Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje, aby za určitých podmínek mohly pracovat děti již od čtrnácti let a dále též děti bez ukončené povinné školní docházky.

Okamžitě vyvstává otázka, zda a z jakých důvodů je rozvolnění zákazu dětské práce v České republice žádoucí. Nejlepší východisko pro nalezení odpovědi nabízí studium stávající právní úpravy, navrhované právní úpravy, jež je součástí takzvané flexibilní novely zákoníku práce, stejně jako materiálů, které Ministerstvo práce a sociálních věcí k novele zpracovalo, a to zejména důvodové zprávy, závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace a vypořádání připomínek.

Dětská práce je problém

Podle stávajícího znění ustanovení občanského zákoníku platí pro nezletilé mladší patnácti let a pro nezletilé, kteří neukončili povinnou školní docházku, zákaz výkonu takzvané závislé práce.

Závislou prací se rozumí zjednodušeně práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, typicky na základě pracovní smlouvy, dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti. Zaměstnavatel v tomto vztahu uskutečňuje nad zaměstnancem svou takzvanou dispoziční pravomoc, která zaměstnavateli náleží jako vlastníku výrobních prostředků, kdy takto podle své vůle v mezích stanovených právním řádem nakládá s pracovní silou zaměstnance, a zaměstnanec je povinen se vůli zaměstnavatele podřídit.

Zaměstnanec přitom prodává zaměstnavateli svou pracovní sílu v rozsahu pracovní doby za mzdu, plat či odměnu, zatímco zaměstnavatel si kupuje nejen dispoziční pravomoc nad pracovní silou zaměstnance, nýbrž přivlastňuje si též veškerý produkt zaměstnancovy práce, včetně takzvané nadhodnoty.

V současnosti nezletilí mladší patnácti let závislou práci nesmí vykonávat vůbec a nezletilí od patnácti do osmnácti let smí závislou práci vykonávat jen tehdy, pokud ukončili povinnou školní docházku. Výjimkou z tohoto zákazu jsou pouze některé umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti, které lze vykonávat za zvláštních podmínek, zejména s povolením krajské pobočky Úřadu práce, které se vydává na základě žádosti zákonného zástupce nezletilého.

Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky „je žádoucí“, aby byl zákaz dětské práce rozvolněn a aby pracovalo více dětí, respektive aby pracovaly jednak děti mladší, jednak i děti s neukončenou povinnou školní docházkou.

Podle návrhu novely budou moci závislou práci vykonávat též nezletilí, kteří dovršili čtrnáct let, a nezletilí starší patnácti let, kteří neukončili povinnou školní docházku. Těmto nezletilým má být umožněno konat v období letních prázdnin lehké práce, pokud nebudou škodit jejich zdraví, vzdělávání a morálnímu rozvoji.

Dle ministerstva jsou těmito pracemi „takové práce, při nichž podle současného poznání není znám pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví. Mezi tyto lehké práce lze zařadit např. práci táborových vedoucí a animátorů, práci pomocných sil v pohostinství (výpomoc v kuchyni), obsluha v pohostinství (např. v občerstvení, avšak nikoliv tam kde dochází k prodeji alkoholických nápojů), práce ručního mytí vozidel, pomocné práce v administrativě (např. vyřizování korespondencí, plánování schůzek), práce v doručovatelství (doručování listovních a lehkých balíčků), obsluha kina a prodej vstupenek, správa sociálních médií a webů, překladatelství, soukromé doučování, uklízecí a pomocné práce v domácnostech, provádění průzkumů, grafika a výtvarnictví v multimédiích aj.“

Délka týdenní pracovní doby nebude smět u těchto nezletilých překročit pětatřicet hodin týdně a délka směny nebude v jednotlivých dnech moci překročit sedm hodin. Zároveň jim bude muset být zajištěn nepřetržitý denní odpočinek v trvání alespoň čtrnáct hodin během čtyřiadvaceti hodin po sobě jdoucích. K uzavření pracovní smlouvy, dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti má dále být nezbytný předchozí písemný souhlas zákonného zástupce.

Pozitivní dopad na podnikatelské prostředí

Rozvolnění zákazu dětské práce není jedinou změnou, kterou má novela zákoníku práce zavést. Zkrátit se má též výpovědní doba, prodloužit maximální délka zkušební doby a dále „flexibilizovat" pracovněprávní vztahy — čti snížit zákonná ochrana zaměstnanců.

Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že je „stávající právní úprava příliš rigidní“ a že „přehnaná ochrana zaměstnanců může působit kontraproduktivně a nedostatečná flexibilita pracovněprávních vztahů, ať už jde o jejich uzavírání, realizaci či rozvazování, může vést k přílišnému omezení zaměstnavatelů při uskutečňování jejich činnosti, působit deformace na trhu práce a v konečném důsledku i nepřímo poškozovat samotné zaměstnance“.

Vskutku, přehnaná zákonná ochrana jako například minimální mzda, maximální délka pracovní doby, ochrana při skončení pracovního poměru, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, stejně jako nakonec i zákaz dětské práce, toť pravá a historicky prokázaná příčina poškozování zaměstnanců!

Rozvolnění zákazu dětské práce bude mít dle ministerstva „pozitivní dopad na podnikatelské prostředí“, neboť za využití dětské práce v období letních prázdnin „zaměstnavatelé budou moci částečně pokrývat ‚výpadek‘ pracovní síly v tomto období, kdy zaměstnanci hromadně čerpají dovolenou“.

To ovšem nikterak neodůvodňuje nezbytnost dětské práce. Ministerstvo žádným způsobem nedokládá, že by se zaměstnavatelé v praxi potýkali s takovým nedostatkem pracovních sil, který by bylo objektivně nezbytné kompenzovat dětskou prací. Zaměstnavatelům potom nic nebrání v tom, aby případný výpadek, mělo-li by k němu dojít, pokrývali dospělými pracovními silami, přičemž z ničeho nevyplývá, že by takové pracovní sily na trhu práce scházely. Jen by bylo nutné přijít s tou správnou (mzdovou) nabídkou — řečeno s Hamletem: „ah, tady vázne to“.

Zaměstnavatelé chtějí přeci co nejlevnější pracovní sílu. A práce dětí bude levná, ještě levnější než práce žen. Dle ministerstva se přitom takzvaný gender pay gap, tedy rozdíl v odměňování mezi muži a ženami v České republice, dlouhodobě pohybuje okolo dvaceti procent. Nutným důsledkem této nerovné konkurence dětské práce bývá pak stlačování mezd dospělých.

Lze dodat, že i kdyby zde snad doopravdy nebylo vůbec žádné další dospělé pracovní síly, pak ani za takové situace neexistuje ospravedlnění, aby nad veřejným zájmem na ochraně dětí převážit soukromé ekonomické zájmy zaměstnavatelů. Naopak, v souladu s článkem 3 odstavce 1 Úmluvy o právech dítěte by předním hlediskem vždy měl být zájem dítěte.

A nezákonnost se v zákon vtělila

Vláda České republiky namísto boje proti chudobě vede třídní boj proti pracující třídě. Podstatná část loňského takzvaného konsolidačního balíčku spočívala v útoku na příjmy pracujících, ačkoliv politika koalice SPOLU měla podle jejího volebního programu „stavět na principu nízkého zdanění práce“. Nadto za stavu, kdy jedno procento nejbohatších v České republice vlastní asi 36 procent celkového majetku — 0,001 procenta nejbohatších pak šestnáct procent celkového majetku — a kdy jen v roce 2022 se „jmění stovky nejbohatších Čechů meziročně zvýšilo o 463 miliard korun“.

Vedle flexibilní novely zákoníku práce je zde ještě další návrh ministerstva, podle kterého by měla být od roku 2025 zrušena takzvaná zaručená mzda v soukromé sféře, jelikož ji ministr Marian Jurečka považuje za příliš „složitou“. A takto je možné pokračovat.

Ministerstvo práce a sociálních věcí argumentuje, že rozvolněním zákazu práce nezletilých by došlo „k vyřešení faktické situace, kdy již za současné právní úpravy dochází k protiprávnímu výkonu závislé práce těchto nezletilých“. Řečeno s Dantem — a nezákonnost se  „v zákon vtělila“.

Jurečkovo ministerstvo zjednává nápravu nelegálního stavu jeho legalizací. Vláda s heslem rozpočtové odpovědnosti na rtech předsedá hromadnému rozkladu rodinných rozpočtů, které podle ní mají být napříště udržovány z dětské práce.

V zajetí mýtu, že na volném trhu, který je oproštěn od nepatřičné státní regulace, se každý může a má rozhodovat na základě své zcela nepodmíněné svobodné vůle, Jurečkovo ministerstvo uvádí, že přílišným omezením dětské práce by byla „omezena svobodná vůle nezletilých“.

Kdo zajistí, že dětmi vykonávaná práce nebude škodit jejich zdraví, vzdělávání a morálnímu rozvoji, jak požaduje navrhovaná novela? Protektory dětí a garanty jejich morálního rozvoje jsou fakticky ustanovováni zaměstnavatelé.

Kdo nebude chtít zaměstnat uvedené mladistvé zaměstnance, nemusí

Dokonce i zaměstnavatelé se pozastavují nad volnotržním fušováním Jurečkova ministerstva do dětské práce. Příkladem budiž následující připomínka k návrhu zákona: „Zásadně však nesouhlasíme s navrženým komplexem umožňujícím výkon dětské práce. Tento záměr jako celek považujeme za odporující dosavadní ochraně dětí, podpoře jejich zdárného vývoje, výchovy a vzdělávání, včetně omezení kolize s povinnou školní docházkou.“ Ministerstvo práce zasílá zpět lakonickou odpověď: „Kdo nebude chtít zaměstnat uvedené mladistvé zaměstnance, nemusí.“

Návrh je zabalen do plytké ideologie, která tvrdí, že „je žádoucí, aby bylo v omezené míře umožněno dětem a mladistvým pracovat, a tím si i přivydělat, smysluplně vyplnit volný čas a učit se tak finanční gramotnosti a jiným potřebným návykům, které souvisejí s pracovním procesem a sociálním začleňováním“.

Jinými slovy, je žádoucí, abychom pracovali všichni a abychom všichni pracovali intenzivněji a déle. Aby každý moment byl vyplněn prací pro kapitál. Vždyť momenty jsou atomy zisku! Čas, který není vyplněn prací pro kapitál či přípravou k této práci, nelze mít za smysluplně vyplněný čas. Je třeba naučit se finanční gramotnosti, tedy životu v nedostatku uprostřed společnosti kypící přebytkem.

Dle Ministerstva práce a sociálních věcí přináší návrh dětem „učení se hodnoty peněz, lidské práce a hodnoty věcí“. Učit se! — že peníze a zejména množství peněz určují jejich důstojnost a společenskou platnost. Učit se! — že jejich práce, správněji jejich pracovní síla, a tedy jejich samotný život, je jen dalším zbožím, které lze prodat či koupit. Učit se! — že věci mít je důležitější nežli být, být dítětem.

Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že zachování stávající právní úpravy „nemá žádných zjevných přínosů, snad s výjimkou více času pro případné studium během letních prázdnin“. Není volný čas tímto zjevným přínosem? Neuznává Česká republika dle článku 31 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte „právo dítěte na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti“?

Neslibovala ostatně koalice SPOLU i „více času pro výchovu dětí“? Zkrácení pracovní doby je totiž základním požadavkem pracující třídy, mj. aby se rodiče mohli skutečně věnovat výchově svých dětí — a aby děti nemusel vychovávat zaměstnavatel!

Ministerstvo kapitálu a asociálních věcí

Faktem nicméně zůstává, že podle již zmíněné Úmluvy č. 138 jsou členské státy povinny zajistit postupné zvyšování (!) nejnižšího věku pro vstup do zaměstnání či výkon práce, s cílem dosáhnout úplného odstranění (!) dětské práce. Dítětem se přitom rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let.

A kde jsou odbory? Místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Jiří Vaňásek uvedl, že odbory se zaměří na to, zda je navrhované rozvolnění zákazu dětské práce v souladu s mezinárodními smlouvami. Ačkoliv ČMKOS ve svém stanovisku flexibilní novelu zákoníku práce odmítá jako celek, proti dětské práci jako takové žádné připomínky nemá.

Mlha se postupně rozestupuje a lze již rozeznat určité obrysy základny i nadstavby navrhované právní úpravy. Ve společnosti se vede třídní boj o práci dětí. Státní moc se tohoto boje účastní, a to v poslední instanci vždy na straně kapitalistické třídy. Státní moc se zde vůbec projevuje jako výbor, který chce spravovat veškeré společné záležitosti a zájmy celé kapitalistické třídy, a to i proti vůli této třídy či jejích částí. Nyní opadla klamná fasáda a před námi se vypíná Ministerstvo kapitálu a asociálních věcí.