Dle Národní ekonomické rady vlády (NERV) je nezbytné přijímat taková opatření, která povedou „k většímu zisku zaměstnavatele, a tudíž k rostoucí ekonomice země“. Pro tyto účely je prý nezbytné ozdravit nemocný trh práce, který trpí rigiditou a příliš nízkou mírou nezaměstnanosti. Trh práce je prý nutné „flexibilizovat“, což má být zajištěno mimo jiného i snazším propouštěním zaměstnanců.

„Flexibilizace“ trhu práce zde tedy znamená především jeho deregulaci čili zeslabení společenské kontroly a její nahrazení vůlí — či spíše libovůlí — zaměstnavatelů. Má se jednat o snížení pracovněprávní ochrany zaměstnanců v zákoníku práce, což NERV eufemisticky označuje za jeho „modernizaci“. Kromě jiného pak NERV navrhuje „[m]ožnost propuštění zaměstnance bez udání důvodu, v rozumné lhůtě s odstupným závislým například na výši odpracovaných let apod.“

V návrhu flexibilní novely zákoníku práce, kterou připravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), se výpověď bez udání důvodu objevit nemá, alespoň dle dosavadních vyjádření ministra Mariana Jurečky.

Toto ovšem vnáší jistý konflikt do vládní koalice. ODS totiž na výpovědi bez udání důvodu trvá a je připravena ji následně prosazovat i prostřednictvím pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně. NERV uvádí, že „[p]roblémoví zaměstnanci nebo zaměstnanci bez výkonu, pokud hrubě neporuší pracovní kázeň, jsou v České republice nepropustitelní“.

Pohádka o nevypověditelných zaměstnancích ve světle reality

Také poslanec za ODS a ekonom Jan Skopeček ve shodě s NERV uvádí, že zaměstnavatel „nemá téměř šanci dát výpověď“, a to prý mimo jiné proto, že si nevystačí s taxativním výčtem zákonných výpovědních důvodů v zákoníku práce. Skopeček se nicméně snaží přesvědčovat, že „ta výpověď bez udání důvodu není samozřejmě tak, jak zní, když se to vysloví“ — „[z]aměstnavatel totiž důvod má“. Tento důvod, který nemožno podřadit pod zákonné výpovědní důvody, si ovšem Skopeček raději — takticky — nechává pro sebe.

Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR si v připomínkách k návrhu flexibilní novely zákoníku práce posteskla, že v návrhu výpověď bez udání důvodu postrádá, a i ona uvedla, že „tento institut by měl sloužit k rozvázání pracovního poměru v případě, kdy je pro zaměstnavatele obtížné rozvázat jej ze zákonných důvodů“. Je proto potřeba dát prostor důvodům nezákonným.

Za nynějšího stavu může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď — samozřejmě — jen ze zákonných výpovědních důvodů, které jsou taxativně vypočteny v zákoníku práce.

Jsou jimi zjednodušeně řečeno pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu práce, porušování povinností ze strany zaměstnance, nesplňování předpokladů či požadavků pro řádný výkon práce, včetně požadavků na pracovní výsledky. Dále pak takzvané organizační důvody zaměstnavatele, mezi které se řadí zrušení nebo přemístění zaměstnavatele, a nakonec nadbytečnost zaměstnance na základě zaměstnavatelova rozhodnutí.

Výpovědní důvod spočívající v nadbytečnosti zaměstnance dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu pak zaměstnavateli „umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4568/2017).