Na úvod několik čísel: v předcovidovém roce 2019 činil hrubý domácí produkt (HDP) České republiky 5 889 miliard korun, v roce 2025 očekává Ministerstvo financí HDP ve výši 8 393 miliard. Díky vysoké inflaci v posledních letech vzrostl HDP o 42,5 procenta. Příjmy státního rozpočtu za stejné období ale vzrostly jen o 36,97 procenta, tedy méně než o kolik vzrostl nominální HDP a než kolik by odpovídalo inflaci.

Za běžných okolností by však příjmy státního rozpočtu a nominální HDP měly růst přibližně stejně. HDP je nejen součtem hodnoty toho, co se v ekonomice za daný rok vyprodukuje, ale také toho, co se v ekonomice vydělá, tedy především mezd a zisků. Pokud inflace zvýší ceny, zisky a mzdy, vzroste nejen nominální HDP, ale také částka zaplacená státu na daních, které tvoří příjmy státního rozpočtu. Empirické výzkumy těsnou vazbu mezi inflací, růstem nominálního HDP a daňovými příjmy potvrzují.

Vláda nenaslouchá ani vlastním odborníkům

Proč u nás příjmy státního rozpočtu nerostly společně s inflací? Důvod je jednoduchý — je jím zrušení superhrubé mzdy schválené společným hlasováním hnutí ANO a ODS v závěru roku 2020. Tento krok způsobil propad příjmů, a tak se velké úspory navzdory slibům ODS, Pirátů a STANu najít nepodařilo. Nepovedlo se to ani ministrům při přípravě rozpočtu na rok 2022, ani později NERVu.

Výsledkem je, že Fialova vláda se už třetí rok marně pokouší splnit vzájemně neslučitelné cíle. V důsledku se jí tak nedaří ani nezvyšovat daně, ani najít dohodu na úsporách v provozu státu tak, aby dosáhla nižších schodků státního rozpočtu a nemusela omezovat veřejné služby. Vládní výdaje tak nadále rostou, od roku 2019 mají v roce 2025 vzrůst o 49,3 procenta, což je tempo dokonce větší než tempo růstu HDP, úporným snahám o úspory ve veřejném sektoru a zamrzlému růstu mezd navzdory.

Příčiny růstu výdajů podrobně rozebrali Petr Janský a Daniel Kolář ve studii Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu. Autoři ukazují, že v nárůstu výdajů není nijak snadné najít položky, které by bylo možné označit za jednoznačné plýtvání a snadno je tak škrtnout — ať už jde o růst platů učitelů, výdajů na dopravní infrastrukturu, armádu či obsluhu státního dluhu. Pochybnosti vyvstávají snad jen nad mimořádnými valorizacemi důchodů, které nejvíce pomohly vysokopříjmovým důchodcům a které budou systém zatěžovat i nadále.

V této situaci je obzvláště znepokojivé, že vláda Petra Fialy a ministra financí Zbyňka Stanjury nenaslouchá ani odborníkům z Národní ekonomické rady vlády, takzvaného NERVu, kteří doporučovali zrušení celé řady daňových výjimek, zvýšení daně z příjmů a varovali před zvoleným způsobem valorizace důchodů. Vláda přitom neposlouchá ani doporučení OECD na zvýšení majetkových daní. Přitom jiná dlouhodobě udržitelná cesta ke zdravým veřejným financím než najít nové příjmy není.

Úspory navržené NERVem jsou oproti chybějícím příjmům buď jen drobné, anebo se projeví až v delším horizontu — to se týká například očekávaných pozitivních dopadů nižší spotřeby alkoholu a tabáku na zdraví, což bude znamenat nižší výdaje na zdravotnictví.

Bez dodatečných příjmů jen těžko budeme moci investovat do bezpečnosti, transformace energetiky a energetických úspor, infrastruktury, školství či kvalitnější státní správy a připravovat se na stárnutí populace. Jako možnost, kde na investice vzít, se nabízí progresivní zdanění majetku, jak o něm začali hovořit Zelení.

V Polsku už to pochopili

Jak by vypadal státní rozpočet, kdyby ke zrušení superhrubé mzdy nedošlo? Kalkulačka Národní rozpočtové rady odhaduje příjmy státního rozpočtu vyšší o 120 miliard, tempo růstu HDP predikuje příjmy vyšší o 90 miliard. Na odmazání celkového deficitu veřejných financí by toto zvýšení nestačilo, vláda by však v takovém případě mohla alespoň splnit některé své předvolební sliby:

• Investovat do bezpečnosti. Například rozpočet BIS má být oproti roku 2019 vyšší jen o devět procent, navzdory od té doby více než čtyřicetiprocentní inflaci. Bez vyšších výdajů se vůbec nemůžeme bavit o vážně míněném boji s ruským vlivem, dezinformacemi a podobně.
• Investovat do vzdělávání. Požadavek ministra Beka na 297 miliard pro školství místo vládou navržených 280 miliard není ničím jiným než snahou o to, aby výdaje na školství kopírovaly inflaci.
• Investovat do zaměstnanců veřejného sektoru a konečně dorovnat inflaci posledních let, toto opatření by díky vyšší poptávce mohlo nastartovat růst a pomoci celé ekonomice.
• Řešit cílenou pomoc nejchudším domácnostem, které se stále nevyrovnaly s dopady energetické krize a vysoké inflace.

V poměru k HDP by daně a příjmy státního rozpočtu v případě navrácení daní na úroveň roku 2019 dosáhly úrovně Polska, které už i naši vládní představitelé obdivují, jak investuje do dálnic, železnic, vzdělávání, armády i obnovitelných zdrojů. Na rozdíl od nás v Polsku už totiž pochopili, že bez investic prosperity nedosáhnou.

Neočekávám, že se výsledný rozpočet bude nakonec od současného návrhu příliš lišit. Řešení neuspokojivého stavu veřejných financí zůstane proto úkolem pro další vládu. Přál bych si, aby k tomuto úkolu přistoupila s větší mírou pokory a ochoty naslouchat lidem, kteří problematice veřejných financí rozumějí, než jakou projevila vláda ODS, TOP09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů.