Ve čtvrtek 4. července si Británie zvolí osazenstvo Dolní sněmovny, a v podstatě tak rozhodne o podobě nové vlády. Z letmého pohledu se zdá jít tentokrát o souboj bez dramatu. Jak jsme přiblížili již v prvním předvolebním textu, takřka stoprocentně vyhrají opoziční labouristé a půjde spíše o to, co vše se získanou většinou v zemi změní.

I v takto jakoby dopředu jasném klání se ale dá najít několik zajímavých a podstatných neznámých. Co konkrétně tedy letos v britských volbách sledovat?

Velikost a struktura labouristické většiny

Nejvyšší z realistických prognóz labouristického zisku je dnes 484 mandátů z 650. Kdyby labouristé dosáhli takovéhoto vítězství, šlo by o skutečnou senzaci. Za triumf bude nicméně považováno cokoliv nad legendární výsledek Tonyho Blaira, jenž v roce 1997 získal s Labour Party 418 křesel. A velký úspěch bude i překonání výsledku toryů z minulých brexitových voleb pod Borisem Johnsonem, tedy více než 365 křesel.

Pokud současný předseda labouristů Keir Starmer dovede svou stranu k většímu vítězství než Boris Johnson minule konzervativce, stane se Starmerův centristický profil inspirací pro celý levý střed v Evropě. Pokud navíc získá přes 400 nebo 420 křesel, bude mít nad svou stranou takovou kontrolu, že žádný byť pouze mírně odlišně orientovaný proud v následujících letech v Labour Party nevynikne.

Kdyby nicméně Starmer získal těsnější většinu — nějakých 326 až 355 křesel, nastala by úplně jiná situace. I když by mohli labouristé stále pohodlně vládnout, uvnitř strany by se aktivizovala křídla a opoziční skupiny a Starmer by se byl nucen hájit, případně ustupovat.

Velmi by při takovém scénáři záleželo na výsledcích jednotlivých poslanců, kteří jsou s těmito opozičními proudy spojováni. Jestliže by se například dařilo výrazně lépe známým levičákům než Starmerovým nejbližším spolupracovníkům, byl by to důležitý signál — a naopak.

Ve kterých obvodech se té které straně daří a kde nikoliv, je ostatně u analýzy britských voleb tradičně jedno z nejzajímavějších témat po každé, ať jde při volbách v daném roce o cokoliv.

Velikost a struktura porážky konzervativců

Konzervativci se zdají být s porážkou smířeni. Řada představitelů strany mluví o nevyhnutelném výsledku otevřeně. Sám lídr toryů a premiér Rishi Sunak nesliboval v posledních dnech už vůbec vítězství, ale mobilizoval proti hrozbě „labouristické supervětšiny“ — byť něco takového v britském systému v podstatě neexistuje.

Může být ovšem porážka, při které toryové udrží alespoň polovinu křesel ze 344 dosavadních. A může být porážka, kdy je na křesla předstihnou liberální demokraté a na hlasy protestní pravice Nigela Farage.

Rishi Sunak jako předseda skončí po volbách téměř jistě tak jako tak. Výsledek nicméně napoví, kdo ho nahradí.

Známá a relativně populární Penny Mordauntová například bojuje o poslanecký mandát v obvodu Portsmouth North, kde jí konkuruje s podobnou podporou labouristka Amanda Martinová. Pokud by Mordauntová mandát neudržela, mohla by na předsednictví zapomenout.

Anebo jak připomíná analytik Jack Kelly z kanálu TLDR, konzervativci mají tradičně nejjistější podporu v obvodech na jihu Anglie. Tam je však spíše pravostředově orientované voličstvo. Kdyby tak například konzervativcům zůstaly po letošku pouze tyto obvody, nový předseda by musel být výrazně centrističnější než Rishi Sunak nebo jeho předchůdkyně Liz Trussová.

Návrat Nigela Farage?

S výsledkem Konzervativní strany úzce souvisí výsledek uskupení Reform UK, již nevede nikdo jiný než legendární pravicový populista, nejznámnější propagátor brexitu a expředseda strany UKIP Nigel Farage.

Pro letošek slibuje Farage užší partnerství s Donaldem Trumpem, zmražení imigračních kvót, nižší daně a zrušení reforem vedoucích k cíli uhlíkové neutrality v roce 2050. Netají se přitom ani ambicí zkusit po dobrém výsledku ovládnout samotnou Konzervativní stranu.

I když experti označují takovýto scénář za nepravděpodobný — například i pro zmíněný fakt, že v případě totální porážky by konzervativcům zůstaly ty centrističtější obvody —, z průzkumů je vidět, že Reform UK konzervativce již v některých obvodech předbíhá.

Sám Farage mandát takřka určitě získá — ve svém obvodu Calton předstihuje nejsilnějšího konkurenta o patnáct procentních bodů. V posledních celobritských průzkumech přitom Reform vystoupala už na 16 procent podpory, zatímco toryové klesli na 21 procent.

Na mandáty Reform určitě konzervativce neporazí. Pokud by ale získala celkově více hlasů, šlo by v britské politice o učiněný zemětřas.

Faktor účasti

Účast při britských sněmovních volbách se pohybuje tradičně v intervalu 61 až 68 procent. Vyšší byla naposledy v roce 1997, nižší před čtvrt stoletím. S ohledem na tento fakt je kalkulována i většina predikcí volebních výsledků.

Letos je ovšem situace ve dvou ohledech výjimečná. Za prvé, o výsledku se příliš nepochybuje. A za druhé, volby se konají o letních prázdninách. Lze tak předpokládat, že účast bude o něco nižší — což při klasickém většinovém systému, kde mandát získává první na pásce, byť třeba jen o několik hlasů, může mnohé ovlivnit.

Liberální demokraté

„Věčně třetí“ strana britské politiky jde tento rok do voleb ze zajímavé pozice. Jednak má po dlouhé době levicovější program než labouristé — takřka plošně slibuje větší výdaje, dotace a investice; zavazuje se také k posunu termínu uhlíkové neutrality už na rok 2045. A jednak její současný předseda Ed Davey zkusil zaujmout letos podivně ztřeštěnou kampaní.

Celých šest týdnů od vyhlášení voleb mohli Britové sledovat tohoto osmapadesátníka s prořídlými vlasy, jak se všelijak máchá, klouzá, padá či rotuje na různých atrakcích a při různých kratochvílích, vždy s rozřehtaným obličejem.

Zda tato dvojkombinace zabere, těžko říci. V průzkumech se liberální demokraté pohybují už rok mezi osmi a čtrnácti procenty.

Situace ve Skotsku

Zatímco ve Walesu či v Severním Irsku nenaznačují průzkumy žádné výrazné výkyvy, ve Skotsku se mohou tentokrát dít věci. V nejsevernější zemi Velké Británie vládnou od roku 2007 levicoví skotští nacionalisté — SNP. Ve volbách do britského parlamentu v roce 2015 získali 56 křesel z 59 skotských; ve volbách 2017 35 a naposledy v roce 2019 48 křesel.

Letos nicméně prochází SNP hlubokou vnitřní krizí, a navíc i ve Skotsku vzrostla popularita Labour Party. Jaké to bude mít volební důsledky? Některé průzkumy předpovídají SNP zisk 34 křesel, což by nebylo nic tak třaskavého. Některé ale prognózují i 14 křesel, a to by byl velký zlom.

Za Blairovy a Cameronovy éry, tedy mezi lety 1997 a 2015, se o Skotsko dělili labouristé a liberální demokraté. Vrátí se zase tyto politické poměry?

Volby do autonomního skotského parlamentu, které určují podobu vlády ve vlastním Skotsku, by se měly konat až v květnu 2026. Případná výrazná porážka v aktuálních britských volbách ale skotskou politiku nepochybně hodně ovlivní.