Všeobecné volby, které se ve Velké Británii konaly 4. července, znamenaly pro zemi politický převrat. Doposud vládnoucí konzervativci dosáhli nejhoršího výsledku ve své novodobé historii a byli nahrazeni vládou labouristů, kteří přitom dostali vůbec nejnižší podíl hlasů ze všech vlád od roku 1830.

Právě v této horečné politické atmosféře se Strana zelených Anglie a Walesu dokázala vyhoupnout z jednoho na čtyři poslance: dva zastupují volební obvody ve středně velkých univerzitních městech — Brighton Pavilion, který Zelení drží od roku 2010, a Bristol Central — a dva zastupují velké venkovské volební obvody, které se skládají z malých měst a vesnic — North Herefordshire a Waveney Valley.

Historicky čerpali Zelení v Evropě podporu především z městských oblastí s velkým počtem vysokoškolsky vzdělaných voličů, a soupeřily v konkurenci středolevých a liberálních stran. Výsledek voleb ve Velké Británii tento vzorec narušuje. Je ovšem důsledkem dlouhodobějšího trendu, kdy Zelení již více než deset let soustavně postupují v místních volbách ve venkovských oblastech a úspěšně tak konkurují konzervativcům i centristickým liberálním demokratům.

Kampaň v terénu

Zmiňovaná vítězství jsou tedy vyvrcholením mnohaleté práce v terénu. Odrážejí zároveň ale také posun v myšlení o tom, co je potřeba pro úspěch v různých typech regionů. „V první řadě potřebujete správného kandidáta,“ říká Helen Heathfieldová, vedoucí kampaně nové zelené poslankyně Ellie Chownsové ve venkovském hrabství North Herefordshire v regionu West Midlands.

„Když hovoříme o venkovských regionech, zahrnuje to zpravidla konzervativně smýšlející obyvatelstvo. K oslovení takového publika potřebujete někoho, kdo mu dokáže dát pocit bezpečí, pocit, že je slyšet. Někoho, kdo úspěšně vzbudí dojem, že pro voliče bude jako jejich zástupce opravdu tvrdě pracovat,“ vysvětluje.

Kandidát musí být také schopen nadchnout stovky dobrovolníků, kteří jsou k vedení kampaně potřeba. „Většina našeho týmu v kampani vůbec nebyli členové Strany zelených a nikdy předtím neměli se Stranou zelených nic společného,“ říká Heathfieldová. „Museli jsme proto pracovat se vším, co dokázalo lidi motivovat, aby se zapojili, a co nejvíc využívat přátele, rodinu a sousedy našich dobrovolníků.“

Venkovské oblasti mají z definice nižší hustotu voličů, což znamená, že roznášení letáků nebo klepání na dveře vyžaduje více času a více dobrovolníků. Heathfieldová spočítala, že k doručení letáku do tří čtvrtin volebního obvodu bylo zapotřebí tři sta padesát dobrovolníků, zatímco zbývající čtvrtina je osídlena tak řídce, že by bylo zapotřebí dalších šest set. Místo nich proto využili poštovní službu. Pro srovnání: v hustě osídleném městském volebním obvodu by stejnou práci zvládla stovka lidí.