Farmář z Pošumaví mi říká: „Nejsou lidi. Peníze mám, ale nemůžu sehnat někoho spolehlivého, šikovného, s papíry na traktor, kdo se domluví česky a neodejde mi v plné sezóně za rodinou nebo na frontu. Přemýšlím, že budu muset farmu utlumit… anebo ji prodat nějakému holdingu.“

Řekni, kde ti lidi jsou

Český trh práce trpí velmi špatným párováním uchazečů o práci s poptávkou zaměstnavatelů. Lidé často setrvávají na pracovních místech, i když jim nevyhovují nebo by jinde měli šanci na lepší plat. Nemají totiž prostředky, které by jim pokryly riziko během změny místa. Po letech inflace má třetina pracujících úspory jen na měsíc a další třetina sotva na čtvrt roku. Úřady práce poskytují zcela nedostatečnou nabídku rekvalifikací, o podpoře v nezaměstnanosti nemluvě.

Proto se zaměstnaní změnám místa vyhýbají, a když už jej měnit musí, berou první práci, která se namane. Krátká doba pro hledání a získání nového zaměstnání pak znemožňuje skutečné párování mezi nabídkami a poptávkami na trhu práce. Není čas najít dobrou práci ani dobrého zaměstnance. Výsledkem je zamrzlý a nákladný trh práce s nespokojenými pracujícími i zaměstnavateli, kteří nemohou sehnat lidi.

Nejsilněji zastoupenou skupinou zaměstnanců jsou lidé k padesáti letům věku. Ti práci mění nejméně. Kvůli sdílenému předsudku „starého psa novým kouskům nenaučíš“ jsou zaměstnavateli, personalisty a ve výsledku bohužel i sebou samými považováni za „špatně zaměstnavatelné až nerekvalifikovatelné“.

Vládní návrh prodlužující zkušební dobu ze tří na čtyři měsíce při současném krácení výpovědní lhůty o měsíc určitě nepodpoří jejich motivaci rozhlížet se po jiné práci ani investovat do vlastního rozvoje, naopak je utvrdí ve stagnaci a úvahách typu „neupozorňuj na sebe, nebuď iniciativní, a hlavně to nějak doklepej“.

Pracovnímu trhu také velmi chybí energie zaměstnankyň — v drtivé většině jde o ženy —, které se věnují péči o děti či o starší rodiče. Nabídka částečných úvazků je z legislativních i daňových důvodů stále velmi omezená, a i proto zůstávají velmi dlouhou dobu mimo zaměstnání a přínosy jejich práce chybí jak v rodinných rozpočtech, tak ve výkonech pro zaměstnavatele. Nepomáhá ani česká migrační a integrační politika založená na šikaně a represi, místo aby stála na inkluzi imigrantů v rámci pracovního trhu.