Odmítnutí projektem Stačilo! je pro Maláčovou životní šancí. Pochopí to?

Oto Novotný

Hnutí Stačilo! Kateřiny Konečné má atributy krajně pravicového politického proudu a SOCDEM se o spojení s ním nikdy ucházet neměla. Že ji nyní sama Konečná odmítá, by měla Maláčová vzít jako příležitost křísit skutečnou sociální demokracii.

Žádný autentičtější zástupce evropské sociální demokracie než SOCDEM v České republice není a latentní voličská poptávka po subjektu této politické orientace rozhodně nezmizí. Naopak, lze předpokládat, že se bude v budoucnu zvyšovat, jak po negativních zkušenostech s dnešními vládnoucími neoliberály, tak s vládou pravicově konzervativních a nahnědlých patriotů pod vedením hnutí ANO v příštím volebním období. Foto FB Jana Maláčová

Jana Maláčová byla na posledním sjezdu Sociální demokracie (SOCDEM) zvolena do jejího čela pod příslibem, že ji dostane do příští Poslanecké sněmovny, a to na základě vytvoření koalice levicových sil po vzoru francouzské Nové lidové fronty. Tento záměr se zdál rozumný, pokud by ale nová předsedkyně zároveň nedala jasně najevo, že základem této koalice by mělo být volební uskupení Stačilo! předsedkyně komunistů Kateřiny Konečné.

Maláčová tak svou stranu postavila před zásadní otázku: Jestliže existuje vysoká pravděpodobnost, že s uskupením Stačilo! (úspěšným v posledních evropských a krajských volbách) by se SOCDEM mohla dostat se do příští Sněmovny, nezaplatí za to příliš vysokou cenu — ztrátu své politické identity? Od začátku bylo totiž jasné, že SOCDEM má spolu se svými sesterskými evropskými organizacemi na řadu závažných společenských otázek odlišný názor než Stačilo!, především v oblasti zahraniční politiky.

Zatímco sociální demokraté podporují členství svých zemí v EU a NATO, Stačilo! jej odmítá a chce o něm vypsat referendum. Zatímco sociální demokracie usiluje o ukončení války mezi Ruskem a Ukrajinou na základě jasných bezpečnostních záruk, že Rusko bude napříště respektovat její hranice a právo na svobodný rozvoj, Stačilo! naopak navrhuje dohodu, ve které nejsou tyto záruky podmínkou, což budí oprávněné podezření, že vychází vstříc geopolitickým zájmům ruského agresora.

Obecně sociální demokracie patří s liberály a křesťanskými demokraty k systémovému politickému mainstreamu posilujícímu solidární integrační vazby v Evropě. Naopak Stačilo! je součástí antisystémových sil, které chtějí integrační proces zvrátit návratem k „suverénním“ národním státům, bez sdílení společné politické odpovědnosti, jak má být utvářen evropský a globální prostor.

O otázkách, které rozdělují postoje SOCDEM a Stačilo!, jsem tu ostatně opakovaně psal. Maláčová si vždy byla těchto rozdílů vědoma, nicméně byla přesvědčena, že je bude moci ve spojenectví se Stačilo! upozadit a soustředit se primárně na domácí sociálně ekonomické otázky, ve kterých se mohou obě uskupení převážně shodnout. Toto její přesvědčení však bylo od samého počátku dílem krátkozraké, dílem nezodpovědné, dílem naivní.

Krátkozraké proto, že podle Maláčové zahraničněpolitické otázky potenciální voliče její strany příliš nezajímají. To je do značné míry pravda, ale s tím se SOCDEM prostě nemůže smířit.

Přesto, že SOCDEM obecně vždy podporovala naše členství v EU, málokdy tak činila s nějakým důraznějším vysvětlováním jeho výhod. Jako by tyto výhody byly samozřejmostí, něčím nedůležitým, za co už není třeba se na domácím politickém bojišti prát a důsledně to hájit. To přitom neznamená být slepý k mnoha nedostatkům v EU…

Není proto divu, že naši sociální demokraté dlouhodobě ze všech typů voleb právě v eurovolbách dosahují nejslabších výsledků. Ukazuje se, že postoj mnoha potenciálních voličů SOCDEM k EU je dokonce horší než nezájem; mnozí přebírají populistické antievropské narativy, které naše členství v evropských a transatlantických strukturách otevřeně zpochybňují.

To pak voliče samozřejmě demotivuje, aby se těchto voleb účastnili, anebo naopak motivuje, aby volili strany, které tyto narativy otevřeně používají. Tím, že chce Maláčová otázky související s naším členstvím v EU upozaďovat, vlastně dává najevo, že v uvedené chybě hodlá pokračovat.

Nezodpovědný je tento Maláčové postoj potud, že v oblasti zahraniční politiky dnes přímo či nepřímo sehrává významnou roli komplexní otázka globalizace a nastavení mezinárodního řádu. Zatímco evropská sociální demokracie je proti depolitizované neoliberální hyperglobalizaci s dominantním postavením nadnárodních firem a staví proti ní alterglobalizaci usilující o politickou regulaci globalizace prostřednictvím nadnárodních institucí (včetně EU), Stačilo! vyznává koncept antiglobalizace na základě stažení politiky do výlučných vod národního státu — s logickým vyústěním v Czexitu.

Z evropského sociálnědemokratického pohledu ovšem boj proti neoliberální hyperglobalizaci vedený z antiglobalizačních pozic ztrácí na účinnosti. Problémem totiž není sama globalizace, ale její politická regulace. Pokud chce Maláčová upozadit či zmenšit význam evropských či globálních témat v programové agendě své strany, protože ty zkrátka voliče její strany „nezajímají“, tak k této neúčinnosti jenom přispívá.

A konečně, snaha Maláčové při jednáních se Stačilo! upozadit zahraničněpolitická témata je i naivní. Bylo od počátku zřejmé, že především na těchto tématech — odmítání členství v EU a NATO, Zelené dohody a evropského solidárního přístupu k řešení migrace atd. — Stačilo! hodlá získávat přízeň voličů. A rozhodně od nich nebude chtít v letošních volbách do Sněmovny odvádět pozornost. Jinými slovy, na čem nechce SOCDEM tratit, na tom Stačilo! hodlá získávat. A to nejde dohromady.

Komplikované jednání SOCDEM a hnutí Stačilo!

Maláčová krátce před koncem minulého roku dala předsednictvu strany příslib, že v co nejkratší době přijde s konkrétní volební strategií, zda půjde SOCDEM do voleb v rámci koalice či na společné kandidátce s jinými stranami či hnutími. Přitom stále dávala najevo, že její prioritou je volební koalice se Stačilo! Tato volební koalice podle ní totiž umožňovala naplnit další její slib daný již na posledním sjezdu, že v příští Sněmovně bude mít SOCDEM samostatný poslanecký klub. V polovině ledna nového roku se v tomto směru ovšem situace zjevně zkomplikovala.

Kateřina Konečná mezitím nechala své volební uskupení Stačilo! zaregistrovat jako hnutí, které půjde do voleb s jednotnou kandidátkou, do níž mohou jiné strany navrhnout své kandidáty. 15. ledna se pak veřejnost dozvěděla, že na jednotné kandidátce hnutí Stačilo! budou kandidáti ze tří „vlasteneckých“ stran — komunistů, národních socialistů a „nezávislých demokratů“, tedy bez sociálních demokratů, a toť (údajně „zatím“) vše.

Zároveň hnutí zveřejnilo programové memorandum, v němž potvrdilo svůj závazek uspořádat referendum o členství v EU a NATO, plus další závazky, v nichž mezi Stačilo! a SOCDEM nepanuje příliš shoda, a které měly být podle Maláčové v případě volebního spojenectví obou politických subjektů upozaděny. Tyto skutečnosti naznačují, že jednání Maláčové s Konečnou o podobě jejich předvolebního spojenectví zjevně narazilo na vážné překážky.

×