Banky podporují fosilní průmysl stovkami miliard. Jsou příčinou problému
Radek KubalaNejvětší světové banky v posledním roce podpořily fosilní průmysl sedmi stovkami miliard dolarů. Zajišťují tím nežádoucí přechod od uhlí k plynu a ropě. Máme-li proto klimatickou krizi odvrátit, musíme se zaměřit právě na chování bank.
Ačkoliv množství financí, jež banky poskytují fosilnímu průmyslu, meziročně klesá, stále jde o stovky miliard ročně. Od podepsání Pařížské dohody v roce 2015 to bylo už necelých sedm bilionů dolarů, jen za poslední rok pak sedm set miliard dolarů. Chování bank je proto jednou z hlavních příčin klimatické krize.
K takovým výsledkům došla každoroční studie Banking on Climate Chaos, kterou na začátku týdne už popatnácté vydala organizace BankTrack a která mapuje finanční toky mezi šedesáti největšími světovými bankami a fosilním průmyslem. Podle zjištění výzkumníků šlo v loňském roce celých tři sta čtyřicet sedm miliard dolarů dokonce do nových fosilních projektů.
Přitom podle Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu i Mezinárodní agentury pro energii bychom neměli stavět žádnou novou fosilní infrastrukturu, máme-li se vyhnout nejhorším dopadům klimatické krize. Banky však svoje finance z fosilního průmyslu stahují velmi pomalu. Například oproti roku 2022 loni kleslo množství peněz jen o sedmdesát miliard dolarů. V celkovém součtu jde jen o zlomek.
Když EU sníží emise CO2 na nulu a zbytek světa je zvýší, bude vliv na klima nulový, konkurenceschopnost průmyslu EU tím bude po určitém čase také nulová a schopnost obrany proti imperiálním ambicím Ruska a Číny (vyplývající z konkurenceschopnosti průmyslu EU) pak bude konečně také nulová. Přání Radka Kubaly tím bude nejspíše splněno.
Studená válka skončila tím, že západní ekonomiky byly schopné Sovětský svaz prostě uzbrojit a k tomu ještě zajistit daleko vyšší míru svobody a životní úrovně.
A když se teď můžeme dočíst, že do roku 2035 by měly členské země EU objednávat doma 60% vojenských zakázek, je to prostě vzhledem k situaci na Ukrajině nikoliv směšné, ale spíše tragické.
Čína bude prostě svoji výrobu směřovat na domácí a na ruský trh (výměnou za ruské suroviny), zatímco EU s drahými energiemi, které budou drtit zbytek průmyslové výroby (a s ostatním – pro život nezbytným – průmyslem odsunutým dávno do Číny) uvalí na dovoz z Číny vysokou uhlíkovou daň.