↗

Starmerova Labour Party klade důraz na potírání chudoby, prosazování rovnosti ve společnosti i na ochranu životního prostředí, což vzhledem ke slabému výkonu vlády v těchto oblastech může hlavní levicové straně výrazně pomoci. Foto Justin Tallis, AFP

„Ve druhé polovině tohoto roku“. Takto se zkraje ledna vyjádřil britský premiér Rishi Sunak na dotaz novinářů z BBC, kdy proběhnou příští všeobecné volby do Dolní sněmovny, jejichž termín vyhlašuje dle platné legislativy právě hlava britské vlády. Svým výrokem prakticky spustil ostřejší fázi britské předvolební kampaně, ve které vládní konzervativci povedou velice složitý boj o poslední zbytky přízně voličů, kterou po více než třinácti letech svého vládního angažmá postupně ztratili.

Současná konzervativní vláda premiéra Sunaka je mimořádně neoblíbená u veřejnosti. S vládní politikou dle posledních průzkumů souhlasí pouze kolem patnácti procent dotázaných. Příčin je více. Od předloňského jmenování do úřadu se vládní kabinet spíše zmítá ve vleku aktualit, než aby samostatně přicházel s vlastními politikami.

Do jisté míry je tento stav pochopitelný. Z politické praxe víme, že strany, které vládnou po delší dobu, přirozeně vyčerpávají svůj politický program, potenciál a často i lidské zdroje, čímž se postupně z aktivní pozice přesunou do role jakéhosi pouhého „udržovače“ politického provozu, který vystupuje spíše defenzivně vůči jednotlivým politikám.

Co tedy vládní konzervativci nabízejí pro příští volby britským občanům? Toryové jako svou vlajkovou loď pro příští volby prezentují chystané velké snižování daní. Takové opatření by nemuselo být a priori negativní, pokud by krok byl naplánovaný sociálně citlivě a nepřenesl by vyšší míru zdanění na nízkopříjmové skupiny.

Zároveň by také nemělo dojít k podvázání sociálního státu, který má ve Spojeném království mimořádný význam. Premiér však avizoval kromě zmíněného snižování daní také populistické rušení sociálních dávek, což se v praxi může projevit růstem společenských nerovností. Přitom již dnes má Británie jednu z nejvyšších měr nerovností mezi vyspělými státy.

Konzervativní vláda jako své další téma pro nadcházející volby akcentuje „úspěšné“ zvládnutí brexitu. Brexit samotný měl a nadále má mnohočetné následky na britskou ekonomiku, politiku a společnost. Velmi negativně se odchod Británie z Evropské unie projevil znatelným poklesem pracovníků ze zemí Evropské unie. Sektor služeb totiž funguje v Británii převážně díky zaměstnávání zahraničních pracovníků z evropského kontinentu. A těm se kvůli brexitovému procesu zhoršil přístup na britský pracovní trh.

Asi nejvíce se problém nedostatku pracovní síly projevuje ve veřejném zdravotnictví, známém jako NHS (National Health Service). Problémy tohoto zdravotního systému mohli čeští diváci sledovat v přímém přenosu i v tuzemských médiích, když zdravotničtí pracovníci protestovali proti přístupu konzervativní vlády k financování NHS, jejich nízkému odměňování, extrémně dlouhým čekacím lhůtám pacientů na ošetření a nedostatečnému nahrazování odcházejících zdravotníků původem ze zahraničí.

Rishi Sunak přitom po svém jmenování slíbil stav zdravotnictví stabilizovat. To se však zatím nepodařilo. Nedostatečné financování a obecně „vlažný“ vztah k veřejnému systému NHS však bývá častou charakteristikou britských konzervativních vlád.

Premiér Starmer?

Komu se oproti vládním konzervativcům velice daří v průzkumech, jsou opoziční labouristé. Těm mnohé průzkumy voličské podpory přisuzují preference stabilně nad čtyřicet procent. To by podle aktuálních předvolebních predikcí mělo Labouristické straně stačit nejen na vítězství, ale také na většinu v Dolní sněmovně.

Samotná velikost parlamentní většiny však závisí na mnohých proměnných. Těmi jsou podpora dalších stran na levé části politického spektra a volební úspěch Liberálních demokratů a Skotské národní strany, což jsou subjekty, které často dokážou oběma hlavním stranám sebrat značnou část voličů.

Labouristická strana vedená Keirem Starmerem se brzké části předvolební kampaně soustředí již tradičně hlavně na sociální a obecně domácí témata. Straně z hlediska voličské přízně silně pomohl chaos spojený s častým střídáním premiérů a pomalé řešení prudkého růstu životních nákladů.

Samozřejmě, labouristé coby opoziční strana mohou pohodlně získat politické body už jen tím, že na problémy upozorňují a nemusí je bezprostředně řešit. Britský politický systém funguje však tak, že hlavní opoziční strana nespoléhá jen na lacinou kritiku vlády, ale přichází s opravdu věcnými a reálnými alternativními opatřeními. Toho se dosahuje díky institutu stínového kabinetu, který vede lídr nejsilnější opoziční strany.

Keir Starmer svou stínovou vládu, jak bývá v Británii časté, již několikrát obměnil. Naposledy tak učinil ve druhé polovině loňského roku. Média krok komentovala jako další posun labouristů k politickému středu, a to kvůli dosazení mnohých centristických, „blairovských“ labouristů na úkor stoupenců důraznějších levicových postojů. Krok tak potvrzuje dlouhodobější trend, který Starmer prosazuje — orientaci na středového voliče.

Zároveň ale Starmerova Labour Party klade důraz na svá klasická témata jako potírání chudoby, prosazování rovnosti ve společnosti i ochranu životního prostředí, což vzhledem ke slabému výkonu vlády v těchto oblastech může hlavní levicové straně výrazně pomoci. Důraz na chátrající sociální stát, nezbytný pro zdravou a fungující demokracii, doplněný o principy udržitelného rozvoje bude pravděpodobným ústřední rysem labouristické volební kampaně.

I přes vzájemné programové rozdíly se labouristé a konzervativci shodují v oblasti, jež je pro Británii klíčová — zahraniční politice. Její základní obrysy totiž sdílejí všechny relevantní politické subjekty, i když v rámci Labour Party občas zaznívá kritika členů socialistického křídla, kteří jednotnou linii nabourávají.

Základní charakteristiky zahraniční politiky, tedy plná podpora členství v NATO, orientace na Spojené státy a strategická, v případě labouristů a liberálů o něco vřelejší, spolupráce s Evropskou unií, v Británii přetrvávají — střídání kabinetů navzdory.

To je důkaz jedinečné britské politické kultury, která na jedné straně v sobě obsahuje tolik potřebný pravolevý střet a soutěž politických táborů a na straně druhé umožňuje v těch nejvýznamnějších otázkách nalézt vzájemné porozumění a nadstranické prosazování zájmů země.

Proto Británie i nadále zůstává úspěšnou zemí. Nově zvolená politická reprezentace letos na podzim však rozhodne o tom, zdali mají z úspěchu Británie profitovat nadále jen vybrané skupiny společnosti, nebo společnost jako celek.