Odkládáním dekarbonizace, jíž jsou emisní povolenky účinným nástrojem, odkládáme i lepší a dostupnější veřejnou dopravu nebo zateplení domácností. Prodlužování spalování fosilních paliv nás stojí peníze i budoucí ekonomické příležitosti.

Od roku 2027 se má systém emisních povolenek rozšířit na lokální vytápění a silniční dopravu (tzv. ETS 2). Změna se promítne do zvýšení cen benzinu a nafty o přibližně tři koruny za litr. Spolu se zvýšením cen plynu a relativně výrazným zdražením uhlí má opatření přinést prostředky na investice do energetických úspor a rozvoje veřejné dopravy.

Půjde o silnou pobídku k odchodu od uhlí. To je vůbec nejšpinavější zdroj energie, který dnes používáme.

Opatření je navrženo tak, aby cena emisní povolenky byla dlouhodobě sociálně únosná. K tomu má sloužit mechanismus automatického navýšení počtu povolenek na trhu, pokud jejich cena překročí pětapadesát eur. V krizových situacích může být navíc využita například národní brzda — dočasné snížení spotřební daně.

Především však budou výnosy z povolenek hlavním příjmem Sociálně klimatického fondu určeného na přímé kompenzace pro nízkopříjmové domácnosti, na rozvoj nízkoemisní a bezemisní dopravy, na investice do renovace budov a na podporu energetických úspor i v menších provozech a službách.

Ve veřejné debatě se však dovednými manipulacemi podařilo zastřít klíčovou výhodu rozšíření systému emisních povolenek ETS 2 - totiž pomoc českým domácnostem se zateplením a snížením nákladů na vytápění. Pomoc, která může mít formu přímých výplat všem domácnostem, jimž vzrostou náklady.

Jde jednoznačně o krok správným směrem: zbavíme se závislosti na fosilních zdrojích z rizikových zemí, pokročíme v řešení postupující změny klimatu a začneme uplatňovat klíčový princip celé zelené transformace: náklady platí znečišťovatel, nikoli spotřebitelé a veřejné rozpočty.

Je namístě připomenout, že současná vláda schvalování systému ETS 2 v době českého předsednictví Radě Evropské unie podporovala. Tehdy rozšíření systému emisních povolenek schvalovala jako „zodpovědné klimatické řešení“. Proč najednou otočila?

Odpověď je prostá: Buď nezvládla nastavit spravedlivý systém, nebo ustoupila tlaku fosilního byznysu. Jiné vysvětlení současného plánu na odklad či zrušení tohoto systému se totiž nenabízí.

Ztráty rostou s teplotou. Investice do řešení se vyplatí

Zní to neuvěřitelně, ale v řadách české politické reprezentace stále najdeme popírače klimatické změny. Proto stručná rekapitulace: klimatická změna už léta působí obrovské škody.

Jen v Praze na následky veder umírá v průměru devadesát lidí ročně — téměř dvakrát více než v osmdesátých letech. Při extrémních vlnách veder se počet obětí může vyšplhat až na dvě stě osob.

Loňské povodně, k jejichž ničivosti klimatická změna přispěla, způsobily škody ve výši desítek miliard korun. Jen jediná krátká událost, jako byla extrémní bouře ve středních Čechách před dvěma týdny, může zničit úrodu na stovkách hektarů či vyvrátit tisíce stromů.

V letech 1980 až 2017 způsobily extrémní projevy počasí v České republice škody za 250 miliard korun. Podle evropských modelů se náklady nezvládnuté klimatické změny mohou vyšplhat až na tisíce eur ročně na každého z nás.

Nečinnost je prostě ekonomicky nejdražší a dá se změřit v osobních škodách a úbytku životní pohody. Studie konzultační firmy McKinsey odhaduje, že Česká republika potřebuje do roku 2030 investovat 500 miliard korun, aby dosáhla pětapadesátiprocentního snížení emisí uhlíku.

Tyto investice jsou malou pojistkou, leč jedinou účinnou obranou proti budoucím ztrátám na životech, zdraví, zemědělské produkci, infrastruktuře a celé ekonomice. Pokud můžeme škody jakkoli zmírnit, musíme to udělat co nejrychleji.

Většina investic se ovšem může postupně vrátit díky nižším provozním nákladům. Účinná klimatická opatření zároveň přinášejí ekonomické příležitosti: modernizaci průmyslu, úspory energií a nová pracovní místa. Zelená odvětví — environmentální výrobky a služby — už dnes patří k nejrychleji rostoucím exportním segmentům a mohou zvýšit zaměstnanost lidí s nižšími příjmy až o 2,5 procenta.

Dekarbonizace je obrana proti drahým krizím

Emisní povolenky pak poskytují způsob, jak do ceny fosilních paliv započítat takzvané externality — škody, které spalování fosilních paliv dlouhodobě způsobuje nám všem. Emisní povolenky zároveň motivují ke snižování závislosti na dovozu fosilních paliv, který je spojený s nezanedbatelnými bezpečnostními riziky a ekonomickými šoky, jak jsme je dramaticky pocítili v souvislosti s napadením Ukrajiny Ruskem v roce 2022.

Zatímco platby za dovážená fosilní paliva odtékají z Evropy pryč, výnosy z emisních povolenek se vracejí přímo do místních ekonomik a financují modernizaci, energetické úspory a přechod na nízkoemisní a obnovitelné zdroje energie. Dekarbonizace je tedy nejen klimatická, ale i bezpečnostní strategie.

Neobejde se ovšem bez snižování emisí ze silniční dopravy, která tvoří zhruba třetinu evropských emisí, a z lokálního vytápění. Debata o emisních povolenkách pro domácnosti odhaluje, jak ekonomická optika zúžená na vidinu krátkodobého zisku ohrožuje dlouhodobou ekonomickou prosperitu.

Zisk v kvartálním výkazu je důležitější než dlouhodobá stabilita nebo společenský přínos. Jakákoliv událost — od válečného konfliktu po změnu počasí — se přitom přenáší do vyšších spotřebitelských cen, často nad únosnou mez.

Nejde o emisní povolenky — jde o moc, která se udržuje strachem

Velké firmy však místo investic do modernizace raději investují do lobbingu za oddálení klimatických opatření. Stát není schopen zajistit férovou soutěž a zdravé podnikatelské prostředí, jehož základem je konkurence, stabilita a prozíravé investice do budoucí prosperity. Výsledkem je normalizace inflačních očekávání, obava z jakýchkoliv změn a útěk k popírání reality klimatické změny, kterou už pociťujeme doslova i sami na sobě.

V dlouhodobých kontraktech na energie se objevují doložky o zdražení v souvislosti s připravovaným zavedením emisních povolenek pro domácnosti a dopravu. V médiích často vlastněných či financovaných oligarchy jsou emisní povolenky prezentovány téměř výhradně jako hrozba.

Bulvární deník Blesk, vlastněný Danielem Křetínským prezentuje emisní povolenky a Zelenou dohodu jako hrozbu — použil dokonce termín „zelený teror“. Tlampače sociálních sítí a populistických politických sil zesilují obavy veřejnosti za racionální mez.

Politická reprezentace ustupuje jak obavám veřejnosti, tak průmyslové lobby. A přichází s dalšími výjimkami, odklady a dotacemi.

Dotace přinášejí byrokracii — pro firmy i pro stát — a ta dál zpomaluje už tak zadrhávající se systém. „Dneska je stát skoro všude, ale funguje jen málokdy,“ oglosoval v rozhovoru s autory článku výstižně situaci ředitel průmyslového podniku, který investoval do obnovitelných zdrojů. Aby se vyhnul dotační byrokracii, podnikl to bez jakékoliv státní podpory.

Cestou k modernizaci nejsou ani další odklady, ani dotace, ale transparentní a funkční pravidla. Potřebujeme daleko lepší fungování regulačních orgánů a naléhavě především reformu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Potřebujeme zlepšit legislativní proces a kulturu vládnutí, aby zákony a „poslanecké pozměňovací návrhy“ nevznikaly na zakázku korporací a lobbisté si sami nepsali návrhy dotačních programů šité na míru.

Potřebujeme trh, kde ceny neurčují kartelové dohody, ale férová soutěž. Potřebujeme transparentní a kompetentní veřejnou správu, která se nenechá ohýbat tlakem politiků a lobbistů. Potřebujeme demokratický stát. Co naopak nepotřebujeme, je klientelismus, který účinně brání výsady nemnohých, za které zaplatí většina z nás.

Důvod, proč je odpor k emisním povolenkám tak snadno zneužitelný, není jen nepochopení jejich principu nebo záměrná manipulace. Je to hluboká nedůvěra, že stát nebo Evropská unie opravdu dokážou dosáhnout pozitivní změny — a ještě k tomu spravedlivé.

Tato obava má své opodstatnění: klimatická opatření u nás zatím ponejvíc podporovala spíš střední a vyšší příjmové skupiny. Lidem s nižšími příjmy systém pomoc nenabídl, takže pochopitelně nevěří, že by tomu mělo být tentokrát jinak.

Tuto skepsi je třeba reflektovat a místo slibu, že to tentokrát bude jinak, je třeba vysvětlit jak, kdy a pro koho. Mimochodem, systém obchodování s povolenkami už v minulosti fungoval například za Reaganovy republikánské administrativy ve Spojených státech, kdy se díky němu omezily emise oxidů síry a kyselé deště.

Byl představen v roce 1980, realizován od roku 1985 a během prvních deseti let dokázal program snížit emise o více než čtyřicet procent, a to za zlomek původně očekávaných nákladů. Nejde tedy o žádný „neomarxistický experiment z Bruselu“, ale o prověřený tržní nástroj s velmi konzervativními kořeny.

Nečinnost není neutrální volba

Aby se podařilo získat lidi k podpoře energetické transformace, nestačí jen vyzývat ke změně chování — musí existovat dostupné alternativy. V době, kdy narážíme na materiální limity naší planety, musíme lidem nabídnout udržitelnější způsoby naplnění jejich potřeb — například levnější jízdné v moderní veřejné dopravě. Dopravní chudoba dnes podle Institutu 2050 ohrožuje už čtvrtinu obyvatelstva.

Již nyní jsou obchodovány povolenky pro dálkové vytápění a velká část domácností je fakticky platí — nerozšířit tento systém i na zemní plyn či uhlí by nebylo fér. Výnosy z rozšíření by měly primárně posloužit pro podporu domácností s nízkými příjmy.

Cena povolenky musí motivovat ke změně chování, a přitom být sociálně udržitelná. Systém emisních povolenek nebrání prosperitě, překážkou je naopak to, že současná vláda nedokázala nebo nebyla ochotná připravit jeho smysluplné využití.

Prosincová novela zákona správně omezila použití výnosů z povolenek výhradně na klimatická opatření — doposud je totiž bylo možné utrácet téměř na cokoliv. Vláda ale zároveň úplně vynechala návrh na zavedení systému ETS 2 pro pohonné hmoty a vytápění.

Tím se fakticky zbavila odpovědnosti za ochranu lidí před zdražováním a zároveň promarnila možnost připravit spravedlivé rozdělení budoucích výnosů z povolenek. Evropská komise označila český klimaticko-energetický plán za nedostatečně ambiciózní, zejména nízký podíl obnovitelných zdrojů a nedostatečná opatření pro zvýšení energetické účinnosti.

Česká republika deklaruje záměr řešit energetickou chudobu, ale nemá pro to stanovené cíle, natož konkrétní plán, jak je naplnit. Emisní povolenky jsou přitom způsob, jak lidem vracet peníze, které zaplatí navíc během přechodu od fosilních paliv — než bude k dispozici dostatek energie z obnovitelných zdrojů, jejichž budování se vláda rovněž neobtěžovala urychlit.

Nečinnost není neutrální volba. Znamená vyšší účty, horší služby a větší zranitelnost těch, na něž už teď nejvíce dopadají důsledky klimatických šoků — od veder a sucha až po drahé energie. Podle ekonomických analýz mohou být dopady nečinnosti až čtyřnásobně vyšší než investice do obnovitelných zdrojů, energetických úspor a modernizace ekonomiky. Kdo odmítá jednat, nehájí zájmy veřejnosti, ale zájmy těch, komu prodlužování současného stavu vyhovuje.