Jana Maláčová nespojí českou levici, ale antisystémové oportunisty
Pavel VelemanZkušenosti s Janou Maláčovou jako ministryní práce a sociálních věcí jsou z pohledu sociálního pracovníka zdrcující. Vidět v ní naději levicové politiky by bylo mylné. Nehledě na to, s kým se chce spojovat.
V Janě Maláčové vidí část veřejnosti osobnost, jež by mohla sjednotit roztříštěnou levici a opět ji vrátit do parlamentu. Je to mylná představa. Navzdory některým pozitivním rozhodnutím, za něž jako ministryně práce a sociálních věcí nesla odpovědnost — ať už to bylo aspoň dílčí zvyšování minimální mzdy, zrušení karenční doby, zvýšení rodičovského příspěvku nebo obnovení jeslí — je osobností zakotvenou oportunisticky, nikoli hodnotově. Dobrým příkladem byla její reforma sociálních dávek a úřadů práce.
Maláčová se vyznala
Jana Maláčová, která byla mezi lety 2018 do prosince 2021 sociálnědemokratickou ministryní práce a sociálních věcí ve druhé Babišově vládě, se na rozdíl od současného lidoveckého ministra Mariana Jurečky v systému sociální politiky vyznala. Odborná veřejnost ji vnímala jako expertku. To zejména nás, sociální pracovníky, velmi mátlo, protože jsme nechápali, jak může být ministerstvo pod jejím vedením v tak špatném stavu a nevykonávat řádně svou základní agendu.
Jakmile někdo se zalíbením cituje Sašu Uhlovou, netřeba snad už číst dále. Pan Veleman je další člověk, který si plete autentickou levicovost a socialismus s progresivismem, liberalismem a campusovým přeintelektualizovaným pseudolevičáctvím a výraznou obhajobou zájmů ekonomického centra Západu, které se nachází poměrně daleko od Prahy.
Nicméně první více než polovina jeho komentáře je slibná. Zde by se s kritikou Jany Maláčové snad dalo i souhlasit. Kéž by byla onou "Venezuelou", za kterou je označována. Spíše se zdá, že nás chce všechny nahnato do práce pro nějakého toho rentiéra a dát nám jen o trochu více drobků, než asociální pravice.
Jana Maláčová šla do předsednické volby s akcentem na zastavení zbídačování. V dobách Fialovy vlády zcela pochopitelná záležitost.
Má za sebou otřesné fungování v roli ministryně práce a sociálních věcí -- kde slibovala a nedělala anebo dělala opak toho, co slibovala --, má za sebou fungování ve vládě, ve které se sociální demokraté ani nepokusili prosadit progresivní daň. A má za sebou kampaň smrdící xenofóbii.
Podobně jako Pavel Veleman nevídím v její minulosti důvod, proč věřit tomu, že by mohla být dobrou předsedkyní strany, která by neměla sociální demokracie jen v názvu (ajta, ona jí dnes už Socdem nemá ani tam) -- ale dejme ji sto dní, někteří lidé rostou s úkoly, které před nimi stojí.
Tady je to mrtvé. Doporučuji Humanistické dialogy pana Poláčka! Jsou moderované a zcela zdarma. Non stop diskuze o čemkoli! Bez cenzury! Slušní ale vášniví diskutéři! Široký ideologický záběr!
Mohl bych k tomu říci mnohé, ale povím jedině na Humanistických dialozích pana Poláčka!
Ať žije společenský dialog!
Ať žije vlastenecká levice! Hanba progresivistům z Deníku Referendum, kteří vedou třídní boj proti chudým a slouží Bruselu!
Čtěte Argument!
Pomáhejte chudám a utlačovaným, služte společnosti, ne panákům z horních vrstev! Hanba Deníku Referendum!
Anarchie!
Jedno se musí Janě Maláčová nechat - hned ze startu vyvedla SOCDEM z neviditelnosti, ve všech médií je jí teď plno.
Všude se pořád řeší sbližování se Stačilo, zatímco se opomíjí něco jiného: Jana Maláčová zvolila jako prioritu ostře protivládní linii. Jenže hegemonem v opozici k současným vládním stranám je a ještě dlouho bude Babišovo ANO. Znamená to, že pokud by se SOCDEM znovu dostala do Sněmovny, musela by pustit ANO opět k moci. Konečně je zcela jednoznačné, že kdo volí SOCDEM, nepřímo bude volit ANO. To je přitom mnohem závažnější věc než nějaká spolupráce s dnešními "komunisty" či "konzervativní levicí". Všem je to tak jasné a samozřejmé, že se o tom nemluví, sama Jana Maláčová se tomu vyhýbá. Jako by to najednou už nebylo téma.
Za pozornost také stojí to, jaký důraz Jana Maláčová klade na "materiálno". Ne že by materialismus nebyl levici vlastní, ale Jana Maláčová je ve prospěch "materiálna" zjevně ochotna obětovat víc "nemateriálních" hodnot, než by odpovídalo sociálně demokratickým tradicím...