Fialova vláda se hlásí k podpoře vzdělávání. Jsou to ale jen prázdná slova
Petr PavlíkShromáždění nazvané Betlémská kaple II. mělo upozornit na zoufalý stav financování českého školství a neplnění vládních slibů. Kvůli neobratné organizaci však vyznělo do prázdna a stalo se hlavně lacinou sebepropagací ministra Beka.
Setkání představitelů českého školství, které se konalo 12. září v Betlémské kapli, se snažilo navázat na první setkání stejných aktérů v Betlémské kapli v roce 2017, jehož výsledkem byl závazek ČSSD razantně zvýšit platy všech pracovníků v regionálním školství během příštích čtyř let.
Ministryně školství Kateřina Valachová prosadila první zásadní navýšení rozpočtu svého rezortu a k plánu ČSSD se v následném volebním boji přihlásily všechny strany napříč politickým spektrem. Ministr Robert Plaga pak v podstatě neměl jinou možnost než ve zvyšování platů pedagogů i nepedagogů pokračovat. Ačkoliv zdaleka neplnil původní plán, nelze popřít, že vzdělávání bylo pro Babišovu vládu stejnou prioritou jako pro tu Sobotkovu. Zároveň však ministr Plaga „zapomněl“ zvyšovat prostředky na vysoké školství a výrazně tak prohloubil podfinancování tohoto segmentu školství.
Nástup Fialovy vlády provázely sliby a deklarace o klíčové roli vzdělávání pro ekonomický růst, které však jsou zcela v rozporu s jejími skutečnými kroky. Z těch je patrná snaha na školství co nejvíce ušetřit. K tomu se přidává neschopnost jakkoliv pohnout s potřebnými systémovými změnami, jako je revize kurikula, redukce středoškolských oborů, rozšiřování kapacit gymnázií a podobně. Za necelé dva roky se navíc ve vedení rezortu vystřídali již tři ministři.
Po dvou letech marného čekání došla trpělivost školským asociacím, vysokoškolským reprezentacím i školským odborům. Svolali proto akci Betlémská kaple II., kterou však pojali dost nešťastně. Na pódium se posadilo osm zástupců školských reprezentací a sociálních partnerů, kteří postupně popsali tristní stav současného financování vzdělávání, zdůraznili jeho zásadní význam pro budoucí prosperitu České republiky a připomněli neplnění vládních slibů.
Jako by dlouhé kolečko řečníků nebylo dost únavné, poslední slovo organizátoři přenechali ministryni pro vědu Heleně Langšádlové a ministru školství Mikuláši Bekovi. Nepochopitelně však nepřipustili žádnou následnou diskusi. Zvláště ministr Bek této neobratnosti maximálně využil a přerámoval celé setkání ve svůj prospěch.