V minulém týdnu vláda projednala strategický materiál s přehledem takzvaných prorůstových opatření, která mají dle předsedy vlády Petra Fialy (ODS) „zrychlit ekonomický růst tak, aby se dařilo našim firmám a aby rostly příjmy lidí“. Zde se snad patří poukázat hned na pořadí, které s ohledem na souvislosti nemůže být nahodilé, tj. nejprve firmy, až potom lidé.

Při přípravě materiálu vyšel kabinet z doporučení Národní ekonomické rady vlády (NERV), která sestavila seznam celkem sedmatřiceti návrhů systémových opatření napříč pěti oblastmi. Tato opatření mají dle NERV přispět k vyššímu dlouhodobě udržitelnému ekonomickému růstu české ekonomiky, z něhož budou mít prospěch všechny společenské skupiny.

Ponechme nyní stranou, že představa dlouhodobě udržitelného růstu je v našem z podstaty konečném světě nesmyslná. Ostatně kapitalismus na omezené možnosti přírody stejně jako na jistou neredukovatelnost lidské podstaty naráží už nyní.

Vláda si na základě doporučení NERV ve svém materiálu stanovila čtyři prioritní oblasti, a to oblast investic (s cílem urychlení investic na dopravní infrastrukturu prostřednictvím problematických projektů Public Private Partnership), oblast bydlení (s cílem urychlení výstavby, mj. v souladu s heslem NERV „méně regulace, více odpovědnosti lidem“), oblast vzdělávání (s cílem provedení dílčích reforem v regionálním školství), a nakonec oblast trhu práce. A právě problematice práce se bude věnovat tento text.

Potřeby moderního kapitalismu

Pro oblast práce si vláda z návrhů NERV vybrala dvě prioritní opatření. Jde jednak o modernizaci zákoníku práce a jednak o vytvoření takového dávkového a sociálního systému, který bude „motivující k práci a využití lidského kapitálu“.

Pokud jde o modernizaci zákoníku práce, zásadní změny má přinést jeho takzvaná flexibilní novela, která má především zkrátit výpovědní dobu, prodloužit zkušební dobu a obecně flexibilizovat pracovněprávní vztahy.

NERV totiž s podivením zjistil, že zákoník práce, jehož hlavní zásadou je zvláštní zákonná ochrana zaměstnance coby slabší smluvní strany, „řeší spíše ochranu zaměstnance a už ne tolik práva zaměstnavatele“. Zákoník práce a všechny související právní předpisy ochraňující zaměstnance patří dle NERV i vlády mezi „klíčové hrozby a překážky, které brzdí a limitují růst české ekonomiky“ a které brání „využít všech příležitostí a potenciálu, který ČR má“.