Podstatu napětí mezi vládou na jedné straně a pedagogy a odbory na straně druhé lze vyjádřit následovně. Vláda argumentuje celkovými plánovanými výdaji na školství a prohlašuje, že nakonec nedošlo na katastrofální snižování rozpočtu jeho kapitoly, ba naopak rozpočet je malinko navýšen. Školy a odbory zase tvrdí, že o platy a peníze nejde v první řadě, protože podseknutí rozpočtové kapitoly ohrozí kvalitu vzdělávání dětí. A budou stávkovat.

Domnívám se, že současná situace ukazuje na rozpor mezi globálním pohledem — nejen vzdělávací — politiky „shora“ a konkrétní situací v jednotlivých školách. A hlavně hraje roli efekt vyvolaných a pak zklamaných očekávání, stejně jako pocit, že ti dole byli zase jednou „napáleni“.

Jako to platí i v jiných sférách, souhrnných čísel se nenajíš, řeklo by se. Proti letošku by ministerstvo mělo mít o 3,9 miliardy korun víc. Když se na počátku nadsadí snížení rozpočtu kapitoly o 33 miliard, pak přijde v prvním návrhu rozpočtu snížení jen o 11 miliard Kč, aby se pak mohlo argumentovat „navýšením“ při zamlčení míry inflace, nelze se zbavit dojmu, že jde o klasickou salámovou taktiku politiků.