Britští labouristé po vyhraných volbách převzali moc a začali proměňovat britskou klimatickou politiku. V souladu s volebním slibem „udělejme z Velké Británie supervelmoc obnovitelných zdrojů energie“ přijímají program na rozvoj solárních elektráren, a to jak velkých instalací, tak střešních panelů pro domácnosti, firmy a veřejné instituce. Dalším jejich dosavadním krokem bylo zrušení omezení výstavby nových větrných elektráren na pevnině, přijaté předchozími konzervativními vládami.

Nový labouristický ministr pro energetickou bezpečnost a uhlíkovou neutralitu Ed Miliband prohlásil, že „vláda rozpoutá ve Spojeném království revoluci v oblasti střešních solárních elektráren. Chceme tuto výhodnou technologii dostat na miliony domů ve Spojeném království, aby si lidé mohli sami vyrábět elektřinu, snížit účty za energii a zároveň pomoci v boji proti změně klimatu.“

K dalším prioritám labouristů v oblasti klimatické politiky patří zřízení státní energetické společnosti s cílem snížit náklady na energie, následně snížení energetické závislosti na „diktátorech, jako je Putin“, tvorba nových důstojných pracovních míst v zelených odvětvích, boj s energetickou chudobou a vyvození odpovědnosti vodárenských společností za znečištění řek.

Solární energie do každé rodiny

Vláda Keira Starmera si od plánu na osázení milionů střech britských domácností solárními panely slibuje především pokles nákladů na výrobu elektrické energie a také nižší emise skleníkových plynů ze sektoru energetiky — domácnosti napájené vlastními solárními zdroji nebudou potřebovat energii z velkých uhelných nebo plynových elektráren.

Nastoupivší ministr Ed Miliband dále schválil zahájení tří projektů velkých solárních elektráren, které byly blokovány konzervativními ministry. Společnost Sunnica, která staví jednu z elektráren u města Suffolk, uvedla pro britskou veřejnoprávní stanici BBC, že elektrárna „by mohla zásobovat 172 000 domácností elektřinou a během výstavby vytvořit 1 500 pracovních míst a 27 pracovních míst na plný úvazek během jejího následného provozu.“

Nové solární farmy schválené Milibandem postupně dodají do britské sítě velké množství výkonu ze sluneční energie. Hamish Beath z Centra pro politiku životního prostředí na Imperial College v Londýně pro deník Guardian řekl, že „je to celkem 1,35 gigawattu, což najednou přidává téměř deset procent ke kapacitě Velké Británie vyrábět elektřinu ze slunce. Je to velmi povzbuzující.“

Taková investice si ale podle Guardianu žádá mnoho dalších návazných kroků, především pak zajištění větších kapacit přenosové soustavy a zvýšení produkce solárních panelů, aby se snížila závislost na jejich dodávkách z Číny. Ta je podle dat Mezinárodní energetické agentury v posledních letech zodpovědná až za osmdesát procent jejich globální výroby.

V loňském roce se obnovitelné zdroje podílely na celkové výrobě elektřiny ve Spojeném království z více než čtyřiceti procent, větrná energie představovala zhruba třicet procent.

Povolení větrných zdrojů na pevnině

Tři dny po svém jmenování zrušil Starmerův kabinet faktický zákaz nových větrných turbín na pevnině. Ten byl zaveden již Cameronovou konzervativní vládou. V oficiálním stanovisku současné vlády se uvádí, že „plnění závazků k budování čisté energetiky zvýší energetickou nezávislost Británie, ušetří peníze za energie, podpoří tvorbu vysoce kvalifikovaných pracovních míst a pomůže s řešením klimatické krize.“

Zrušení zákazu je podle vyjádření důležitým krokem k dosažení cíle zdvojnásobení objemu energie z pevninských větrných elektráren do roku 2030.

Doug Parr, vedoucí vědecký pracovník organizace Greenpeace, pro Guardian řekl, že „nedávná energetická krize související s cenami zemního plynu ukázala, že zákaz větrných elektráren byl z hlediska energetické bezpečnosti nesmyslný, nákladný a znamenal ztrátu příležitostí ke snížení emisí. Zákaz měl být už dávno zrušen.“

Naplní labouristé své sliby?

Kroky nové labouristické vlády přicházejí ve chvíli, kdy klimatické hnutí v Británii dosáhlo významného úspěchu. Nejvyšší soud Spojeného království na konci června rozhodl ve prospěch klimatických aktivistů, kteří si stěžovali na plány na rozšíření ropného vrtu u londýnského letiště Gatwick.

Podle aktivistů nestačí, když úřady berou v potaz jen místní dopady těžby ropy. Místo toho by měly podle aktivistů státní instituce zodpovědné za povolování těžby zohlednit i dopady emisí z vytěžených a spálených fosilních paliv, což potvrdil i soud.

V následujících týdnech bude nový kabinet rozhodovat i o povolení dalších projektů na těžbu ropy a fosilního plynu. Konkrétně půjde o licence na těžbu v Severním moři, kde předchozí Sunakova vláda plánovala povolit masivní těžbu. Z analýzy iniciativy #StopRosebank vyplývá, že zatímco jednadevadesát procent všech nákladů na případnou těžbu by nesl britský daňový poplatník, většina zisků by putovala na účty norského fosilního gigantu Equinor.

Ukončení nové těžby v Severním moři bylo vlajkovou lodí labouristického volebního programu. Podle Guardianu „strana slíbila vyloučit novou těžbu ropy a plynu a zároveň zdvojnásobit větrnou energii na pevnině, ztrojnásobit solární energii a zečtyřnásobit kapacitu větrné energie na moři.“

Rychlý konec těžby fosilních paliv v Severním moři by ale znamenal, že za konzervativních vlád masivně rozvinutý těžařský průmysl, který zaměstnává tisíce lidí, bude donucen propouštět. Snahou labouristů je proto docílit „postupného a zodpovědného“ konce fosilní těžby v Severním moři.

Pro vládu Keira Starmera to bude znamenat nutnost vytvoření nových pracovních míst v „zelených odvětvích“ a zároveň dostatečně rychlé ukončení klimaticky neudržitelné těžby a s tím spojeného masivního využívání fosilních paliv.