Mikuláš Bek je ministrem školství a tělovýchovy a senátorem v jedné osobě. Tyto dvě funkce nelze zodpovědně vykonávat najednou, což je očividný důvod, proč se téměř neúčastní jednání horní komory Parlamentu České republiky: chyběl na 520 hlasováních z 679. Jako senátor tedy pracuje zhruba na 23 procent. To však ministru-senátorovi nebrání čerpat senátorské náhrady ve výši 1, 86 milionu Kč. Staré známé rčení neplatí, protože bez práce koláče jsou — a je jich hodně.

Tady však finanční podivnosti nekončí. Bekova mluvčí a ředitelka odboru vnějších vztahů a komunikace na MŠMT je současně Bekovou senátní asistentkou. Je jasné, že zodpovědně se takové práce nedají najednou stíhat, ale plat za oboje se vyplácí.

Kuriózní je také fakt, že Bek za svou senátorskou kancelář v Brně platí dvojnásobek toho, co jeho kolegové. Například senátoř Tomáš Töpfer zaplatil za pronájem své kanceláře minulý rok 142 000 Kč a Jiří Dušek 126 000 Kč. Bek zaplatil 300 216 Kč, čímž se blíží samotnému limitu.

V této souvislosti se nutně nabízí otázka, jak je to doopravdy se snahou vládních politiků šetřit veřejný rozpočet. Zjevně se řídí pravidlem, že z cizího krev neteče. Problém je, že to „cizí“ patří nám všem ostatním.

Ministerské neúspěchy

Když má Mikuláš Bek coby ministr zajistit svému resortu dostatek peněz, rozhodně už tak úspěšný není. Vládní strany prosadily zákon zajišťující učitelům průměrný plat ve výši 130 procent průměrné mzdy. Ačkoli tato částka vypadá působivě, skutečnost je odlišná.

Oněch 130 procent průměrné mzdy totiž odpovídá pouhým 70 procentům průměrného výdělku vysokoškoláků, kterými učitelé ze zákona musí být. A navíc učitelé ani těchto proklamovaných platů nedosahují. Nejhůře jsou na tom vzhledem ke struktuře nákladů a vysokým cenám za bydlení učitelé ve větších městech.

Platové podmínky na vysokých školách jsou však mnohem horší. Zažil jsem situaci, kdy se mě ptal vysokoškolský učitel ekonomie, zda by pro něj nebylo místo na střední škole, kde učím, protože by si vydělal víc peněz než na vysoké škole.

Bekovi se stále nepodařilo prosadit pohled na ministerstvo školství jako na ministerstvo investic do lidského kapitálu. Šetření na školství se nevyplatí. Každá koruna investovaná do zlepšení výuky se totiž společnosti vrátí v budoucích vyšších příjmech a růstu životní úrovně.

Tunel bez světla na konci

Zásadní téma, které se pravidelně vrací do politické diskuse o vysokém školství, představuje školné. Mikuláš Bek je dlouhodobě pro zavedení školného. Ještě jako rektor Masarykovy univerzity byl v podstatě jediným rektorem v zemi, který za Nečasovy vlády podporoval návrhy ODS na zavedení školného.

Letos v červnu vytáhl ministr školné znovu jako údajné řešení problému velkého počtu studentů, kteří nedokončí studium. To vše v situaci, kdy je v evropském srovnání počet vysokoškoláků v ČR podprůměrný a finanční podpora studentů je vůbec jedna z nejnižších. Navíc současné školství nepřispívá rovným příležitostem, protože na gymnáziích a vysokých školách mají daleko větší úspěšnost děti vysokoškoláků než nevysokoškoláků.

Školné by situaci studentů ještě zhoršilo. Chudší uchazeče by ještě více odradilo od studia, a i kdyby se zavedl model odložené platby, mladí lidé by si odnesli do života zátěž zadlužení. Toto zadlužení by zvyšovalo například úroky hypoték bývalých studentů a přinášelo jim tedy další náklady.

Pokud Mikuláš Bek tvrdí, že je třeba se poohlédnout po soukromých zdrojích financování školného, nelze než konstatovat, že ministr byl postihnut ideologickou slepotou.

V zemi, kde ve srovnání se Západem největší firmy a bohatí platí jedny z nejnižších daní, je zdrojů pro školství skutečně dost. Čeho však máme žalostně málo, je politická vůle žádat spravedlivé zdanění. Za to platíme podfinancovaným školstvím, zdravotnictvím a investicemi.

Situace je kritická zejména u nepedagogických pracovníků. Zaměstnanci školních jídelen jsou průměrně starší a kvůli platu hraničícím s minimální mzdou nelze čekat, že se do této práce pohrnou mladší lidé. Reálně tak hrozí, pokud nebudou urychleně provedeny zásadní změny, budeme dětem záhy kromě svačin balit do školy i obědy.

Školství je mezi prioritami českých vlád dlouhodobě popelkou. Pozitivní změny ve školství jsou vždy jen výsledkem tlaku veřejnosti a školských odborů, které zorganizovaly 27. listopadu 2023 celostátní stávku. Vzhledem k vývoji volebních preferencí se nezdá, že by nás v budoucnosti čekala vláda, která by ze školství udělala jedno z hlavních témat svého působení. O to větší zodpovědnost bude na každém učiteli, občanovi a odboráři, aby se podílel na vytváření tlaků, které vláda nebude moci ignorovat, a přimějí ji tak ke kýženým změnám. Změna ve školství k lepšímu je možná, nutná je pouze politická vůle a odvaha.