Představení rozpočtu je ve Velké Británii každoročně jednou z nejdůležitějších událostí domácí politiky. Letos bylo ale sledováno ještě o poznání více, než bývá zvykem — hned v několika ohledech je totiž rozpočet průlomový.

Vůbec poprvé rozpočet před poslanci představovala žena, před ministryní financí Rachel Reevesovou funkci „kancléře státní pokladny“ po sedm století zastávali pouze muži. „Dívky a mladé ženy, říkám vám, ať vaše ambice, naděje a sny nemají žádná omezení,“ řekla šéfka státní kasy a bývalá ekonomka Bank of England k symbolickému momentu.

Rozpočet na příští rok je také politickým předělem. Po skoro patnácti letech mají ekonomickou politiku na starosti labouristé, kteří po chaotických čtrnácti letech převzali vládu od Konzervativní strany letos v červenci.

Od ekonomické politiky kabinetu premiéra Keira Starmera někteří očekávají úlevu, kdežto jiní se jí spíše obávají. Už dlouho před představením základních bodů bylo zřejmé, že přijdou výraznější změny.

Rozpočet je ovšem důležitou zkouškou i pro samotný kabinet, který musí ukázat, že labouristická vláda skutečně představuje slibovanou změnou k lepšímu. V prvních třech měsících se jim to příliš nedařilo. Starmer je kritizován za svoji umírněnost, přitom však jeho obraz svědomitého a „normálního“ státníka nahlodal skandál „freebie-gate“, během něhož vyšlo najevo, že od sponzorů přijímal oblečení, brýle, lístky na fotbal či další dary v hodnotě statisíců liber.

Nejdřív stabilizace. A co potom?

Co se ekonomické politiky týče, zdá se, že před sebou máme jiné labouristy než ty z letní předvolební kampaně. Zatímco tehdy Reevesová i Starmer hovořili o nových příležitostech a světlých zítřcích a odmítali, že by se jejich vláda vrátila k „utahování opasků“, nyní jsou proroky nepříznivé situace a nepopulárních opatření.

Tón se změnil prakticky hned po nástupu nové vlády. Starmer i Reevesová vinní předchozí konzervativní ministry, že britskou ekonomiku předali svým nástupcům ve výrazně horším stavu, než se očekávalo — s dvacetimiliardovou „černou dírou“.

Hlavní motivem labouristické politiky se rázem staly snahy o stabilizaci ekonomiky. Starmer tak ospravedlňoval ty nejkontroverznější kroky, k nimž se jeho vláda dosud odhodlala.

K prvním patřilo odmítnutí návrhu poslance Skotské národní strany na zrušení limitu daňových zvýhodnění pro rodiny s třemi a více dětmi. Podle expertů by krok sice pomohl snižovat dětskou chudobu, ale prostě na něj nebyly finance, hájila se vláda. Starmer navíc až nesmyslně tvrdě zakročil proti labouristickým rebelům, kteří návrh i přes zákaz podpořili, jejich dočasným vyloučením. Stejným způsobem pak vláda argumentovala i při zrušení zimního příspěvku na topení pro důchodce.

Rekordní daňové břemeno

Už od prázdnin víme, že labouristé budou řešit potíže britské ekonomiky zvýšením některých daní. Je úlevné, že se alespoň po nějakou dobu nebude argumentovat obligátním „důslednějším výběrem daní a snížením státních výdajů“, protože strukturální problémy se bez vyšších daní dají řešit jen těžko, pokud vůbec. Vláda navíc předeslala, že dodrží slib z volebního programu a nebude zvýšením zatěžovat „pracující“.

Rachel Reevesové ve středu oznámila vskutku nemalé zvýšení daní, v součtu by díky němu mělo do rozpočtu přitéct o čtyřicet miliard liber víc, což jsou největší daňové reformy za desítky let. Vzroste daň z kapitálových výnosů (například z akcií a finančních investic či spekulací s nemovitostmi apod.), nižší sazba se posune z deseti na osmnáct procent, vyšší z dvaceti na čtyřiadvacet procent. Vláda se také chystá zalepit díry ve zdanění dědictví, zejména pokud jde o byznys nebo zemědělské podniky.

Zásadním bodem jsou příspěvky do systému Národního pojištění. Labouristé avizovali, že zaměstnancům jejich část nezvednou, ale zaměstnavatelé napříště zaplatí více o 1,2 procentního bodu. Také se sníží částka, od které musí zaměstnavatel za své lidi pojištění platit (malé podniky dostanou úlevu). Dle ekonomických analytiků je tento krok diskutabilní, protože předvídají, že zvýšení negativně ovlivní mzdy i nabídku práce, takže nakonec postihne i „pracující“. Obdobný efekt by mohlo mít i zvýšení minimální mzdy.

Kvůli těmto i dalším menším krokům — třeba zdanění soukromých tryskáčů — se britská ekonomika celkově dostává k rekordnímu daňovému břemenu v poválečné historii, atakujícímu čtyřicet procent hrubého domácího produktu. Přesto se však najdou kritici, podle kterých Reevesová nevyužila všechny možnosti či vhodnější způsoby.

„Propásla příležitost získat peníze prostřednictvím daně z příjmu. Průzkum veřejného mínění provedený agenturou YouGov před schválením rozpočtu ukázal, že osm z deseti Britů podporuje zvýšení daně z příjmu pro superbohaté,“ podotýká komentátorka deníku Guardian Frances Ryanová.

Veřejné investice mají růst

„Reevesonomika“, jak by se v budoucnu mohlo strategii přezdívat, ale není jen o daních, ale také o investicích do veřejného sektoru. „Jediným způsobem, jak zlepšit životní úroveň a podpořit hospodářský růst, je investovat, investovat, investovat,“ řekla sama ministryně. Skutečně, ve veřejných investicích má Británie pořádný dluh i ve srovnání se zeměmi G7.

Nesporným vítězem rozpočtu je Národní zdravotní služba, která je léta podfinancovaná, mnohde až ke hranici kolapsu. Postrachem každého pacienta ve veřejném zdravotnictví jsou dlouhé pořadníky i na klíčová vyšetření a zákroky. Tady jde skutečně o životy. Národní zdravotní službě připadne přes dvacet dva miliard na každodenní fungování a více než tři miliardy na investice, což je největší balík od roku 2010.

Reevesová pamatuje i na infrastrukturu, ale dalším z vítězů jsou především školy. Tedy alespoň ty státní, které dostanou bezmála sedm miliard liber. Část z nich půjde na přestavbu budov pěti stovek zanedbaných škol. Naopak soukromé školy alespoň trochu do rozpočtu přispějí, protože jejich školné bylo do současnosti osvobozené od daně z přidané hodnoty, což nyní skončí. Nával do státních škol se ale přesto neočekává…

Zajímavý je také způsob, jakým chce Reevesová investice pokrýt. Kromě daní má napomoci malý účetní trik, který uvolňuje dříve stanovená pravidla ministerstva financí pro půjčování peněz — v zásadě jde o to, že úřad bude ručit penězi, které již někomu sám půjčil. Jak ale upozorňují ekonomové, je to trochu risk, protože dluh nakonec bude muset vláda splatit, ať už ručí čímkoliv.

Sázka na nejistotu

Vláda Keira Starmera ukázala směr, jakým se bude v dalších pěti letech ubírat. Na rozdíl například od vlád Tonyho Blaira, které se snažily usídlit v centru politického spektra, je tento rozpočet skutečně labouristický. Labouristé se nesnaží zakrýt, že jsou tu hlavně pro pracující a pro veřejné služby. Zároveň je však nutné dodat, že finanční trhy výčet přijaly s klidem, ke skandálu typu rozpočtu Liz Trussová rozhodně nedošlo.

Navzdory všem krokům, které jsou ve srovnání s předchozími konzervativními kabinety obří, statistici Británii nepředpovídají závratná tempa růstu ani životní úrovně. Na zásadní hodnocení je však příliš brzy — minimálně proto, že strategie má řadu neznámých. Britům tak nezbývá než doufat, že sázka na investice vyjde a dočkají se toho, co pro ně labouristé chystají po úspěšné stabilizaci.

„Starmer a Reevesová budou tvrdit, že tento druh změny je nezbytný k nápravě britských veřejných služeb a k zásadní změně orientace britského státu. Politický prostor pro tento typ rozpočtového určení daní však budou mít jistě jen jednou během svého pětiletého vládního období,“ uvádí Politico.

Málem bych zapomněl na „nejzásadnější“ změnu: čepované pivo bude v anglické hospodě o maličko levnější! Teplé však bude stále, s tím ani nejmocnější politik nenadělá nic.