní vejde celá uhelná a plynová flotila Daniela Křetínského. Komerční banka je přitom spolu s ING a UniCreditem největším podporovatelem EPH, jak ukazují finanční transakce zachycené v IJ Global a Global Coal Exit List. Dokud se Komerční banka nevzdá spolupráce s fosilním byznysem, nelze její slova brát vážně na jakékoliv konferenci týkající se ochrany klimatu.

Korporace nás nezachrání

Ještě jedna otázka visí nad konáním Green Deal Summitu, a to zda nás vůbec mohou korporace před klimatickou krizí zachránit. Možná se podobnou otázku pokouší nastolit i sami organizátoři zařazením debaty o růstu a nerůstu, což je jistě chvályhodné a ukazuje to úspěšnost často mediálním mainstreamem kriticky vnímaného nerůstového hnutí. Kdo by si ještě loni pomyslel, že se o nerůstu bude mluvit na byznysových konferencích i v České republice.

Je třeba ale také vnímat dynamiku vývoje debaty o klimatu v posledních letech. Většina velkých firem se pod tlakem klimatického hnutí začala zabývat tématem klimatu, ale jen málo z nich se skutečně rozhodlo proměnit svůj byznys model natolik, aby reflektoval vážnost klimatické krize. Jedním z mála příkladů je firma Patagonia, která všechny zisky investuje do řešení klimatu.

Většina velkých firem se však rozhodla řešení jen předstírat a ve skutečnosti pak vždy zvolí cestu k maximálnímu zisku. Příkladem může být většina velkých investorů a bank, které se během konference v Glasgow sdružily do různých iniciativ na ochranu klimatu, aby jen rok poté po vypuknutí války na Ukrajině začaly opět investovat do rozvoje plynové a ropné infrastruktury.

Fosilní paliva se totiž díky výkyvům na trhu staly znovu lukrativním byznysem a celý finanční svět se k podpoře nejšpinavějšího paliva vrátil. Podobně jsou na tom i další firmy, které dnes často mluví o nutnosti chránit planetu. Když vidí cestu k zisku i za cenu ničení životního prostředí, vždy se po ní vydají. Přitom o faktu, že pokrytectví velkých firem ve skutečnosti reálné řešení jen oddaluje, se píše už i v konzervativních denících, jako jsou The Times.

Pokud mají být slova korporací na konferencích jako je Green Deal Summit brána vážně, měly by je následovat radikální a nečekané činy. Nic takového očekávat nelze, a proto i nadále bude potřeba organizovat se a zvedat hlas klimatického hnutí. Mimo jiné proto, aby destruktivní chování sponzorů údajně zelených konferencí nezůstalo bez povšimnutí.