Volební rok v Británii: velké střídání stráží?
Jan VašekVe Velké Británii začala ostrá fáze předvolební kampaně. Průzkumy ukazují výraznou podporu labouristů, kteří pod vedením Keira Starmera dokáží oslovovat i středové voliče. Konzervativci bojují o poslední zbytky přízně slibem nižších daní.
„Ve druhé polovině tohoto roku“. Takto se zkraje ledna vyjádřil britský premiér Rishi Sunak na dotaz novinářů z BBC, kdy proběhnou příští všeobecné volby do Dolní sněmovny, jejichž termín vyhlašuje dle platné legislativy právě hlava britské vlády. Svým výrokem prakticky spustil ostřejší fázi britské předvolební kampaně, ve které vládní konzervativci povedou velice složitý boj o poslední zbytky přízně voličů, kterou po více než třinácti letech svého vládního angažmá postupně ztratili.
Současná konzervativní vláda premiéra Sunaka je mimořádně neoblíbená u veřejnosti. S vládní politikou dle posledních průzkumů souhlasí pouze kolem patnácti procent dotázaných. Příčin je více. Od předloňského jmenování do úřadu se vládní kabinet spíše zmítá ve vleku aktualit, než aby samostatně přicházel s vlastními politikami.
Do jisté míry je tento stav pochopitelný. Z politické praxe víme, že strany, které vládnou po delší dobu, přirozeně vyčerpávají svůj politický program, potenciál a často i lidské zdroje, čímž se postupně z aktivní pozice přesunou do role jakéhosi pouhého „udržovače“ politického provozu, který vystupuje spíše defenzivně vůči jednotlivým politikám.
Co tedy vládní konzervativci nabízejí pro příští volby britským občanům? Toryové jako svou vlajkovou loď pro příští volby prezentují chystané velké snižování daní. Takové opatření by nemuselo být a priori negativní, pokud by krok byl naplánovaný sociálně citlivě a nepřenesl by vyšší míru zdanění na nízkopříjmové skupiny.
Zároveň by také nemělo dojít k podvázání sociálního státu, který má ve Spojeném království mimořádný význam. Premiér však avizoval kromě zmíněného snižování daní také populistické rušení sociálních dávek, což se v praxi může projevit růstem společenských nerovností. Přitom již dnes má Británie jednu z nejvyšších měr nerovností mezi vyspělými státy.