Oto Novotný deklaruje, že levice by se měla daleko spíše věnovat tématům socioekonomickým nežli kulturním - aby pak sám naprostou většinu svých úvah věnoval právě oněm tématům kulturním. Ovšem, bylo by možno říci - neměl na vybranou, určitá témata jsou v činnosti současné levice frekventována, a komentátor k nim tedy musí zaujmout takový či onaký postoj. Jenže - celá záležitost má ve skutečnosti ještě hlubší kořeny.

To co zde autor úvahy opomíjí je holý fakt, že současná levice (to jest: její nemalá část) se ke kulturním tématům přesunula právě proto, že světová levice dramaticky ztratila svou dřívější kompetenci v otázkách socioekonomických. Především mladší, radikálnější část levice je nevyhnutelně frustrována z toho, že v socioekonomické oblasti levice ztratila prakticky jakoukoli invenci, jakoukoli iniciativu, a vzmůže se sotva na něco více nežli na věčné nářky nad "neoliberalismem". Aniž by si dokázala uvědomit alespoň tu základní skutečnost, že tento tzv. "neoliberalismus" je jedním z nosných sloupů volné tržní ekonomiky (jinak řečeno: kapitalismu), a žádat zachování tržní ekonomiky bez tohoto "neoliberalismu" je asi totéž jako chtít automobil bez motoru, a ještě se těšit jak takto odlehčený povoz krásně pojede.

Klasická levice tedy ztratila svou dřívější aktivitu, iniciativu v oblasti socioekonomické; a je bylo tedy pouze zákonitým důsledkem že radikální části levice se přesunuly na sociokulturní frontu, kde ještě mohou zakoušet uspokojivý pocit z "třídního boje", nebo alespoň z jeho náhražky.

Ovšem - ani tato radikální "kulturní levice" si nedokáže uvědomit že svým fixováním se na ta či ona skupinová práva zcela ztratila původní, univerzální emancipační impuls klasické levice - ale navíc, že tím fakticky přejala rétoriku a životní postoje svého ideového protivníka, totiž (liberální) buržoazie!

Připomeňme si zde něco, co kdysi bylo samozřejmou součástí ideového arzenálu světové levice, ale co dnes už upadlo víceméně do naprostého zapomnění. Bylo už řečeno, že byly doby, kdy si světová levice činila nárok na univerzální, všestrannou emancipaci ne pouze pracujících tříd, a ne pouze tak či onak znevýhodněných vrstev či skupin, nýbrž člověka samotného. Světová revoluce měla přinést ne pouze osvobození od ekonomického útlaku, nýbrž měla otevřít stavidla pro všestranné uplatnění všech lidských humánních a kreativních potenciálů. A ještě v polovině minulého století bylo přítomno přesvědčení, že strana práce svým bojem proti kapitálu vytváří podmínky pro všeobecný sociální a kulturní rozvoj celé společnosti.

Současná levice ale už naprosto ztratila schopnost vytyčit takto univerzálně humánní cíle; a tak se místo toho omezuje pouze na právě těch či oněch skupin. Tento skupinový aktivismus je sice na jedné straně (alespoň) určitou náhražkou za onen původní, všelidsky univerzální impuls a cíl; ale na straně druhé tato "kulturní" levice tím fakticky přejímá ideový postoj libertinistické buržoazie, totiž že primárním subjektem všeho dění je jedinec. Neboť pokud se bojuje pouze ta či ona "práva", pak subjektem práv a svobod nakonec nemůže být nikdo jiný nežli to či ono konkrétní individuum. Tento fatální přesun v pozicích levice tedy spočívá v tom, že na místo oněch původně univerzálně humánních obsahů a cílů nastupují už pouze cíle ve své podstatě individualistické; a za druhé a ještě hůře, na místo dřívějších obsahů konkrétně-pozitivních nastupují už pouze požadavky a nároky formulované v zásadě negativně. To jest: hlavním tématem už není takový či onaký program celospolečenské změny - nýbrž už pouze negace, to jest odstranění těch či oněch (zcela zjevných) nespravedlností. Opět se zde fakticky projevuje způsob myšlení libertinistické buržoazie: "svoboda" je chápána pouze jako individuální autonomie, tedy absence jakéhokoliv bezprostředního vnějšího omezení. Ještě jednou: v takovémto pohledu zcela chybí nějaký skutečně pozitivní obsah a náboj týkající se člověka v celém horizontu jeho životní existence, člověka jakožto bytosti nejen individuální, ale zároveň i všestranně společenské, pospolité.

Všechny tyto ideové zmatky současné levice pak mají svůj prvotní kořen v tom, že tato levice ztratila jakoukoli schopnost vůbec nějakým způsobem pojmout samotného člověka, jakožto jedinečnou bytost na rozhraní její individuální, společenské a dějinné existence. A pokud tato levice nebude schopna si takovýto obraz či pojetí člověka jakožto univerzální bytosti znovu vytvořit, bude nadále odsouzena k tomu potácet se zmateně sem a tam, od témat sociálních k tématům "kulturním" a zase zpět.