↗

Vládní navýšení prostředků na obranu se podle všeho týká jen nákupů stíhaček a dalších zbraňových systémů, zatímco na lidech se bude šetřit poměrně výrazně. V tom je možné spatřovat bezpečnostní riziko. Foto FB Úřad vlády ČR

Vláda sice snižuje plánovaný deficit na 2,2 procenta HDP, ale jen za cenu úspor, kterými pohřbívá priority vlastního vládního prohlášení, ať jde o školství, bezpečnost nebo investice. I přesto ale zůstává v rozpočtu významný strukturální deficit, se kterým si vláda neumí poradit. Rozumné recepty ale bohužel nenabízí ani parlamentní opozice. Co v rozpočtu chybí především?

1. Chybí peníze na dorovnání platů zaměstnanců ve veřejném sektoru o inflaci za poslední roky. Od posledního „normálního“ roku 2019 se platy sice zvýšily v úhrnu o čtrnáct procent, ale i to je s ohledem na čtyřicetiprocentní inflaci reálný pokles zhruba o dvacet procent. Spolu s tím vláda nejspíše rezignovala na svůj slib z Programového prohlášení vlády: „Provedeme takové změny v platových tabulkách, aby mohla veřejná správa zaměstnávat špičkové odborníky dle situace na trhu práce (právníky, informatiky, urbanisty apod.).“

2. Navzdory bezpečnostní situaci se pokles výdajů nevyhnul ani Bezpečnostní informační službě, Národnímu bezpečnostnímu úřadu, Národnímu úřadu pro kybernetickou bezpečnost nebo Ministerstvu zahraničí. Jde sice o poklesy řádově o pět procent, se započítáním vlivu desetiprocentní inflace je ale reálný pokles spíše patnáctiprocentní, což už je poměrně hodně výrazný zásah do hospodaření konkrétních organizací.

Vládní navýšení prostředků na obranu se tedy podle všeho týká jen nákupů stíhaček a dalších zbraňových systémů, zatímco na lidech se bude šetřit poměrně výrazně. V tom je možné spatřovat bezpečnostní riziko, protože nízké platy mohou vést k velké frustraci lidí, často špičkových odborníků, kteří pracují pro stát, a přimět je v lepším případě k odchodu, v horším případě k tomu, aby takříkajíc „změnili stranu“. Jak tohle přiškrcení výdajů v oblasti bezpečnosti souvisí s vládním programem, který slíbil mimo jiné posílení připravenosti vůči bezpečnostním hrozbám, není z návrhu rozpočtu zřejmé. Rozpočet žádné zdůvodnění výdajů ve vztahu k prioritám vládního prohlášení neobsahuje.

3. Chybí peníze nejen na zkvalitňování školství, ale už i na udržení stávajícího stavu. A to kvůli návrhům na snížení výdajů na pedagogy a nepedagogické pracovníky. Vláda se tím vykašlala na vlastní programové prohlášení, ve kterém slíbila zvýšit výdaje na školství tak, aby veřejné výdaje odpovídaly „odpovídaly v poměru k HDP alespoň úrovni průměru zemí OECD.“ Slíbila také větší podporu „těm nejslabším, stejně jako podpořit talenty“, což se při snižování výdajů na takzvaný PHmax, určující počet učitelů a asistentů ve třídách, nestane.

4. Chybí peníze na vědu a výzkum. Vysloveně sebemrskačsky působí v době doznívající vysoké inflace slova ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové, že považuje za vítězství zachování prostředků na vědu a výzkum ve stejné výši, jaká byla v roce 2023. Kvůli inflaci i ono zachování stávajícího stavu bude znamenat reálný pokles přibližně o deset procent. Přitom věda a výzkum měly být dle vládního prohlášení prioritou vlády, která právě v nich viděla „příležitost, jak posunout Českou republiku ještě výše mezi nejúspěšnější země“.

5. Chybí peníze na investice. Podle studie thinktanku IDEA je reálný nárůst investic oproti roku 2019 docílen jen díky čtyř a půlnásobnému zvýšení investic ministerstva obrany a mimorozpočtové půjčce Státního fondu dopravní infrastruktury od Evropské investiční banky. Naopak investice ministerstev školství, dopravy a zemědělství budou nižší než v roce 2019 dokonce i v nominálním vyjádření, což při zohlednění inflace znamená rekordní propad investiční aktivity těchto ministerstev o čtyřicet procent.

Situaci v investicích zachraňuje Evropská unie díky Modernizačnímu fondu a díky již rozvrženým investicím měst, obcí a krajů z operačních programů. Ekonomickou situaci České republiky tak v příštím roce bude zachraňovat řadou vládních politiků stále ještě nechtěná Evropská unie.

Úspory na uzdravení rozpočtu nestačí

Vláda těmito kroky přesto rozpočet nevyrovnává, plánuje deficit 2,2 procenta HDP. Nedá se přitom říct, že by vládní kroky řešily problém českých veřejných financí a v budoucnu mohlo být lépe. To si myslí i Národní rozpočtová rada, nezávislý kontrolní orgán dohlížející na přípravu rozpočtu, když píše: „V systému veřejných financí tak zůstává i nadále zabudována silná strukturální nerovnováha, která bude muset být řešena v období po celkové implementaci stávajícího balíčku, tedy po roce 2025.“

Jak je to možné? Takzvaná konsolidace neboli veškeré úspory jsou v rozpočtu utraceny na navýšení výdajů, především na zbrojní zakázky, na důchody a na úroky státního dluhu. Z pohledu ozdravení veřejných financí je tak vládní balíček společně s rozpočtem v podstatě zcela neúčinný. Nejde prostě financovat nové priority a nezajistit si příjmy, když prostor pro seškrtání velké části výdajů bez razantního osekání veřejných služeb tady po dvaceti letech snah o úspory už prostě není.

Pozornosti by nemělo ujít ani varování Národní rozpočtové rady, že se vláda uchyluje ke kreativnímu účetnictví a porušuje zákonem daná pravidla tvorby rozpočtu. Při přípravě rozpočtu totiž nestandardně navýšila výdaje mezi srpnovou a zářijovou verzí rozpočtu, což se však nedalo vysvětlit změněným makroekonomickým výhledem. Vedle toho vláda přesouvá část deficitu do mimorozpočtových fondů, čímž do značné míry snižuje transparentnost a řiditelnost státních financí. To všechno zní jako technikálie, ale celá tragédie kolapsu řeckých státních financí před patnácti lety začala právě takto.

Fiala nakládá s doporučeními odborníků stejně jako Babiš

Asi nejvíc na pováženou je, jak málo se ve vládním ozdravném balíku a v rozpočtu odráží doporučení odborníků, které si vláda sama vybrala. Fialova vláda nastupovala po chaosu Babišovy vlády během covidové pandemie, slíbila obrat — a ani ten bohužel nenastal.

Už na konci roku 2022 se odborníci z Národní ekonomické rady vlády (NERV) pokusili vypočítat dopady různých opatření na snížení deficitu českých veřejných financí, který vznikl neuváženým zrušením superhrubé mzdy v minulém volebním období společným hlasováním ANO a ODS.

Na výdajích odhadl NERV možnosti jejich snížení zhruba o pětapadesát miliard, a to při nezavedení takzvaného výchovného nebo při omezení počtu obcí tak, aby měly minimálně tisíc obyvatel, což jsou však kroky, které tato vláda nikdy neudělá.

Žádné zázračné stamiliardy odborný tým neobjevil, naopak. Velká část NERVu dlouhodobě mluví o malých investicích do budoucnosti, nízkých výdajích na školství a nedostatečném sociálním systému, kvůli kterému plýtváme talenty a hodně lidí odkláníme do šedé ekonomiky.

Vláda zároveň dostala včasné upozornění na nevhodně nastavené valorizace důchodového systému, které v součtu vedly ke skokovému nárůstu výdajů na důchody. Svou nečinností vláda vážně narušila stabilitu průběžného důchodového systému, kterou bude obtížné napravovat.

V oblasti příjmů NERV doporučil upravit spotřební daně, kde odhadl možnosti výběru v řádech desítek miliard, a daň z nemovitosti. Do konsolidačního balíčku a do rozpočtu se ale po nezapomenutelné debatě okolo zdanění tichého vína dostalo jen asi dvacet miliard. Co je nejpodstatnější, závěry NERVu potvrdily domněnku nejen mou, ale mnohých dalších, že návratem daní na úroveň roku 2019 deficit rozpočtu prostě nevyřešíme.

Problémem vlády je špatná politika

Nedá mi to nepřipomenout, že před volbami v roce 2021 jsme jako Zelení poctivě říkali, že bez návratu míry zdanění zaměstnanců a způsobu zdanění OSVČ na úroveň před zrušením superhrubé mzdy není možné dát státní finance do pořádku. Naopak vládní strany, ať jde o koalici SPOLU, nebo o koalici Pirátů a STANu, žádné reálné recepty nenabízely a ohledně řešení příjmů rozpočtu spíše jen mlžily.

Dokážu pochopit, že před volbami nechtěly slibovat zvyšování daní, byť to považuji za nezodpovědné. Že na svém trvají i teď, dva roky po volbách, po útoku Ruska na Ukrajinu, energetické inflaci a skokovém zvýšení cen je ale na pováženou.

Zároveň je jasné, že problém vlády není špatná komunikace. Problémem vlády je špatná politika. Bohužel, rozumné recepty nenabízí ani dnešní parlamentní opozice. Pro voliče, stejně jako pro média by to měl být důvod začít vnímat mimoparlamentní opozici vážněji než dosud.