Student gymnázia v Jihlavě Antonín Pipa byl nedávno zvolen předsedou České středoškolské unie (ČSU), tedy největší a nejviditelnější organizace hájící zájmy středoškolských studentů v České republice. Česká středoškolská unie původně vznikla jako sdružení studentských parlamentů středních škol po celé zemi.

Za svou více než desetiletou existenci vedla například úspěšnou kampaň za zrušení chystané povinné maturity z matematiky, loni se potom s iniciativou Studenti pro školství účastnila listopadové stávky pro škrtům ve školství, v platech pedagogických pracovníků či v počtu seminářů nebo dělených hodin jazyků.

Česká středoškolská unie se rovněž věnuje tématům, jako je duševní zdraví na školách či nerovnosti ve vzdělávání, či otázkám, které úzce vymezenou sféru školství překračují: třeba podpoře volebního práva od šestnácti let nebo kritice snížení slevy na jízdném ve veřejné dopravě pro studenty a seniory.

S novým předsedou České středoškolské unie Antonínem Pipou jsme hovořili o reakci na další hrozící škrty ve školství, chystané vládou Petra Fialy (ODS), zhoršujícím se duševním zdraví mladých lidí nebo o důležité úloze studentských parlamentů na školách.

Podle zákulisních informací prosazuje ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) na příští rok rozpočet ministerstva školství o šest miliard nižší než letos, ačkoliv se vláda v programovém prohlášení zavázala, že výdaje na školství bude zvyšovat. Co na takové zvěsti říkáte?

Jsme určitě proti snižování rozpočtu školství, protože to je už řadu let podfinancované. Ať už hovoříme o platech učitelů nebo inovacích ve výuce, školy peníze zkrátka potřebují. Investice do školství jsou investicí do budoucna a my potřebujeme šikovné mladé lidi, kteří budou ochotní v České republice zůstávat.

Kvůli hrozícím škrtům v platech nepedagogických pracovníků jste se s Českou středoškolskou unií zapojili do stávky již loni na podzim. Jste případně připraveni jít do protestů a stávek znovu?

Ano. Jako studenty nás případné škrty ve školství zasahují přímo a dennodenně: na jedné straně představují brzdu pro inovace školní výuky a posun škol do jednadvacátého století. Zkracování rozpočtu školství a nejistota financování je pro školy v závádění inovací demotivující. Škrtání takzvaného PH max, tedy škrtání maximálního počtu hodin, na které škola dostává finanční prostředky ze státního rozpočtu, které hrozilo loni na podzim a proti němuž jsme protestovali, znamená v praxi omezování specializovaných seminářů a dělených — a tím individualizovanějších — hodin výuky cizích jazyků. To jsou přitom věci, které středoškolákům mohou dát nejvíce.

Jak hodnotíte dosavadní výkony vlády Petra Fialy v oblasti školství a vzdělávací politiky?

Rétoricky je sice pro vládu školství prioritou, nicméně komunikace je nejednotná. Den co den se z médií dozvídáme nápady, s nimiž některá z vládních stran přijde, ačkoliv návrh vůbec nemusí mít podporu ani být prodiskutován napříč vládnoucí pětikoalicí.

Najdeme ale i pozitivní věci: vláda se snaží digitalizovat, jak jsme viděli v případě přijímacího řízení, které sice nebylo bez chyb, ale došlo k posunu v oblasti, kde řadu let existoval deficit.

Jak hodnotíte výkon vlády z hlediska péče o duševní zdraví žáků? Vláda sice představila některá opatření, například řešení dlouhodobého financování školních psychologů, dnes zajišťovaného z evropských peněz, ale toto opatření se týká primárně základních, nikoliv středních škol.

Ano, střední školy dnes nemají povinnost přítomnosti školního psychologa. Duševní zdraví mladých lidí se ale bohužel zhoršuje. V současných debatách o příčinách masové duševní nepohody přitom podle mě chybí hlas samotných mladých lidí, kteří by vysvětlili, jak se vlastně cítí a co by pro ně bylo nejpřínosnější.

Dalším problémem je, že i když se mnozí včetně nás v České středoškolské unii snažíme přispět k větší podpoře péče o duševní zdraví na školách, je-li na dané škole například konzervativnější ředitel, který tématu nepřisuzuje velký význam, je velmi těžké něco prosadit.

Co říkáte na již zmíněnou digitalizaci přijímacího řízení na střední školy? Splnilo aspoň částečně svou úlohu, nebo se bez vyšších kapacit škol se stejně dál neposuneme?

Digitalizace přijímacího řízení dosud komplikované a zastaralé přijímací procesy zjednodušila a současně poskytla spoustu dosud nedostupných dat o tom, jaký je mezi studenty zájem o ten který obor. Právě tato data budou do budoucna velmi důležitá. Ale samozřejmě bez navyšování kapacit středních škol se doopravdy dál nehneme. To se ukázalo třeba u nás v Kraji Vysočina, kde se kapacity škol s nástupem populačně silných ročníků navyšovaly.

Well-being studentů, rozvoj demokratické a otevřené společnosti, to jsou součásti návrhů nových rámcových vzdělávacích plánů, vůči nimž se ostře ohradila katolická církev a její lobbistické satelity. Ačkoliv jde o plány pro základní školy, co obecně na záměr zahrnout tyto oblasti do výuky říkáte?

Podpora demokratického a kritického myšlení by ve školách určitě měla být intenzivnější. Dříve byly školy místem, kde se primárně získávaly vědomosti, což v dnešní době už neplatí. Máme stálý přístup k internetu a škola už není jediným místem, kde získáváme informace. Chybí nám proto jak podpora kritického myšlení a občanské participace, tak důraz na získávání kompetencí.

Pozornost v této souvislosti vzbudil uprostřed léta krok starosty Vsetína Jiřího Čunka (KDU-ČSL), který rozhodl o plošném zákazu mobilních telefonů na základních školách zřizovaných městem. Souhlasíte s tím, mělo by se užívání mobilů na školách omezit?

Rozhodnutí vsetínského starosty považuji za krátkozraké. Samozřejmě, telefony ve školách jsou problémem, o kterém je třeba diskutovat, ale určitě si nemyslím, že zakazování je dobrým řešením. Naopak by bylo třeba učit se, jak s mobily pracovat, učit se je používat i se všemi souvislostmi a přesahy, jako je duševní zdraví nebo digitální gramotnost, problematika fake news a umělé inteligence. Obecně je třeba mobily zahrnovat do výuky, protože představa, že mimo školu a potom v dospělosti se dnešní žáci a studenti s telefony vůbec nesetkají, je nesmyslná.

V České středoškolské unii se dlouhodobě věnujete problému studentských samospráv. Proč je důležité mít na škole studentský parlament?

Školní parlament je skvělé východisko pro pozdější společenské angažmá, které navíc pomáhá zlepšovat prostředí škol. Já sám jsem začínal ve školním parlamentu, když jsem byl v tercii (třetí ročník osmiletého gymnázia, ekvivalent osmé třídy základní školy, pozn. red.), a od té doby jsem nabral spoustu nedocenitelných zkušeností a poznal kamarády, s nimiž mě pojil zájem zlepšovat prostředí naší školy.

Přítomnost samosprávy na škole totiž prostředí dramaticky mění: vede k tomu, že studenti se sami zajímají o dění na škole a o to, co by se dalo dělat jinak. Vzniká tím institucionalizovaný komunikační kanál směrem od studentů k vedení školy.

Není to však jen o studentské organizaci samé, pro opravdu funkční samosprávu je třeba, aby jí bylo otevřené vedení školy a aby bylo schopné a ochotné se studenty spolupracovat.

Studentská samospráva totiž může v lecčems pomoci i ředitelům: ať už jde o prezentaci školy navenek nebo organizaci akcí ve škole. A také pro studenty je potom prožitek ze vzdělávání jiný, když mají možnost se přímo angažovat a nejde jenom o to, aby si hodiny ve škole formálně odseděli.

Příznivější podmínky pro vytváření studentských samospráv byly dlouho spíše na gymnáziích ve větších městech. Mění se to nějak, sledujete, že by své žákovské parlamenty zakládali častěji třeba studenti středních průmyslovek?

Z mého pohledu se to v posledních dvou postcovidových letech zlepšuje. Vznikají rovněž krajské studentské samosprávy a parlamenty a také díky tomu se daří zaangažovat nejen studenty gymnázií, ale právě studenty odborných škol. Cílem je postupně vytvořit vhodné prostředí, aby na každé škole mohl vzniknout studentský parlament.

Dalším tématem, jímž se v České středoškolské unii zabýváme, jsou školní rady, což je vedle studentské samosprávy další platforma, skrze niž je možné školu měnit. Usilujeme o snížení věku pro vstup do školských rad, který je dnes nastaven na osmnáct let, takže se do nich mohou dostat jen rodiče studentů, případně někdo z maturitního ročníku.

Zastoupení studentů ve školské radě je obecně velmi malé. Přitom snížení věku například na šestnáct let by mohlo mít velmi důležitý efekt: školská rada má ze zákona pravomoci třeba při schvalování rozpočtu školy, tvorbě pravidel pro hodnocení žáků nebo naplňování školních vzdělávacích programů. Ve spolupráci se studentským parlamentem by tak měla daleko širší možnosti prosazovat koncepční záměry ve vzdělávací politice dané školy.

VOJTĚCH PETRŮ