Ve středu 9. dubna 2025 Senát schválil takzvanou flexinovelu zákoníku práce. Součástí flexinovely je mimo jiné návrh, aby výkon závislé práce v pracovněprávním vztahu byl nově umožněn i dětem s neukončenou povinnou školní docházkou, a to již od čtrnácti let. Tyto děti mají v období hlavních prázdnin konat lehké práce vymezené právními předpisy. Flexinovelu nyní od jejího vyhlášení ve Sbírce zákonů a následné účinnosti dělí pouze podpis prezidenta republiky.

Na schůzi Senátu svou flexinovelu obhajoval ministr Marian Jurečka. Ten neopomněl zdůraznit, že „novela je opravdu poměrně slušně vyvážená“, když na své si údajně přijdou jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci. Ve skutečnosti však byla flexinovela od samého počátku zpracovávána pro zaměstnavatele, na základě jejich objednávky a v jejich prospěch, zatímco zaměstnanci z ní téměř nic nemají a nikdy ani mít neměli.

To potvrdil i ředitel odboru pracovněprávní legislativy Ministerstva práce a sociálních věcí Vladimír Horna, podle něhož zaměstnavatelé „právní prostředí začínají hodnotit jako pro ně nesnesitelné a příliš svazující“, pročež padlo rozhodnutí jim „zpracovat novelu zákoníku práce takříkajíc pro radost“.

Nelze si nepovšimnout, že návrh na rozvolnění zákazu dětské práce nesouvisí s deklarovaným hlavním cílem flexinovely, kterým je „zvýšit flexibilitu pracovněprávních vztahů“. Návrh se pak neobjevuje na základě požadavků praxe či z doporučení odborníků, nýbrž jim navzdory.

„Proč to vůbec zavádíme a kde ten nápad vznikl? Nebudu samozřejmě zakrývat, že [...] toto je podnět, který pochází z kabinetu našeho pana ministra. To určitě stojí za to zmínit,“ vysvětloval ředitel Horna, téměř jako by se snažil od Jurečkova nápadu na znovuzavádění dětské práce distancovat.

A není se čemu divit. Podle Horny měl dokonce ministr Jurečka původně ambici, „aby se děti podílely na zemědělských pracích“. Ačkoliv tato ambice je v jistém smyslu v souladu se světovými trendy, neboť podle Mezinárodní organizace práce se asi 70 procent veškeré dětské práce vyskytuje právě v zemědělství, mnozí ihned vyslovili pochybnosti, zda je vážně žádoucí — a s ohledem na mezinárodní právo legislativně průchozí — děti k těmto pracím připouštět. Zemědělství je totiž tradičně jedním z nejnebezpečnějších a nejrizikovějších pracovních odvětví. I proto se pracovní úrazovost v zemědělství pohybuje vysoko nad celorepublikovým průměrem.

Zpracovatelé flexinovely tak byli postaveni před nesnadný úkol, kterým bylo vyhovět umanutému ministrovi, tedy najít jakéž takéž důvody pro rozvolnění zákazu práce dětí, stejně jako způsoby jeho provedení, aby zaměstnávání dětí zároveň „bylo nějakým způsobem humánní“.