Demokracie závisí na vzdělanosti
Jiří PeheZ dat vyplývá, že stabilita demokracie závisí na míře vzdělanosti. Země s nejvyšším podílem vysokoškoláků jsou nejodolnější vůči populismu i dezinformacím. Vzdělávací politika Fialovy vlády tak ohrožuje podmínky, z nichž sama vychází.
Téměř v jakékoliv veřejné diskuzi o nástupu populismu a extrémismu v posledních letech nakonec padne otázka, co se dá proti tomuto trendu dělat. A odpověď je téměř vždy stejná: nejúčinnější obranou proti dezinformacím, konspiračním teoriím a víře v jednoduchá řešení složitých problémů, která nabízejí populisté, je vzdělání.
To může mít různé podoby: od pěstování vyšší míry mediální gramotnosti už na základních školách, přes lepší výuku historie a základů společenských věd na středních školách, až po lepší dostupnost vysokoškolského vzdělání. Ačkoliv je však důležitost vzdělání v odolnosti proti populismu a extrémismu všeobecně uznávána, řada zemí v tomto směru příliš nedělá.
Tak i u nás. Programová prohlášení různých vlád sice skoro vždy mluví vzletným jazykem o investicích do vzdělání a vědy, přičemž se zdůrazňuje důležitost vzdělání pro budoucnost a ekonomický rozvoj, v přetahované o financování různých rezortů se ale nakonec často šetří právě na financování školství.
Svědky této přetahované jsme byli nedávno, když ve snaze šetřit přišlo ministerstvo financí původně s návrhem osekat rozpočet pro školství o desítky miliard korun. Ministru školství se nakonec rozpočet pro školství podařilo vrátit alespoň na loňskou úroveň, podíváme-li se ale na strukturu rozpočtu, vidíme, že „zachráněné“ peníze půjdou především na platy učitelů na základních a středních školách. Financování vysokých škol tak bude dál stagnovat.
Podíl vysokoškoláků v populaci a demokracie
Nejrůznější data přitom zcela jasně ukazují, že existuje silná závislost nejen mezi podílem vysokoškolsky vzdělaných lidí v celkové populaci a ekonomickým výkonem státu, ale také, o čemž se mluví méně, mezi podílem vysokoškolsky vzdělaných lidí v celkové populaci a stabilitou politického systému.
Buďme konkrétní. Podle dat globálně operující společnosti Statista Platform za rok 2022 mají nejvyšší podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí v EU Lucemburk a Irsko (46 procent), jež následuje Kypr, Litva, Švédsko, Norsko, Velká Británie a Belgie. Všechny tyto země se mohou pyšnit více než čtyřicetiprocentním podílem vysokoškolsky vzdělaných lidí v populaci.
V rozmezí 30 procent až 40 procent se nachází Švýcarsko, Nizozemsko, Francie, Španělsko, Estonsko, Island, Finsko, Slovinsko, Dánsko. Litva, Rakousko a Řecko. Podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí pod hranicí 30 procent mají všechny ostatní země EU.
Je to skutečně podivuhodná shoda okolností: v dnešním Právu vyšel článek Apoleony Rychlíkové, který jako kdyby byl svého druhu reakcí na téze Jiřího Pehe.
Její úvaha nese název "Je čas skončit se zachraňováním demokracie". Tento dozajista neobvyklý a provokativní postoj Rychlíková staví na jednu základní tézi: všechny tyto snahy o "záchranu demokracie" sugerují, jako by právě hodnoty západní (kapitalistické) civilizace byly non plus ultra, a že výhradně na nich by se všechno ostatní mělo poměřovat, zda je to dobré a správné (a tedy stojí za "zachraňování").
Sám přesně z tohoto důvodu činím výhrady proti této samozřejmé, nijak nereflektované adoraci tohoto způsobu demokracie už celá léta; vystoupení A. Rychlíkové tedy mohu pouze pozdravit. Nicméně jednu určitou výhradu musím proti jejím argumentům vyslovit: jak je to v táboře (radikální) levice zcela obvyklé, ona svou kritiku tohoto způsobu demokracie staví (a váže) jenom a pouze na sociální aspekt. V tom smyslu, že ti kteří jsou ve společnosti tohoto typu sociálně znevýhodněni, respektive zcela na dně, pak zákonitě nemohou mít nijak silnou vazbu na tu demokracii, která tuto sociální nerovnost (a nespravedlnost) umožňuje a toleruje.
To je sice sám o sobě oprávněný argument; ale principiální omezenost demokracie liberálního typu jde ještě mnohem hlouběji, zahrnuje mnoho více stránek existence člověka i celé společnosti; ale celý tento širší horizont daného problému i u A. Rychlíkové zůstává nepovšimnut.